Věslav Mihalik FOTO: STAN, využito se svolením autora
FOTO: STAN, využito se svolením autora
„Po Vrběticích a po obnažení hrátek vůči České republice v geopolitickém prostoru mně připadá, že přijetí eura znamená mnohem silnější vazbu na Evropskou unii,“ říká náměstek hejtmanky Středočeského kraje pro oblast financí Věslav Michalik, který je členem vládního týmu koalice Pirátů a Starostů. V rozhovoru pro aktuální číslo Revue FORUM poukazuje na to, že pokus o konsolidaci veřejných financí, jak ho představilo ministerstvo financí, je „strašně slabý“. Starosta Dolních Břežan také vysvětluje svůj postoj ke zvyšování věku odchodu do penze.
Jak si vykládáte na příští rok naplánovaný rozpočet se schodkem 390 miliard korun?
Čtu to tak, že vláda by v roce 2022 neměla plánovat žádné pandemické opatření a že 390 miliard odráží různé navýšené mandatorní výdaje, jako je třeba zvýšená platba za pojištěnce či navýšení důchodů nad rámec běžné valorizace, a samozřejmě všechny kroky, které se projevily v letech 2020, 2021 včetně výpadků příjmů zrušením superhrubé mzdy a snížením daňové sazby. Dohromady se nám to nakonec nasčítá na tuhle částku. Neviděl jsem její vnitřní strukturu, tak se mi špatně komentuje, na co všechno by měl být schodek použit. Pokus o konsolidaci veřejných financí, jak ho představilo ministerstvo financí ve střednědobém výhledu, je ale podle mě strašně slabý. Příští rok je to deficit 390 miliard, pak 345 miliard a další rok 325 miliard. Časová řada do budoucna pořád počítá s tím, že schodky budou někde mezi 300 a 400 miliardami korun. To by výrazně poznamenalo rating České republiky a cenu, kterou bychom platili za obsluhu dluhu v budoucnosti.
Je za tím tedy kombinace ne úplně velké vůle konsolidaci dělat a finančních dopadů dřívějších opatření?
Vůle dělat konsolidaci v roce 2022 je kvůli volbám nulová, protože by se muselo v roce 2021 před volbami říkat, že budou ať už úsporná opatření, nebo minimálně tlak na úsporná opatření. A proč si kazit před volbami vizitku?
V koalici Pirátů a Starostů jste přišli s plánem snižovat rozpočtový schodek až na 10 miliard korun v roce 2025. Není až příliš závislý na tom, že se naplní předpoklad ekonomického růstu?
Samozřejmě, to je klíčový předpoklad, protože koneckonců, když se podíváte na čísla, která byla po minulé ekonomické krizi, také se dá říct, že jsme z ní vyrostli. Byla období, kdy daňové příjmy státu rostly velmi rychle a významně právě díky hospodářskému růstu, na tom je ta úvaha založená a není úplně nelogická. Ekonomika je dnes sražena na nižší úroveň, než byla před pandemií, takže možnost rychlejšího růstu tady je. Myslím si, že má dvě hlavní bariéry. Jednak je to trh práce. Říkáme, pojďme změkčit podmínky pro krátké úvazky, aby na trh práce mohli další lidé, protože jich tam je nedostatek.
A druhá věc: Pojďme opatřeními vlády podporovat rychlejší přechod k vyšší přidané hodnotě. U mnoha firem pandemie urychlila nebo urychluje digitalizaci. Uvědomili si řadu přínosů tohoto nástroje. Věřím v to, že když firmám ještě zrychlenými odpisy dáme pobídku a motivaci k tomu, aby razantněji robotizovaly a automatizovaly výrobu, dostaneme se k vyšší přidané hodnotě a na trh práce uvolníme lidi, kteří tam třeba chybějí v některých jiných profesích či ve službách.
Není předpokládaný růst ekonomiky, se kterým váš plán počítá, přehnaně optimistický?
Když jsem to konzultoval s různými makroekonomy, nikdo mně neřekl, že by byl nereálný scénář předpokládat, že růst bude v průměru 2,6 procenta, což je průměr za patnáct let před covidem. Není to nic dramatického. To není žádných 8 nebo 10 procent. Samozřejmě fakt, že jsme a velmi pravděpodobně budeme v prostředí vyšší inflace, tomu napomáhá. Když říkám vyšší, neznamená to nula nebo jedno procento, ale dvě, možná dvě až tři procenta. S reálným růstem plus inflací se dostáváte třeba k pěti až šesti procentům nominálního růstu, a když to bude trvat tři roky, efekt je opravdu dramatický.
Co byste chtěl vyzdvihnout z dalších opatření, která navrhujete?
Strukturálně je to v zásadě jednoduché. Máme tři balíčky. Jeden je na straně úspor. Jedná se buď o úspory zbytečných výdajů, nebo o opatření, která úsporu přinesou – rušení dotací velkým firmám, jednotné inkasní místo, věci tohoto typu. Tady by se dalo ušetřit až 50 miliard ročně. Například v Estonsku říkají: Digitalizovali jsme a efekt je dvě procenta HDP. To je u nás sto miliard. Neočekávám, že tohle nastane ze dne na den, ale souborem různých drobných opatření by se během čtyř let oněch 50 miliard mohlo nastřádat.
Druhý balík je transfer pricing (převodní ceny, pozn. red.) a rušení daňových výjimek. Jsou tady různé daňové výjimky asi za 350 miliard u fyzických osob, za 120 miliard u právnických osob. U fyzických osob je většina z nich nezrušitelná. Jde třeba o slevu na poplatníka nebo příjem z důchodu, který je vyjmutý ze zdanění. Ale to, co vám zbyde, je pořád docela velký balík různých daňových výjimek. Například úroky ze státních dluhopisů se nedaní. Ve firemním prostředí je odhad, že máme mezi 10–40 miliardami ušlých daňových příjmů. Podle mě se dramaticky změnila mezinárodní situace. Před pěti lety byste tento problém řešil sám izolovaně jako ostrov v rámci celého světa, teď naopak celý svět – viz poslední setkání G7 – říká, musíme zavést minimální zdanění pro všechny velké korporace, protože situace je dlouhodobě neudržitelná.
A třetí balík?
Třetí balík je trh práce, o kterém jsem mluvil. Týká se tří skupin lidí. Těch, kteří jsou v šedé ekonomice kvůli exekucím, protože se jim legálně pracovat nevyplatí. Pak seniorů, kteří by chtěli pracovat, ale kvůli velkým odvodům jim to zato nestojí. Mají důchod a nemusejí dělat nic. Třetí skupina jsou lidé na rodičovské. To je dohromady řádově 300 tisíc lidí, které je možné dostat na trh práce. Jde asi o 50 miliard korun dodatečných příjmů. A zase v určitém horizontu.
Co se týče vašeho plánu na snižování rozpočtového schodku, máte pocit, že to je něco, na čem se můžete dohodnout s koalicí SPOLU, nebo už teď víte o bodech, kde bude náročnější najít shodu?
Mně se na to těžce odpovídá na bázi konkrétních čísel, protože jsem zatím od koalice SPOLU takhle konkrétní čísla, jako jsme zveřejnili my, neviděl. Viděl jsem prohlášení od Honzy Skopečka, že se dá ušetřit v řádu 100+ miliard, ale neslyšel jsem od něj nic o příjmové stránce.
Soustředí se hlavně na výdajovou.
Dobře, pokud říká, že se dá 100, 120, 130 miliard ušetřit, ale neříká mi, kolik jejich program vyžaduje dodatečných výdajů, pak nevím, co to znamená. Jestli to znamená, že je to minus 300 nebo minus 200 miliard. Pokud bych ale vycházel z toho, že strukturální schodek rozpočtu je dnes řádově stovky miliard, tak když chcete přidat dodatečné výdaje, musíte něco udělat s příjmy anebo musíte stávající výdaje přiškrtit. Říkáme, pojďme je zastropovat, nepřikazujme ministerstvům „snižte mzdy nebo snižte tyhle výdaje“, protože stát – a s tím s koalicí SPOLU souhlasím – strašně narostl.
Extrémně za posledních pět let objemově nabobtnal. Věřím, že na ministerstvech jsou díky tomu poměrně velké rezervy. Akorát, že je nikdo nehledá, protože k tomu není nucený. Připadá mně špatně centrálně říct, snižte mzdy nebo snižte počet lidí. Ať si to rozhodne to konkrétní ministerstvo. Ministerstvo financí by nemělo mikromenežovat jednotlivá ministerstva, ale lidé velmi dobře, a znám to z firemního sektoru, rozumějí tomu, když jim řeknete: To je objem peněz, který máš na příští rok, a s tím si poraď. Vědí přesně, kde rezervy jsou a kde mohou ušetřit, a můžou to být věci, které by nás ani nenapadly.
Když jsem o vstupu do ERM II a o přijetí eura, které na něj navazuje, mluvil právě s Janem Skopečkem, velmi zpochybňoval, že ERM II může mít pozitivní efekty na obsluhu státního dluhu. Kromě toho zmiňoval, že státy, které naposledy do ERM II vstupovaly, musely zároveň vstoupit i do bankovní unie. A pan Skopeček varoval před tím, že ve chvíli, kdy budeme s naším velmi zdravým bankovním sektorem spoluručit za bankovní sektor zemí, které ho tak zdravý nemají, je to pro nás nevýhodné. Tato rizika nevnímáte?
V koalici SPOLU je TOP 09, která je zastáncem eura, je tam KDU-ČSL, která je vůči tomu možná opatrnější. A pak je tam ODS, která je, řekl bych, sama uvnitř rozdělená na lidi, kteří jsou vyloženými odpůrci eura, a lidi, kteří říkají, možná bychom euro někdy v daleké budoucnosti měli přijmout. Vstup do ERM II neznamená, že musíme přijmout euro hned. Znamená to fluktuační pásmo. Nesouhlasím s tím, že by to nepřineslo úspory na obsluze dluhu. Podívejte se na Chorvatsko, Bulharsko, za kolik teď emitují svůj dluh. Mají pořád vlastní měnu, jsou v ERM II a emitují dluh za ceny víceméně stejné jako státy, které euro mají. Fluktuační pásmo také znamená dramatický pokles nákladů na kurzové zajištění, které dnes firmy platí.
To nejsou úplně malé částky, ale ruku na srdce, všichni chápeme, že euro jako takové není ekonomický projekt, je to politický projekt. V tom, co teď prožíváme, i po Vrběticích a po obnažení hrátek vůči České republice v geopolitickém prostoru, mně připadá, že přijetí eura znamená mnohem silnější vazbu na Evropskou unii. Má to své přínosy a náklady. Nakonec se podle mě dělíme na ty, kteří si myslí, že politické přínosy jsou natolik významné, že to stojí za to udělat, a na ty, kteří věří, že zůstat v nějakém volnějším režimu je lepší.
Podle vás jsou politické přínosy eura tak velké, že to zastíní rizika spojená s bankovní unií?
Myslím si to, ale rizika spojená s bankovní unií také nejsou neomezená. Jsou limitovaná velikostí naší země a nevnímám je jako něco, co by pak mělo Českou republiku položit.
