Korupce. V posledním čtvrtstoletí bohužel zcela neodmyslitelná součást našeho bytí, setkal se s ní v různých podobách a rozměrech snad každý z nás. V posledních měsících však jako by někam odcestovala. Tento negativní společenský jev však úplně nezmizel, pouze ztratil svůj původní význam, charakter a pravidla a přesunul se do jiné, daleko nebezpečnější kategorie. Korupce totiž byla mocnými povýšena na zneužití státní moci.
Když jsem před lety odcházel z Čech do „banánového světa“ (rozumějte Latinská Amerika), byl jsem varován, že se budu na každém kroku potkávat s drogami, násilím a korupcí, že prostě dělám pro sebe osudovou chybu. Po několika týdnech jsem ale pochopil, že Latina je vlastně oprávněně jen a pouze o tom jejich „pura vida“ a že se naopak budu vždy při návratu do Prahy vracet z vyspělé demokratické republiky do té „banánové“. Jednoduché vztahy, jasná legislativa, disciplína obyvatel, smíření a hlavně, radost ze života na každém kroku. Přesto jsem se tam nakonec s korupcí setkal a pochopil, že i tento fenomén může mít i svůj pozitivní význam.
Pokud si například pořizujete jako rezident místní doklady, musíte opatřit žádost kolkem a většinou se na municipalu kolky neobchodují, zpravidla s nimi obchoduje nějaký podomní prodejce. Požádal jsem tedy jednu takovou seňoru o kolek na 30 colones (cca 2 koruny), nicméně mě požádala o úhradu 300 colones. Zopakoval jsem svůj požadavek ještě dvakrát a ona mi s úsměvem sdělila, že pošta je vzdálena pět kilometrů.
Pochopil jsem a se smíchem a radostí jsem jí nakonec za kolek odevzdal 500 colones, poděkoval a odcházel opět o něco bohatší a chytřejší, ta seňora mi ušetřila čas, který jsem mohl věnovat vlastní práci, tedy mi vlastně velmi pomohla a tu „přirážku“ si nakonec po právu zasloužila. Pokud to tenkrát byla korupce, měla svůj logický pozitivní význam a byť ji sám principiálně odsuzuji, našel jsem pro to její nezdaněné plnění pochopení.
V Čechách máme dlouhodobě ovšem situaci zcela jinou. Poslední dny ovšem ukazují, že „poprivatizační pravidla a obvyklosti“ korupčního jednání, které minimálně dvacet let fungovaly jsou během pár měsíců v trapu. Dokud se platilo za informace, dokud se platilo za zvýhodňování při tendrech na státní zakázky, dokud se platilo za spoustu dalších výhod při politických a klíčových podnikatelských aktivitách v penězích, měla korupce nějaký formát, nějaká pravidla a byť naplňuje podstatu trestného činu a většinou za ni sice nebyl pachatel potrestán, šlo povětšinou pouze o projev lidské hamižnosti a svým způsobem novodobou příživu. To, co se ovšem děje nyní v produkci pánů Zemana a Babiše a jejich „těžké party“, již nemá s korupcí nastavenou kmotry Klausovy „zlaté éry“ nic společného.
V našem naprosto prohnilém, přesto údajně demokratickém prostředí se totiž začalo obchodovat se vším podstatným prostřednictvím fízlování, nátlaku a vydírání občana nejvyšší státní mocí. Prezident republiky umožnil premiérovi v demisi uplatňovat státní moc jako plošnou represi vůči občanům prostřednictvím daňové správy, umožnil mu uplatňovat represi vůči nepohodlným vysokým státním úředníkům a tiše přihlíží tomu, že se jeho soudruh Babiš nestydí sáhnout mnohdy až k vydírání, viz kauza plukovníka Murína.
Byť je vláda v demisi, vesele ve všech resortech provádí vesměs osobními zájmy Babiše motivované čistky připomínající znárodňovací procesy z padesátých let minulého století či kádrové z normalizačních let sedmdesátých. Současně se premiér a jeho „ANO tým“ dopouští jednoznačně korupčního jednání tím, že rozdávají a v nejhorších případech podmiňují stávající klíčové státní funkce za politickou, názorovou, a především produkční loajalitu a bezmeznou poslušnost. Tato forma nákupu oddanosti kultu osobnosti již ovšem přerůstá z formátu korupce do roviny zneužití pravomoci ústavního činitele, více však v protiústavní zneužití státní moci jako takové. Pachateli jsou bez rozdílu všichni zúčastnění, hradní elita v čele s proti slibu prezidenta a Ústavě konajícím Zemanem, tak i celá vláda v čele s neschopným a zbabělým bolševickým agentem Babišem, všichni bez rozdílu jsou odpovědni za tento stav a měli by se trestně zodpovídat za své činy.
Jak dlouho tomu ještě budeme přihlížet? Patrně tak dlouho, dokud v tomto tragikomickém a absurdním parlamentním divadle bez scénáře konečně nevymění Kašpárek se Škrholou „angličáka“ za foukací harmoniku a 101 luzných diváků tomu tyátru nezatleská, pak se generálka stane premiérou a zároveň i derniérou, především však derniérou našich občanských svobod…
Potom je tu ovšem ještě jedna možnost. Formou série konkrétních trestních oznámení donutit orgány činné v trestních řízeních k tomu, aby se jednotlivými kousky toho „kabaretního souboru bez talentu a schopností“ vážně zabývaly a nezávislou expertizou prokázaly, že ještě úplně „neryjeme držkou v zemi“.