Kamil Bahbouh FOTO: archiv KB / se souhlasem
FOTO: archiv KB / se souhlasem
ROZHOVOR / Pražský podnikatel Kamil Bahbouh se stal v posledních měsících terčem skandalizačních mediálních útoků, které se velmi hodily šéfovi české opozice Andreji Babišovi. Bahbouh totiž léta figuroval jako společník a pokladník Podnikatelské družstevní záložny. Tu nedávno kvůli účtu premiéra Petra Fialy propíralo hnutí ANO na mimořádné schůzi poslanecké sněmovny. Nejsledovanějším obviněním přitom bylo to, že se ze záložny ztratily peníze pro Ukrajinu, ačkoli toto tvrzení odmítají ukrajinští politici a nově i ukrajinské úřady. Podnikatel nyní předložil dokumenty, v nichž ukrajinské úřady potvrzují, že se u něj peníze pro Ukrajinu neztratily.
Obraz, který opozici doručila skupina takzvaně investigativních novinářů, působí hrůzostrašně. Dotyčná kampelička má být jakousi pračkou peněz vlivných členů Občanské demokratické strany. A z Kamila Bahbouha byl v tomto hodně nafouknutém příběhu vytvořen jakýsi Lord Voldemort. Novinář Janek Kroupa dokonce přinesl informaci, že měl Bahbouh cosi společného se 13 let starou vraždou, protože se znal a přátelil s odsouzeným vrahem. Bahbouh přitom nebyl policií podezírán, a tudíž ani vyšetřován.
Kdo to tedy Kamil Bahbouh je? Pokusili jsme se to zjistit, abychom posoudili relevanci kampeličkového skandálu a zejména obvinění, že se z Podnikatelské družstevní záložny ztratily miliony pro Ukrajinu. Když nám ukrajinský poslanec a bývalý gubernátor Donbasu sdělil, že čeští novináři v tomto případu rozehrávají ruskou hru a že v kampeličce se peníze nejen neztratily, nýbrž naopak jich část byla zachráněna, stala se otázka, kdo je Kamil Bahbouh, skutečně zásadní. Odpověď je poměrně překvapivá.
Kamil Bahbouh má i jinou historii, o níž se bohužel v publikovaných článcích o kampeličce nic nedočtete. Jako respektovaný expert stojí v čele společností restaurujících uměleckohistorické památky, společností, které založil a vedl. Nejvýrazněji je spojený s firmou Gema Art Group, kde v současnosti vykonává funkci předsedy představenstva. V restaurování se významně podílel na záchraně řady významných objektů, a to včetně katedrály svatého Víta, knihovny Strahovského kláštera nebo Obecního domu. Bahbouh se také podílel na restaurátorských pracích v palácích, v nichž sídlí ambasáda nebo rezidence Spojených států amerických, na což mimochodem musela firma i zaměstnanci včetně managmentu projít speciální bezpečnostní prověrkou. Gema Art také působila u historických památek v Iráku po svržení Saddáma Husajna. Dále také restaurovala starobylé náměstí města Avalon a také domy na Martových polích ve Francii, fasády na Oxford Street v Londýně a rovněž několik renesančních památek v Itálii. Bahbouh rád ukazuje řady ocenění své práce včetně poděkování z Bílého domu.
Přitom jiné firmy, které Kamil Bahbouh založil se svým bratrem Radvanem, jenž je psycholog, se specializují na docela jiný obor, totiž sociomapping, psychologickou analýzu týmu. Konkrétně jde o počítačové modely kognitivních systémů (dnes označované AI), jež umožňují odhadnout chování uzavřených skupin, třeba pilotů, ale mají dnes už daleko širší použití. Firmy bratrů Bahbouhových získaly zakázky od armád řady zemí Severoatlantické aliance, spolupracovaly s NASA na přípravách cesty lidské posádky na Mars a podílejí se i na kosmickém výzkumu.
Prostě a jednoduše: Kampelička není jediným středobodem činnosti tohoto podnikatele. O Bahbouhově restaurátorské činnosti nebo o sociomappingu se v článcích o kampeličce nedočteme. Pro příběh, který kolem Bahbouha vytvořila skupina novinářů vycházejících převážně z tvrzení Bahbouhova bývalého společníka Wursta, jenž má s Bahbouhem letité osobní spory, by to byla zbytečná komplikace. Komplikace fakty.
V souvislosti s obviněním, že se z Podnikatelské družstevní záložny ztratily miliony pro Ukrajinu, jsme položili Kamilu Bahbouhovi několik otázek a také jsme ho požádali, aby svá tvrzení o tom, že se z kampeličky žádné peníze pro Ukrajinu neztratily, doložil dokumenty.
V českých médiích se opakovaně objevilo tvrzení, že se z Podnikatelské družstevní záložny „ztratilo 14 milionů eur (asi 350 milionů Kč), určených na nákup munice pro Ukrajinu“. Z informací v médiích i z vaší záložny ale plyne, že část těchto peněz vybral z účtu jeden konkrétní člen záložny, konkrétně chorvatský podnikatel Matias Zubak, zatímco vaše záložna úniku části peněz naopak zabránila. Jak to tedy je?
V Podnikatelské družstevní záložně se neztratilo ani jedno euro. A ukrajinské orgány si to celé už před mnoha měsíci velice důkladně prověřily. Historky o tom, že kampelička nějak aktivně přispěla ke ztrátě ukrajinských peněz, jsou dnes už jednoznačně vyvrácená lež. Nechci zatěžovat mnoha detaily, ale pro rekapitulaci mi dovolte alespoň ty nejdůležitější.
Společnost WDG Promet podnikatele Matiase Zubaka si v PDZ otevřela účet. Důvodem byly historické vazby z doby ještě hluboko před válkou, jež se týkaly možné privatizace bosenského závodu na výrobu výbušnin Vitezit. Na účet WDG Promet byly převedeny jednak prostředky z ministerstva obrany Ukrajiny, zatímco větší část z našeho pohledu přišla od soukromé společnosti Sevotech, která je měla zase od jiné soukromé společnosti Lviv Arsenal. Bankovní tajemství neporušuji, protože sám klient už tyto informace publikoval. Část těchto peněz, podotýkám, že pocházejících z běžného obchodního styku, nikoli z ministerstva obrany Ukrajiny, klient použil právě na nákup podniku Vitezit, který připravoval už minimálně tři roky. Mezitím se společnost WDG Promet dostala pod tlak od ukrajinské strany, aby buď dodala slíbené zboží, nebo vrátila prostředky. Část peněz si tehdy Zubak opravdu odnesl v hotovosti s tím, že bezhotovostní převod týkající se operací se zbraněmi je vystaven riziku blokování. Jeho prostředky z PDZ byly před tím opravdu opakovaně blokovány korespondenčními bankami. Zubak argumentoval tím, že si jakékoli riziko blokace nemůže dovolit, protože penále za nesplnění krátkého časového limitu by bylo obrovské. Zákon přitom takovýto typ hotovostní transakce nijak nezakazuje, což někteří novináři dodnes nedokázali pochopit. Co je podstatné, u hotově vybraných peněz jsme vše důkladně prověřili, dokonce i u ukrajinské strany, tedy u samotného zdroje části Zubakových peněz. Dostali jsme ujištění, že tento postup je v pořádku a děje se s vědomím a s vůlí ukrajinského ministerstva. Tehdy jsme netušili, že jednáme sice s kompetentními lidmi, ale lidmi, kteří později budou uvězněni pro podezření z práce pro Rusko.
Ale právě proto vzniklo to podezření, že ty peníze byly záměrně odvedeny.
V tomto případě jsme postupovali velice důkladně a nepodcenili jsme žádný aspekt. Vše jsme pečlivě zdokladovali. Pro podezření v době, kdy si odnesl klient zbytek svých peněz z účtu, nebyl jediný důvod. Bohužel, jeho podvod byl v tomto směru perfektní a PDZ zde byla jen jednou z jeho obětí. Na druhou stranu, učinili jsme jeden z prvních kroků, na základě něhož pak došlo k odhalení tohoto celého podvodu, a rovněž jsme pomohli zajistit část peněž, které byly převedeny na Balkán. Privatizace závodu Vitezit byla totiž mezitím anulována a Zubak chtěl, aby se peníze vrátily zpátky na účet k PDZ, odkud je plánoval přesunout jinam. To jsme díky našim narůstajícím pochybnostem odmítli. Dostali jsme se pod tlak ze strany Zubaka, který nás velice tvrdě vydíral. Mimo jiné vyhrožoval, že zpětně zpochybní svoje podpisy na příkazech v PDZ. Když svou výhrůžku splnil, okamžitě jsme informovali regulátora a policii a nechali podrobit podpisy analýze znalce, který potvrdil jejich plnou pravost. Rovněž jsme začali intenzivně spolupracovat s ukrajinskými vyšetřovateli, kteří velice oceňují, že peníze jsou díky našim krokům dodnes blokovány v Bosně a ukrajinské orgány mají všechny informace, aby je získali. Klíčoví organizátoři tohoto mezinárodního podvodu jsou už několik týdnů obviněni, přičemž se objevila celá řada jejich vazeb na Rusko a jeho tajné služby. Je smutné, že v zahraničních médiích se o tomto divokém příběhu dočtete více pravdy než u nás. Tady se vinou nepříliš pečlivé práce nepříliš obratných mediálních investigativců udělal z oběti podvodu gangster. Přitom fakta byla od počátku k dispozici. A vývoj posledních měsíců je jen potvrdil.
Ukrajinský poslanec parlamentu a bývalý guvernér Doněcké oblasti Serhij Taruta sdělil veřejně (v rozhovoru pro FORUM 24), že případ ztracených peněz se vůbec netýká Česka a ani vaší záložny, ale odehrál se mezi slovenskými a chorvatskými firmami. Vy víte, jak se to přesně stalo a jaké jsou vaše zkušenosti s Matiasem Zubakem. Byl členem záložny?
Jak už jsem říkal, člen záložny, který se specializuje na analýzy akvizic, zajišťování investorů atd., měl se Zubakem historickou zkušenost. A měl o závodu Vitezit informace v rozsahu, které nevypovídaly nic o tom, že by s případnou privatizací mělo být něco v nepořádku. Když se objevil Zubak s tím, že jeho partnerem je mimo jiné ministerstvo obrany Ukrajiny, tedy že je jakýmsi prověřeným dodavatelem a že má z komerční sféry prostředky, které může investovat do privatizace továrny na střelný prach, bylo zcela na místě zřídit společnosti Matiase Zubaka tady účet.
Zkoumali jste pohyby na jeho účtu z hlediska legálního chování?
Pohyb na účtu a jednotlivé transakce byly vždy důkladně prozkoumány a podrobeny AML procedurám. Později odhalený složitý mezinárodní gang prorůstající do nejvyšších levelů zbrojního průmyslu neodhalily v té době ani orgány k tomu určené, proto je těžko vyčítat malému peněžnímu ústavu, že také nepoznal pozadí jinak normálně vypadajícího obchodu s municí. Jak už jsem zdůraznil, ihned po prvních pochybnostech jsme okamžitě informovali všechny úřady a spolupráce se Zubakem jako klientem byla ukončena. Ukrajinská strana dnes říká, že právě my jsme dali jeden z impulzů, aby se celá záležitost úspěšně odhalila.
Co to vlastně znamená, že je někdo členem záložny? Jde o nějaký klub vyvolených, jak se píše? Znamená to, že vy nebo třeba bývalý člen záložny Petr Fiala nesou zodpovědnost za finanční operace jiných členů?
Záložna je družstvo. Čili společnost lidí, soustředěných ke společnému (regulovanému) použití sdružených prostředků na bázi vzájemnosti. Záložna může poskytovat služby pouze členům. Zatímco banka má své majitele, akcionáře a ti u téže banky nemusí mít účet a zároveň má táž banka klienty, kteří nejsou spolumajitelé banky, je u družstva situace jiná. Kdo má účet, musí být i členem, a kdo je členem, má i účet. Marně jsem jednomu z novinářů vysvětloval, že základní členský vklad (čili minimální podíl) ve výši 30 000 korun může mít klient, který na svém účtu má třeba 50 milionů. A přesto podíl tohoto člena vychází jen z těch 30 000, které představují setinu procent. Naopak jiný člen může mít podíl třeba 50 milionů, přičemž na účtu nemá nic, protože si třeba předchozího dne provedl velkou odchozí transakci. Mezi zůstatkem na účtu a podílem není rovnítko co do výše. Je to srozumitelné, ale pokud někdo rozumět nechce, může fabulovat se zlým úmyslem, podobně jak to činil bulvár v případě pana premiéra. Odpovědnost členů je jen v rozsahu jejich podílu hlasovat na valné hromadě. Jak by člen se zlomkem procenta mohl být odpovědný za cokoli jiného? A jak by někdo, kdo už několik let nemá v kampeličce účet, mohl mít něco společného s transakcemi, jež tam probíhají dnes?
Jak plníte zákonné povinnosti ohledně zamezení praní špinavých peněz? V médiích se objevila informace o dvou pokutách, ale na poměry finančního trhu nejsou právě vysoké.
Záložna je regulována stejně přísně jako banky. Plníme veškeré zákonné povinnosti ohledně zamezení praní špinavých peněz. Pokutu od FAU dostala PDZ jen jednou, a to ve výši 150 000 Kč. Byla kvůli formalitám, které byly následně odstraněny v součinnosti s orgánem dohledu. S ohledem na výši pokut, které se na finančním trhu udělují, se jednalo o velmi nízkou výši. V roce 2021 dostala PDZ pokutu od ČNB ve výši 200 000 Kč, což opět patří mezi ty nejmenší, které byly kdy finančnímu ústavu uděleny. V tomto případě se navíc vůbec nejednalo o praní špinavých peněz. Byla uložena opatření, ta byla naplněna a vada odstraněna. Ale pro některé novináře je zřejmě důležitější opakovat donekonečna, že v kampeličce byla porušována pravidla o praní špinavých peněz, než aby se zabývali tím, co bylo opravdovou podstatou uložených a v zásadě symbolických pokut. Koření to totiž mediální guláš, který nadšeně vaří z toho, co je zrovna po ruce.
Dne 15. března 2024 zahájila Česká národní banka (ČNB) správní řízení s Podnikatelskou družstevní záložnou směřující k odnětí povolení působit jako družstevní záložna. Důvodem k tomuto postupu prý byly přetrvávající závažné nedostatky v činnosti družstevní záložny zjištěné ČNB. O jaké nedostatky šlo a jak si tento postup ČNB vysvětlujete?
Ke dni 15. března 2024 jsem už nepůsobil v managementu. Rozhodl jsem se odejít, abych svými mediálními příběhy PDZ dál nezatěžoval. Přesto jsem se v souladu se závazkem učiněným při odchodu seznámil s výhradami, abych se mohl zapojit do podání rozkladu, na kterém se ještě pracuje. Pod dozorem ČNB už hluboko v minulém roce začala PDZ s implementací moderního bankovního systému od certifikovaného dodavatele. Na prahu letoška byl tento systém plně funkční. Odstraňoval veškeré výhrady, které byly předmětem poslední kontroly, od které uplynul poměrně krátký čas a i v něm jsme již dříve většinu výhrad regulátora zapracovali tak, aby bylo patrné zlepšení, které dokonce regulátor v mnoha ohledech vůbec nepopírá. Posledním krokům regulátora proto z hlediska mně známých faktů vůbec nerozumím.
Jak se dostaly podle vašeho názoru do článků novináře Janka Kroupy fotokopie pokladních lístků záložny? Jde o veřejně dostupné dokumenty? Kdo stojí za takovýmto únikem? Kdo má přístup zvenku do vašich dokumentů? Může to být FAU nebo ČNB? Takové úniky by byly závažným porušením bankovního tajemství, a to od institucí, jež mají finanční trh chránit?
Novináři pracovali i s dokumenty, které nejsou veřejně dostupné. Nemám jim to za zlé, pokud je ale dokáží řádně analyzovat a ověřit jejich pravdivost. A také důvod, proč jim je někdo podstrkuje. Některé historické dokumenty pocházely od Matiase Zubaka, jiné od Pavla Wursta. Jde o člověka, mého bratrance, jenž se mnou už před mnoha lety zahájil tvrdý osobní střet. Je to smutný lidský příběh. Za tu dobu podal neuvěřitelné množství mnoha desítek trestních oznámení. Problémem je, že část dokumentů, jimiž operuje, jsou jím vytvořená falza. I proto není jeho tažení nijak úspěšné. S jejich pomocí mimo jiné maskoval před celou rodinou svoji skutečnou finanční situaci.
Je docela zřetelné, že tento člověk s vámi vede tvrdý souboj.
On byl ale s těmito svými podklady za ta léta opakovaně odmítnut jak policií, tak i státním zastupitelstvím. Naposledy letos. Zároveň s nimi několik let neúspěšně obcházel česká média. Vše se ale změnilo v zimě, kdy novinář Kroupa proti mně tyto materiály využil, zřejmě aby nějak podpořil svoji tezi, že za zmizením ukrajinských peněz mohu stát já. Tak se do světa dostala řada Wurstových nepodložených tvrzení a divokých obvinění. Faktem ale je, že se veřejně začaly objevovat i dokumenty, které neměl ani Zubak, ani Wurst k dispozici. Šlo o privátní data, zpravidla neúplná či vytržená z kontextu tak, aby dotvořila nějaký jiný mediální či politický příběh.
To nás právě zajímá. Mohou být za články proti záložně i zájmy opozičního hnutí ANO? Andrej Babiš využil kampeličkové kauzy k vytvoření fámy o komplotu členů ODS a je veřejným tajemstvím, že guvernér ČNB pan Michl byl člověkem dosazeným od Babiše a Zemana. Pseudokauza Petra Fialy a jeho členství v kampeličce se pak velmi hodí i zájmům ruské lobby. Mohou říct: Podívejte se, jak je ta proukrajinská vláda prolezlá špínou. Řekl bych, že pan Michl a ČNB nemají ve vaší kauze právě moc čisté svědomí. Hrajou to pro Babiše.
O tomhle teď nechci spekulovat. Čím jsem si ale opravdu jistý je, že první část celé kauzy, tedy snaha poškodit Ukrajinu v případu oné zbrojní zakázky, je prací ruské agentury. Ukrajinská strana je o tom přesvědčena a má k tomu řadu důkazů. Nakolik jim někteří místní hráči a novináři posloužili vědomě a nakolik z hlouposti či z touhy po slávě či politickém kapitálu, to v tuto chvíli nedokážu posoudit. Ale časem se to určitě ukáže.
Proč je v záložně tolik členů ODS a o jaké jde řádově vklady a finanční operace? Mohou mít něco společného s nelegální činností? Jakou mají motivaci dávat peníze do záložny spíše než do velkých bank? Narážím na expozé novináře Valáška v podcastu Vinohradská 12.
Už jsem někde zmiňoval, že v záložně sice bylo několik členů ODS, ale byli tam i členové jiných stran či hnutí, a s trochou nadsázky dodávám, že tam bylo i pár myslivců, hudebníků a jiných. Většina členů přicházela na doporučení jiných členů. To je ostatně i principem družstva. Žádná speciální filtrace, žádné cílené vytváření klubů. Důležité je si také uvědomit, že ta veřejně skloňovaná jména jsou často lidé z dávné minulosti a většina z nich se tam ani nemohla potkat ve stejném čase. Ale díky mediální zkratce se udělá nějaký výběr a pak se všichni nasypou do jednoho pytle. PDZ si za poslední léta prošla několika hloubkovými kontrolami. Tvrdit, že se tam ve velkém praly peníze a že se na to v takto malé instituci i přes ty kontroly nikdy nepřišlo, to je další velká nelogičnost celého toho mediálního příběhu. S logikou si ale zjevně nikdo moc hlavu neláme.
Jakou roli v záložně máte vy osobně? Jste jejím hybatelem, jak uvádějí média?
Byl jsem zřejmě nejviditelnější postavou této instituce, proto se moje role tak démonizuje. Celý život se cítím být podnikatelem a manažerem a rád rozjíždím různé byznysové projekty, doma i v zahraničí. Nemám ale jednu konkrétní oblast, které se dlouhodobě a systematicky věnuji. To by mne nebavilo. Proto jsem historicky působil v různých rolích v celé řadě různých projektů a pak jsem je zase opouštěl. Konkrétně v PDZ nejsem jako družstevník už poměrně dlouho. V posledních letech jsem tam byl v managementu, mimo jiné jako pokladník, což je v kampeličce nutná oficiální funkce. Ale aktuálně je moje role už nulová a tak to i zůstane.
Neměl byste trochu zapracovat na svém veřejném obrazu? To, co se o vás píše, není právě lichotivé. Přitom jde vesměs o evidentní lži.
Po tom účelovém mediálním lynči nevím, zda není marné cokoliv vysvětlovat. Ano, mám za sebou léta charitativní činnosti, sponzorství v kultuře, stovky vydaných uměleckých publikací, opravu celé řady památek v Praze, obnovu kulturního dědictví v Iráku, nebo moji snahu proměnit zemědělství v Africe, ale nic z toho není bulvárně zajímavé.
