Nikdo ji nezná, zatímco jméno jejího manžela vstoupilo do historie. Jmenovala se Jekatěrina Semjonovna Svanidze a byla první manželkou sovětského diktátora Josifa Stalina.
Narodila se v roce 1885, o sedm let později než její budoucí manžel. Vydělávala si na živobytí uklízením, žehlením a šitím pro cizince. Přátelé jí přezdívali Kato.
V té době se seznámila s Josifem Džugašvilim, později zvaným Stalin. Došlo k tomu díky jejímu bratrovi Alexandrovi, zvanému Aljoša. Aljoša Svanidze studoval v Tiflisu v teologickém semináři spolu s Josifem a ti dva se přátelili.
Aljoša jednou pozval Stalina na návštěvu. O politických názorech svého přítele věděl a svým sestrám o nich raději nic neříkal. Ty se o to ale stejně nezajímaly, nezajímaly se totiž ani o budoucího revolucionáře, protože na ně moc nezapůsobil svým vzhledem. Z druhé strany to tak ale nebylo. Josif se zahleděl do Jekatěriny – Kato, a ta zanedlouho poněkud překvapivě souhlasila, že si ho vezme.
Hostorik Roj Medveděv píše, že manželka dokonale pochopila, co její manžel dělá, ale vyrůstala v nejlepších gruzínských tradicích a nepletla se manželovi do jeho záležitostí. Navíc ji všechny ty revoluční pikle zřejmě děsily, tak se prý za manžela jen tiše modlila.
Čtyři měsíce po začátku rodinného života přišla pro Josifa policie. Ten se v té době schovával v Baku. Jeho mladá žena byla zatčena za to, že se policii prokázala pasem na své dívčí jméno, i když bylo známo, že je vdaná. Ve vězení strávila měsíc a půl. Pak byla propuštěna, protože byla v pátém měsíci těhotenství a žádali o to její příbuzní.
V témže roce 1907 porodila Kato syna Jakova. Mateřství nebylo jednoduché, protože otec Josif už seděl ve vězení v Baku. Manželka musela pokračoval v práci, aby uživila sebe a dítě a mohla také něco posílat uvězněnému manželovi. Dlouho toto vypětí nevydržela, na konci roku 1907 onemocněla a 5. prosince zemřela. Josifa propustili z vězení, aby jí mohl na pohřeb. (Takové ohledy pak jeho vlastní režim na nikoho nebral.)
Není úplně jasné, o jakou nemoc se jednalo. Někteří historici prohlašují, že to byla pneumonie, jiní, že šlo o tuberkulózu. Stalinův vnuk Vladimir Allilujev ve své knize píše, že se Jekatěrina nakazila tyfem. Anglický publicista Simon Montefiore, který napsal knihu s názvem Mladý Stalin, tvrdil, že smrt mladé ženy byla pro Stalina skutečným šokem. Na pohřbu prý skočil do vykopaného hrobu za rakví. Po nějaké době pak Stalin Gruzii opustil a osmiměsíční Jakov zůstal v péči své babičky, matky zemřelé Jekatěriny.
Syn Jakov nezmizel z historie tak úplně jako jeho matka. Do svých 14 let žil s tetou v Tbilisi. V roce 1921 odešel do Moskvy studovat. Jeho vztahy s otcem údajně nebyly dobré. Stalina rozčílilo, že se syn zasnoubil s Židovkou. Láska nebyla šťastná a Jakov se pokusil o sebevraždu, kterou ale přežil. Pak se oženil s Julií Metzlerovou, rovněž Židovkou. Za druhé světové války sloužil v Rudé armádě a v roce 1941 byl zajat v bitvě u Smolenska.
Stalinova dcera Světlana píše ve svých pamětech, že její otec byl přesvědčen, že se syn úmyslně vzdal Němcům. Po válce kolovala historka, že Hitler chtěl Jakova vyměnit za zajatého maršála Pauluse, Stalin to ale odmítl a prý řekl, že nemůže vyměnit maršála za poručíka. To se ale nezdá být doloženo.
Jakov zemřel v koncentračním táboře Sachsenhausen. Oficiální zpráva uvádí, že naběhl na elektrický plot. Mohla to být sebevražda, nebo se pokoušel o útěk. Aby záhad nebylo málo, existují teorie, že v té době byl Jakov ve skutečnosti už dva roky po smrti a jeho další existenci nacisté jen předstírali.
V každém případě byl osud Jakova i jeho matky tragický. Stejně jako v případě milionů dalších lidí v sovětských dějinách, po kterých nezůstalo často ani jméno.
