ROZHOVOR / Architekt Petr Hlaváček je jedničkou na pražské kandidátce hnutí Starostové a nezávislí. Pro deník FORUM 24 objasnil, jaké jsou jeho priority, ať už v dopravě, ale i v dalších oblastech, které hlavní město tíží. K obavám, že současná vláda nebude Prahu podporovat, říká: „Vůbec nevím, proč bych já sám měl být proti menším městům, a tak nechápu, z jakého důvodu by někdo měl být proti Praze.“

Co momentálně Praha nejvíc potřebuje?

Hlavní město nejvíc potřebuje co nejrychleji hledat dohody v koalici v Zastupitelstvu a následně s městskými částmi. To je strašně pracný, nervy drásající proces. Lidé volby často vnímají jako přímou volbu primátora a to vyvolává očekávání, že se stane mnoho věcí. Jenže na prvním místě je dohoda.

Problémy jako povolování nebo dostupné bydlení, to jsou věci, o kterých se dávno ví, ale stále nemáme jistotu, zda to bude fungovat a zda je všechno nastaveno správně. 

Jsou tu praktické věci, kterým Praha čelí: doprava, bydlení, bezpečnost, školství. A kromě toho je tu Metropolitní plán. Jde o digitální dokument, z něhož se dá udělat i investiční plán a pracovat s jednotlivými daty, jako jsou třeba přibývající počty obyvatel. Plánování, územní plánování, analýzy, výsledek, dopad do investic města. To je jedna oblast. Většina problémů, které prožíváme, jsou spojeny se celým regionem, tedy se Středočeským krajem. My ale můžeme plánovat jen na území Prahy. Jenže Pražané jsou velmi zodpovědní, jezdí veřejnou dopravou a hodně chodí pěšky. Dokonce přes dvacet procent lidí chodí pěšky, na kole jezdí jedno až dvě procenta. To, co nás drtí, je doprava v celém regionu, kde ale lidé často nemají jinou volbu. Je proto potřeba posílit železniční dopravu a pokračovat v projektu vysokorychlostních tratí. 

V tomto je tedy potřeba spolupráce se státem?

Ano. Za Martina Kupky (ministra dopravy vlády Petra Fialy, pozn. red.) z vlády, na kterou všichni nadávají, došlo k obrovskému posunu ve spoustě projektů v celé republice.. Každé dva měsíce se konaly koordinační porady. Vznikla studie proveditelnosti tzv. metra S, propojení všech železnic pod Prahou, což zní strašně futuristicky, ale jde o jedinou cestu, jak veřejnou dopravu do budoucna vyřešit.

Myslíte takový model, jaký existuje například v Barceloně?

To je velmi podobný systém. Nesmí se ale zastavit projektové práce. Region se bude rozšiřovat, do budoucna může mít třeba čtyři miliony obyvatel, a toto je jediná cesta. Ano, posilujeme metro či tramvaje, ale železnice má násobně vyšší kapacitu. Lidé ze Středočeského kraje potřebují zaparkovat u nádraží a jet do Prahy rychlím, čistým, spolehlivým vlakem s fungující WiFi. Češi jsou velice praktický národ, ale tyto věci se roky dělají na papíře, aniž by se o nich vědělo. A to bývá problém. 

Pokračuje spolupráce s ministerstvem dopravy i v případě současné vlády?

Metropolitní expres je trochu ohrožený a my děláme všechno pro to, aby se v tom pokračovalo. Je to velice důležitá věc, součást tzv. Železničního uzlu Praha. Pomáhá to navíc i v otázce bydlení, protože v případě dobré dostupnosti se z menšího města nemusí všichni stěhovat. A jsou tu také školy, je potřeba podporovat jejich rozvoj a výstavbu i ve Středočeském kraji a využívat dostupnou mobilitu. 

Na začátku jste zmínil, jak důležitá je pro Prahu dohoda. Hovořila jsem s vaším kolegou Tomášem Portlíkem a on mi říkal, že právě to je něco, co v posledních letech brzdilo rozvoj. Podle něj Praha byla sice stabilní, ale stagnovala. Vidíte to stejně?

Měl jsem za úkol Metropolitní plán, který jsem vysvětlil v předchozích otázkách. Jde o komplikovaná pravidla, o kterých všichni říkali, že se to nemůže povést. A povedlo se. Mám za to, že pokud si člověk svá rozhodnutí odpracuje, dá se to zvládnout, ale je to strašně pracná věc. Na Metropolitním plánu pracovaly možná dvě stovky lidí. Dohoda i v našem městě je možná, je to složité a musíte mít hodně velkou empatii a rozhodnout se, že to chcete udělat.

Do budoucna by se Metropolitní plán mohl zjednodušit a stát se strategickým plánem regionu. Je to tedy něco, co si  zaslouží i pozornost vlády, jedná se o hlavní město, ať někdo chce, nebo nechce. Jde nám o moderní plánování Prahy, nikoli o to, kolik se vyrobí žárovek v příští pětiletce. Od sametové revoluce uběhlo skoro čtyřicet let. Bez přípravy celého území, bez podpory městského bydlení i toho soukromého dostupné bydlení mít nebudeme. 

Takže podle vás poslední roky nebyly stagnací, ale došlo k opravdovému posunu.

Přesně tak. Na Metropolitním plánu se pracuje osm let a pracují na něm lidé, kteří mají tohle město rádi a chtějí ho mít lepší.

Pojďme na stále omílané a oblíbené pražské téma: auta. Jak by se v Praze mělo parkovat?

Má to tři roviny. Bez uvažování nad regionem jako celkem a parkováním ve Středočeském kraji na záchytných parkovištích u vlakových stanic se debata propadne jen na dohady o tom, kolik má parkování v Praze stát.. Potřebujeme, aby lidé na základě své volby přijížděli do Prahy zejména veřejnou dopravou. Dnes je to asi tři sta tisíc lidí denně, kteří z nějakého důvodu potřebují dovnitř a ven. Když se podíváte na data, zjistíte, že pohyb na vnějším prstenci města je mnohem drastičtější než uvnitř.

Druhou rovinou je městský okruh a dokončení metra D. Městský okruh navíc bude znamenat možnost zavedení nějaké rozumné formy mýta, na které ovšem stále nemáme zákon. 

Pak jsou tu městské čtvrti. Ty je potřeba budovat jako tzv. město krátkých vzdáleností, kde jsou služby dostupné v pěší vzdálenosti a nebyli nuceni přejíždět autem. A tím se teprve dostáváme k parkování. Samozřejmě je nutné tam, kde je to potřeba, budovat parkovací domy a parkovací místa pod novými bytovými domy. Je však nutné najít systém, který zohlední, že  hodnota státní v Kaprově ulici je obrovská. O tom musí existovat dohoda.

Dotování veřejné dopravy je druh společenské dohody. Ta slouží všem. Parkování ale všem neslouží, a tak musí být nalezen rozdíl. Jde o hodnotu obecního prostoru, která má velkou hodnotu, což ukazují všechna vyspělá západní města. 

Je potřeba najít rozumné řešení, i za cenu zvýšení ceny parkování, ale větší péče o veřejný prostor, např. výsadbu stromů. 

Musíme na celé věci pracovat na všech úrovních, ne se jen hádat o jednotlivostech, jinak se nic nezmění.

Vidíte jako riziko pro tyto plány, že současná vláda nebude mít Prahu jako prioritu, protože tu má opravdu málo voličů?

Apeluji na všechny – politika je zábava, je potřeba se hádat a vymezovat, ale musíme mít společnou zodpovědnost. Má to nějakou hranici. Jsem ve funkci už od doby, kdy byl pan Babiš ministrem financí a řešili jsme třeba projekt Letňany, jen se nic nevyřešilo. Vůbec nevím, proč bych já sám měl být proti menším městům, a tak nechápu, z jakého důvodu by někdo měl být proti Praze. Jsem mírný optimista. Obloukem se vracíme k tomu, že největší brzdou v Česku je neschopnost a realizace dohody. Proto nejsme tak úspěšní jako třeba Dánové.

Když si představíme, že je po volbách a máme tu primátora Petra Hlaváčka, co je takových pět věcí, které jsou pro vás nejdůležitější?

Z toho, co jsem teď říkal, je nejdůležitější naplnit dohodu o Metropolitním plánu i dalších strategiích. Jde o plánování a management města včetně rozpočtu, to je číslo jedna. Z toho vyplývají další věci: podpora městského stavění, je nutné se starat o dostupné bydlení. A jako bonbónek tam máme Vltavskou filharmonii, která zásadně pomůže novému území Bubny Zátory. Nevěřím tomu, co říkali marxisté, že kultura je jen nějaká nadstavba. Není to jen pro nás staré lidi a pro staré skladby, ale může mít opravdu široký záběr a někteří lidé možná budou překvapeni, co všechno se tam může odehrávat.

Nemáte obavy, že se debata o filharmonii zúží jen na hádku o tom, o kolik projekt zdražil?

My v každé fázi náklady poctivě přepočítáváme. Aktuálně jsme na 11,98 miliardy korun. Bude to mít obrovský efekt pro město na kulturní mapě. Pořád mluvíme o tom, že chceme jiné turisty, než aktuálně máme. A tak pro to také něco musíme udělat. A nejde jen o Prahu, ale je to koncipování jako národní hudební centrum.

Kandidujete za STAN, ale nejste členem hnutí. 

Jsem příznivec. Je to generační problém. Můj táta mi říkal: „Petře, politika je svinstvo, nikdy se do toho nedávej.“

Na druhou stranu ale kandidujete na primátora Prahy, nebylo by dobře se více angažovat politicky v rámci republiky v rámci STAN?

Jsem angažovaný až až. ODS je ODS a není to ODS a nezávislí. STAN je myšlený i jako prostor pro lidi, kteří se chtějí účastnit politiky a nebýt členem nějakého uskupení. Nikdy mi to nikdy nevyčetl. Říká se, že každý nakonec dospěje do funkce, na kterou nemá. A to já bych strašně nechtěl.