Kam směřuje naše cesta? Možná přijde i Putinův místodržící

Baalbaki Khalil - Český rozhlas

Libor Dvořák | FOTO: Baalbaki Khalil - Český rozhlas

Deník FORUM 24 oslovil u příležitosti výročí 100 let od vzniku Československa známé osobnosti, aby napsaly svůj názor na to, jak se 20. století podepsalo na tom, jak žijeme a volíme v roce 2018. Přinášíme text komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka.

Nejnovější zpráva světoznámé americké nevládní neziskové organizace Freedom House uvádí, že vzrůstající vliv autokratických režimů a neochota amerického prezidenta Donalda Trumpa hájit skutečnou demokracii ohrožuje svobodu po celém světě: „Demokracie prochází krizí,“ říká se ve zprávě. „Její hodnoty, obzvlášť právo vybrat si své vůdce ve svobodných a poctivých volbách, jsou napadány a na ústup se dávají po celém světě… Země, do nichž jsme ještě nedávno vkládali velké naděje – například Turecko nebo Maďarsko –, sklouzávají zpět k autoritářství… Hlavní autokratické režimy světa, ruský a čínský, využily této možnosti, která se jim v posledním desetiletí naskýtá, nejen k posílení represí u sebe doma, ale i k tomu, aby svůj škodlivý vliv šířily také do dalších zemí, jež je stále častěji napodobují a demokracií začínají pohrdat…“

Zkusme si stručně zformulovat, jak si z tohoto pohledu po téměř sto letech často strastiplné existence stojí naše země.

V prvních dvou desetiletích svého samostatného bytí se tehdejší Československá republika velmi rychle vyšvihla politicky i ekonomicky a navíc se právem mohla považovat za ostrov demokracie v celé střední Evropě. To je jistě záviděníhodná nedávná minulost, která by navíc měla zavazovat.

ods.cz

Koncem třicátých let minulého století však ostrov na padesát let zaplavily kalné vody dvou totalit – nejdřív nacistické a potom komunistické. Češi a Slováci v této situaci museli osvědčit docela jiné vlastnosti než ty, k nimž je vychovávala předválečná demokracie: schopnost držet hubu a krok a ochotu žít s permanentně ohnutým hřbetem…

Tohoto údělu nás všechny zbavila až listopadová sametová revoluce, dnes, pravda, z mnoha stran málem vysmívaná. Najednou jsme znovu mohli o vlastní vůli rozhodovat o své politické reprezentaci a tím pádem i o své bezprostřední i vzdálenější budoucnosti. Zítřky se nám tentokrát jevily vskutku světlé, a to nikoli nadekretovaně, ale doopravdy.

*   *   *

Jenže ouha. Během doby podstatně delší, než bylo celé trvání naší první republiky, se v docela reprezentativním segmentu českého obyvatelstva poznenáhlu zrodila nejdřív nejasná, ale stále určitější nevíra v klasické demokratické instituty. Formální demokracie je pro tyto lidi příliš komplikovaná, zdlouhavá a těžkopádná… a ještě ke všemu nejednou umožňující rozkrádání majetku i peněz nás všech v obzvlášť velkém, za socialismu nevídaném rozsahu. Dospělo to zkrátka tak daleko, že onomu docela reprezentativnímu segmentu českého obyvatelstva vyloženě konvenuje hlava státu označující se za prezidenta dolních deseti milionů a nárokující si pravomoci monarchy, jehož ústava této země inspiruje hlavně k populistickým kazatelským výkonům a „kreativnímu přístupu“ k základnímu zákonu země; stejně tak těmto lidem vyhovuje politik, odhodlaný řídit stát jako firmu (samozřejmě rovněž absolutisticky). K čemu je nám parlamentní žvanírna?! Mnohem lepší je přece osvícený panovník!

*   *   *

Ještě tragičtější ovšem je, že tento docela reprezentativní segment obyvatelstva považuje nikoli jen za zbytečné, ale za přímo škodlivé začlenění naší země do evropských, euroatlantických a euroamerických struktur a volá po czexitu. Naši přirození partneři jsou přece na východě, a ne na západě, domnívají se zcela upřímně tito lidé.

Své pro tohle vidění našeho současného světa zajisté před několika lety udělal i Václav Klaus starší, když Evropskou unii přirovnal k někdejšímu sovětskému vynálezu – RVHP neboli (pro ty mladší) Radě vzájemné hospodářské pomoci. Tento výrok z úst nedávného nejvyššího ústavního činitele nutno nesporně považovat za otevřenou politickou sabotáž, zejména od člověka, který přesně ví, co byla RVHP – jinak srovnání vyloženě totalitní instituce z komunistických dob s EU pojmenovat neumím. Evropské organizační struktury jistě nejsou dokonalé, celá EU (zejména po brexitu) vyžaduje zásadní reformu, ale pro Českou republiku je to jediný spolehlivý domovský přístav, který si umím představit.

Pavel Hofman

Ohánět se jako příkladem hodným následování neunijním Švýcarskem či Norskem je nejen zavádějící, ale přímo nezodpovědné: tyto země (s Unií přirozeně úzce kooperující na všech frontách) existují ve zcela jiné geopolitické realitě. V našich zeměpisných šířkách a délkách je představa nějaké politické samostatnosti náhle osaměvší České republiky zcela absurdní. Závěr z toho plyne jednoznačný – buď tu bude Evropská unie, nebo Pražská gubernie. V tom druhém územním útvaru bych žít nechtěl: v nejnovější politické realitě této země už si totiž docela dobře umím představit i případné kandidáty na zdejšího Putinova gubernátora či místodržícího…

V této složité době, 100 let od vzniku Československa, potřebujeme nezávislá média. Pomozte nám přinášet svobodné informace a předplaťte si Revue FORUM ZDE!

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner