Viceprezidentka USA Kamala Harrisová FOTO: The White House / se souhlasem
FOTO: The White House / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Strategický odklon USA od Evropy není dán vrtochy jednotlivých amerických politiků. Spojené státy se budou stále více starat o své zájmy ve vznikajícím asijském centru světové ekonomiky, zatímco relativní význam Evropy pro ně nepřestane klesat. Na rozdíl od Donalda Trumpa, který slibuje turbulentní přechodné období, by však prezidentství Kamaly Harrisové umožnilo plynulou a postupnou adaptaci Evropy na novou mezinárodní situaci.
Podle nejnovějšího průzkumu voličských preferencí zaostává Harrisová za Trumpem o jediný procentní bod. Zatímco před Bidenovou rezignací směřoval vývoj jednoznačně k posilování Trumpových šancí, po výměně prezidentského kandidáta demokratů se trend obrátil. A tak je v teď přibližně stejně pravděpodobné, že se Harrisová stane první americkou prezidentkou, jako že se do Bílého domu vrátí Trump.
Jak by vypadala zahraniční a bezpečnostní politika první americké prezidentky? Pro Evropu zjevně celkem přijatelně.
Bývalá státní návladní a senátorka se původně sama o zahraniční a bezpečnostní politiku příliš nezajímala. Klíčové pro její postoje tak budou dva faktory: působení v Bidenově administrativě a názory poradců.
Harrisová podporovala zahraniční a bezpečnostní iniciativy Bidenova týmu prakticky bez výhrad, s jedinou výjimkou. Tu představuje téma Palestinců, k nimž zjevně pociťuje výraznější náklonnost než její dosavadní nadřízený. Není však rozhodně pravda, co o ní řekl protikandidát Trump, totiž že má být údajně „naprosto proti Židům“. Kamala Harrisová ve skutečnosti žije v manželství s právníkem Dougem Emhoffem, který je vůbec prvním židovským partnerem amerického politika v prezidentské nebo viceprezidentské funkci.
I když by Harrisová mohla iniciovat změnu některých důrazů v oblasti podpory Izraele, rozhodně by židovský stát nehodila přes palubu. A co se týče ostatních klíčových bodů Bidenovy agendy, zejména podpory Ukrajiny a obecněji evropské obrany, zde žádnou názorovou různost nikdy neprezentovala. Nepřekvapilo by ani výrazné „přitvrzení“ v pomoci Kyjevu.
Naposledy se ve prospěch bojující Ukrajiny vyslovila během únorové Mnichovské bezpečnostní konference.
Poradci viceprezidentky nejsou „géniové“. To je však dobrá zpráva
Harrisová rozhodně není v oblasti zahraniční politiky nováčkem. Už například zastupovala Bidena při dvou klíčových jednáních s francouzským prezidentem Macronem.
Hlavní poradci končící viceprezidentky v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky pak působí snad až poněkud „nudně“. Rozhodně se neinspirují „revolučními“ tendencemi, pro něž mívala někdy slabost administrativa Baracka Obamy. A tak od nich ani nelze čekat posedlost údajně „převratnými“ nápady typu „vyměníme spojenectví se Saúdy a Izraelem za spolupráci s Teheránem“.
Jestliže Harrisová sama bude mít sklon organicky navázat na dosavadní práci, skrz naskz establishmentoví poradci ještě více vylučují nemilá překvapení.
Doba se totiž změnila a s ní i „společenská objednávka“ ve světě. Od prezidenta Obamy se kdysi očekávalo, že předvede co nejzřetelnější rozchod se zahraniční politikou svého předchůdce George Bushe juniora. V současnosti ale většina amerických spojenců upřednostňuje spolehlivost a stabilitu před riskantními experimenty, jakým byl Obamův „politický odkaz“ v podobě kontroverzní a ztroskotavší dohody o íránském jaderném programu (JCPOA).
Taková očekávání spojenců a partnerů tým končící viceprezidentky s přehledem plní. Poradcem pro národní bezpečnost je dvaašedesátiletý Phil Gordon se zkušenostmi z Clintonovy a Obamovy administrativy. Během akademické kariéry vyučoval teorii mezinárodních vztahů na univerzitách ve Francii a Německu. Má tedy za sebou tradiční „cestu do Evropy“, která bývala pro vzdělané Američany samozřejmostí.
Když pracoval pro ministryni zahraničí Hillary Clintonovou, Gordon kladl v rámci globalizace důraz na tradiční vztahy s Evropou. Později se coby „poradce between jobs“ v think tanku CFR specializoval na Evropu a Blízký východ. A podobně jako končící ministr zahraničí Blinken si od dob studií uchoval úzkou vazbu na francouzskou kulturu.
Poradkyně „proti Izraeli“?
Jako nejvýše postavená Gordonova zástupkyně působí politoložka Rebecca Lissnerová, která v minulosti mimo jiné pracovala v americké misi při NATO. V Radě pro národní bezpečnost dohlížela na vznik národněbezpečnostní strategie Bidenovy administrativy a řídila také tvorbu strategie vůči Rusku.
V návrhu americké zahraniční politiky, který s politoložkou Mirou Rapp-Hooperovou publikovala v roce 2020 v časopise Foreign Affairs, navrhla „kreativní obnovu“ liberálního mezinárodního řádu namísto imaginárního návratu zpět do doby před Trumpem. Lissnerová klade ve svých přístupech důraz na rámec mezinárodních institucí a kritizuje Trumpův izolacionistický instinkt.
Již od dob doktorského studia je hlavním zájmem Lissnerové otázka, jak se vojenské intervence promítají do velké strategie zapojených zemí. Pokud má někdo v současné administrativě předpoklady kriticky se povznést nad „pěnu dní“ v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině, je to právě zástupkyně národněbezpečnostního poradce Kamaly Harrisové.
Zatímco „velmi stabilní génius“ Donald Trump se v zahraniční politice spoléhá na (často pouze imaginární) osobní vztahy s vládci jiných zemí, Harrisová a její tým jsou příslušně kvalifikováni – a jestli zde proti Trumpovi něco chybí, pak jsou to jen buranští frustráti natěšení dokázat, že zkušenosti a kvalifikace v zahraniční politice a mezinárodních vztazích „se přeceňují“.
Pro Evropu by bylo rozhodně mnohem příznivější, kdyby z podzimních voleb v USA vzešla nová demokratická administrativa Kamaly Harrisové, než aby se vrátil izolacionista a autoritář Trump, nyní obklopený na slovo poslušnými loajalisty a nebrzděný profesionály typu Mattise či Tillersona.
Kontinuita transatlantické vazby i společných kulturních kořenů by v náročných časech, které stojí před námi, nabídla nejlepší možnou šanci na to, že demokratický Západ v historických zkouškách společně obstojí.
