Lidé, neblázněte, dejte pozor na to, co vás skutečně přivádí na náměstí, je důležité, abyste nesedli na lep silám, které se pokouší směřovat vývoj demokracie v naší zemi ke zlu. Tak by v kostce dal vysvětlit článek, který publikoval primas české římsko-katolické církve Dominik kardinál Duka. Anebo ještě méně slovy: Je důležité pracovat pro zemi a na to je nutné mít klid.

Je namístě se ptát: opravdu to takhle pan kardinál myslel? Opravdu jsem to pochopil správně? Podle reakcí čtenářů, těch, kteří mu jinak nemohou přijít vzhledem k majetku narovnání s církvemi na jméno, ano. Pochopil jsem to tak, že pan Duka se rozhodl k dalšímu politickému kroku a jasně nám řekl, s kým a kde stojí.

Už několikrát jeho slova a činy vytvořily prostor pro diskusi. Obvykle se nesla v duchu „Proč má potřebu kardinál podporovat Zemana?“, či „Měl by vůbec církevní představitel dělat kroky, které se dají označit jako navýsost politické?“ Měl tu potřebu a kroky udělal. Tehdy a nyní zase.

Pan kardinál říká, že chápe „jisté rozladění z politiky, správy věcí veřejných…“ A píše, že někteří mladí lidé by nejraději svěřili správu oněch věcí umělé inteligenci. Přijde mi to poněkud nešťastné. Pan Duka totiž evidentně nechápe, nebo nechce chápat nic. Snad jen vidí, že premiér, vláda a Hrad nekonají správně, ale vzhledem k jeho předchozím činům to odmítá připustit.

Je to smutné. Smutné, jak duchovní pastýř používá jakoby klidný, avšak karatelský tón. Jak se staví do role chápavého otce, který ale vůbec neví, co a proč se s jeho dítky děje. Smutné, jak připomíná nezbytnost volit, a upozaďuje nezcizitelné demokratické právo vyjádřit nespokojenost. S činy politiků, lidí, kteří křesťany nejsou a rozhodně se nechovají s ohledem na Desatero.

Snad se dá říci, že z hříšné pýchy soudím a zapomínám na to, že sám bych mohl být souzen. Mně se však takové zacházení s realitou příčí.

Pan kardinál má zkušenosti s totalitním režimem. Postavil se mu se ctí a s rovnou páteří. Jasně dokáže definovat, jak vypadá systém, který demokratický není. Ale troufám si říci, že na druhou stranu neví, jak má vypadat systém, který demokratický je. A tím pádem neví, co znamená, když se na náměstí sejde mnohatisícová skupina lidí, kteří nechtějí na vysokých postech lháře a lumpy.

Jistým prvkem demokracie římské církve je konkláve, tedy volba papeže. Proto se zřejmě otec kardinál domnívá, že demokracie znamená pouze jednou za čtyři roky volit. Že demokracie znamená uctívat zvolené (a vlastně i nezvolené) autority a mlčet. Znovu říkám – smutné.

„Můžeme své zneklidnění projevit na demonstraci, ale…“ I tak by se dal shrnout článek pana kardinála. Ano, i tak. Někdo by měl tedy panu Dukovi vysvětlit, že cokoliv se řekne před „ale“, není pravdivé. Pan kardinál je zajisté dobrý člověk. Věřím tomu. A stejně tak věřím tomu, že ve své dobrotě to myslí dobře. Vlastně – chci tomu věřit. Neměl by ovšem naslouchat lhářům a darebákům. A těm, Bohu žel, asi naslouchá.

Jinak by jistě nepožil ve vztahu k demonstrujícím slova: laciná pozlátka slibu „lepších zítřků“.