Kamil Polko: Kdo zabil ruského vyslance a krvavý turecký rok

Kolem vraždy ruského vyslance Andreje Karlova zůstává kolem ní řada otazníků. Byla to pomsta za Sýrii? Posílí ruské páky na Turecko? A kde byla ochranka? S rozklíčováním záhady mají pomoct ruští vyšetřovatelé. Putin chce vědět, kdo řídil vrahovu ruku.

Když před rokem turecký stíhač sestřelil ruský bombardér na syrsko-turecké hranici, odveta Moskvy byla rezolutní – přerušení vztahů, sankce, drsná rétorika… O rok později zemře na vernisáži v Ankaře ruský velvyslanec rukou příslušníka tureckého policejního útvaru Mevluta Merta Altintase. Reakce je de facto smířlivá.

Ruský prezident Vladimir Putin i ministr zahraničí Sergej Lavrov nabízí podporu. Do Turecka odletěl štáb osmnácti lidí, kteří mají pomoc s vyšetřováním. Putin se s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem dohodl na posílení spolupráce v boji proti terorismu.

[ctete-foto]91244[/ctete-foto]

Také proto se ozývají hlasy, že smrt vyslance rusko-turecké vztahy jen posílí. Ale je obtížné si představit, že nezanechá i negativní stopu. Jde o vysoce postaveného diplomata a situace je delikátní. K vraždě došlo v době, kdy je normalizace rusko-tureckých vztahů v plném proudu, ale také několik dní před plánovanou schůzkou šéfa ruské diplomacie Lavrova s jeho tureckým protějškem Mevlütem Cavusoglem kvůli válce v Sýrii. A krátce poté, co v Turecku tisíce lidí protestovaly proti ruskému zapojení v tamní občanské válce a údajné ruské podpoře Asadova režimu při dobývání Aleppa, při němž byly hlášeny značné civilní oběti.

Moskva a Ankara navíc od začátku na syrském bojišti zastávají protichůdná stanoviska. Rusové podporují režim Bašára Asada, Turci opozici. Ta se postupně rozdrolila a prim hraje islamistická větev (včetně Islámského státu), proti jejímž elementům nyní Turci bojují (a tento týden přišli nejméně o 14 vojáků).

Ruská páka

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že vražda Karlova je „vážnou ranou“ pro Turecko a jeho „mezinárodní prestiž“. To by se s trochou kreativní svobody dalo přeložit ve smyslu, že oteplování vztahů je sice fajn, ale Moskva by vážně ocenila, kdyby v Turecku neumírali ruští diplomaté. Na povrchu se všechno jeví „v pořádku“, ale pod ním jsou stále velmi napjaté vztahy, myslí si nezávislý novinář Andrew Finkel, který v Turecku působil pětadvacet let.

[ctete-foto]90993[/ctete-foto]

Podle něj samozvaný popravčí ruského vyslance Mevlüt Mert Altintas „perverzním způsobem vyjadřoval frustraci mnoha Turků, kteří cítí, že v syrském konfliktu prohrávají.“ Vzhledem k postupu tureckých vojsk stále hlouběji do Sýrie se nyní spekuluje o tom, zda nedojde k rozdělení sfér vlivu v zemi na tureckou (sever země s kurdský obyvatelstvem) a asadovsko-íránsko-ruskou.

Ruský prezident Vladimir Putin pak chce vědět, kdo řídil vrahovu ruku. Podle některých komentátorů má nyní na Erdogana politickou páku, kterou bude moci využít. Turci ostudu z vraždy velvyslance možná pocítí i nějakou tou laskavostí k ruské federaci, zamýšlí se analytik David Patrikarakos pro Rádio Svobodná Evropa. Podle něj Rusové vraždu použijí jako záminku k posílení své přítomnosti v Sýrii a eskalaci útoků proti opozici.

Nezapomeňte na Sýrii!

Kolem vraždy velvyslance, která je přeci jen výjimečnou událostí (poslední ruský vyslanec byl zabit v roce 1927 v Polsku) se vyrojilo několik hypotéz.

Hypotéza jedna: Vražda byla odvetou islamistů za vojenskou účast Ruska v Sýrii. „Nezapomeňte na Aleppo. Nezapomeňte na Sýrii. Nepoznáte bezpečí, dokud naše půda nebude bezpečná. Každý, kdo se na této tyranii podílí, ji sám okusí,“ zní překlad vrahových slov, která pronesl v turečtině. Po činu také vykřikoval „Bůh je veliký“.

[ctete-foto]90649[/ctete-foto]

Dle očitých svědků se přihlásil k Frontě za dobytí Sýrie, dříve známé jako Fronta an-Nusrá. Podle ruské agentury TASS se skupina k činu přihlásila.

Z videa pořízeného po střelbě je patrné, že vrah učinil gesto odkazující k jedinosti Boží (vztyčený ukazovák pravé ruky, tzv. tauhíd), klíčového konceptu v islámském učení, které pravidelně dělají také sunnitští teroristé. Problém: pro správné provedení měl vztyčit ukazovák pravé ruky, ale Altintas zdvihl levou ruku (v pravé držel pistoli). Modus operandi vraždy navíc příliš neodpovídá tomu, co vídáme od džihádistů. Na druhou stranu, proč Altintas po vraždě vykonal politické prohlášení pro kamery? A proč dlouhé minuty čekal na příjezd bezpečnostních složek, kdyby nebyl připraven zemřít?

Analytici se víceméně shodují, že ruskou strategii v Sýrii to nezmění a Moskva své vojenské nasazení nesníží, spíše naopak. Putin už slíbil, že „bandité pocítí odvetu“.

Zbytky gülenovských struktur?

Hypotéza dvě: Altintas byl volně indoktrinovaný hnutím duchovního Fethullaha Gülena. Nasvědčují tomu indicie z životopisu vraha, například to, že se účastnil doučování, která často vedli právě přívrženci tohoto hnutí. Jeho strýc také podle tureckých médií v jedné ze škol spadajících pod hnutí, jež Gülen symbolicky zaštiťuje, a které vláda prezidenta Erdogana považuje za strůjce červencového pokusu o puč. Po něm byl Altintas podezřelý z příslušnosti ke hnutí Gülenovců, ale minulý měsíc se mohl vrátit do služby.

[ctete-foto]90288[/ctete-foto]

Problém: Co by chtěli Gülenovci získat vraždou ruského velvyslance? Sám Gülen, který žije ve Spojených státech, akt odsoudil. Podle něj vraždu umožnily Erdoganovy čistky v bezpečnostních sborech, jež údajně oslabily jejich schopnosti.

Altintas navíc absolvoval sekulární policejní akademii v Izmiru a poté byl přijat do tureckých bezpečnostních složek do útvaru, který ještě nedávno hlídal třeba právě ruskou ambasádu v Ankaře. Dostal by se do takové jednotky, kdyby měl vazby na hnutí, které Erdogan považuje za úhlavního nepřítele? Tuto teorii razí část turecké nomenklatury, ale Rusové vzkazují, že nemají předbíhat.

Informace z tureckých vládních médií je třeba brát s rezervou, vzhledem k brutálním čistkám Erdoganovy vlády a faktické likvidace opozičních médií posledních let. Lze očekávat, že smrt Karlova dodá Erdoganovi další elán do čistek, které se již dotkly desítek tisíc Turků.

Hypotéza tři pak zní, že jde o izolovaný čin ojedinělého fanatika. Zmiňují to některá zahraniční média, ale tomu nevěří Rusové ani Turci.

A kde byla ochranka? Také bývalý český vyslanec v Turecku Tomáš Laně se podivil nad tím, že na místě nebyl nikdo, kdo „by skočil do rány“. Putin uvedl, že ozbrojenou ochranku mají Rusové k dispozici na své ambasádě, ale mimo její prostory se „zbraně nevynášejí“. Turci tvrdí, že Rusové o speciální ochranu svého vyslance na vernisáži nepožádali. Ironií osudu měli všichni za to, že ochrankou Karlova je právě Altintas, který se měl u detektorů kovu prokázat policejním průkazem a poté stál za Karlovem oblečený jako typický člen ostrahy na podobných akcích.

Teror, puč a nájemné vraždy

Vražda ruského velvyslance byla symbolickou tečkou za krvavým tureckým rokem. Kromě teroristických útoků islamistů a kurdských separatistů čelila Erdoganova vláda pokusu o puč. V neposlední řadě Turci vyrazili na tažení do Sýrie. Dohromady si tyto násilnosti vyžádaly tisíce životů.

[ctete-foto]88289[/ctete-foto]

Mnohé případy se přitom pohybovaly pod rozlišovací schopností západních médií. Jsou to například chladnokrevné vraždy (či spíše popravy) kurdských aktivistů, novinářů či právníků, často za bílého dne na veřejnosti. Mnohé z obětí byly ženy zabité údajně přímo tureckou policií či tajnými službami. O těchto případech turecká média příliš neinformují. Podle kurdských zdrojů ale mohlo jít až o desítky případů „mimosoudních poprav“ či nájemných vražd.

BBC také nedávno přinesla materiál o tom, že se v Turecku odehrála série nájemných vražd občanů zemí bývalého Sovětského svazu. Existují důkazy o působení ruských zabijáků v Turecku, píše investigativní novinář Murad Batal Shishani. V jednom případě po vrahovi dokonce zůstaly fotografie, otisky i paměťová karta. Zabitých mohlo být až dvanáct mužů, převážně jsou to Uzbeci, Čečenci a Tádžikové.

Jednou z obětí je Ruslan Israpilov, který během války v Čečensku bojoval proti Rusům. Zavraždili ho před jeho domem v turecké vesničce Ilimtepe. Israpilov mohl mít podle BBC vazby na hnutí za čečenskou nezávislost, které neuznává dosazeného vůdce a Putinova oblíbence Ramzana Kadyrova a usiluje o konzervativní islámské zřízení.

Mezi dalšími zabitými jsou lidé hlásící se k džihádistické ideologii. Je tedy otázkou, zda šlo o vyřizování osobních účtů z minulostí nebo za vraždami stojí ruské tajné služby, které již v minulosti teroristy zabíjely na území cizích států. Shishani se nicméně podivuje nad absencí rozsáhlejšího vyšetřování a ptá se, zda nedostali ruští zabijáci od turecké vlády volné pole působnosti při likvidaci svých cílů. Jeden ze zabitých měl dokonce patřit ke skupině teroristů, jež se před několika lety pokusila zavraždit Vladimira Putina. „Nikdy se mi nedostali do cesty a nikdy se tam nedostanou. To oni by se měli bát,“ vzkázal jim tehdy ruský prezident.