Že má Tomáš Halík na některé věci jiné názory než kardinál Dominik Duka, je celkem známo. Na konci letošního roku se však všechno vyostřilo. Bezprostředním podnětem je zjevně vícekrát komentované kázání probošta Petra Piťhy o Istanbulské úmluvě ve svatovítské katedrále. Obsahem i formou vyvolalo silný nesouhlas a na druhou stranu obranu od mnoha známých lidí. Konečným vyústěním je oficiální napomenutí Tomáše Halíka. Podle arcibiskupství pražského ale nejde prý jen o otázku Úmluvy.
[ctete postid=“220378″ title=“Je tu dotisk: Obrana před Babišem a příběh českých médií podle Pavla Šafra“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/45526126_516973565444289_5353478040686952448_n-385×230.jpg“ excerpt=“Nová kniha OBRANA PŘED BABIŠEM slaví velký úspěch, který si vyžádal dotisk. V této “ permalink=“http://forum24.cz/nova-kniha-obrana-pred-babisem-a-pribeh-ceskych-medii-podle-pavla-safra/“]220378[/ctete]
Co se vlastně stalo? Probošt Piťha v promluvě mimo jiné řekl:
„Navržené zákony a jejich protagonisté převzali ideologii marxismu a nacismu. Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí. Navrhované zákony jsou ze své podstaty nedemokratické. Jsou diktátorské.“
Podle Piťhy to bude znamenat toto:
„Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž.
Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění.
Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno.
O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno.
Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.
Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat.
Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.“
Tento slovník nepobouřil jen feministické organizace, které se pobouří i kvůli slabším výrokům, ale vyvolal značný údiv jaksi všeobecně.
Na to reagoval kardinál Dominik Duka prohlášením: „Jako předseda ČBK vyjadřuji podporu Mons. Petrovi Piťhovi v souvislosti s kázáním proneseným na svátek sv. Václava v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zároveň konstatuji, že se nic nemění na oficiálním stanovisku ČBK ve věci Istanbulské úmluvy.“
Probošt Piťha se pak pokoušel doložit své vize textem nazvaným „Sdělení k diskusi o Istanbulské úmluvě“. Datum zveřejnění není na webu Kolegiátní kapituly všech svatých uvedeno. Přečíst si ho celý můžete ZDE.
Na tento rozbor pak na webu Christnet.eu reagoval Daniel Soukup 27. listopadu 2018. (Pomýlené tažení proti Istanbulské úmluvě, celý text ZDE.)
Zájemce si může texty pročíst, tady se musíme omezit jen na malou koláž z této polemiky, aby bylo jasné, v čem je jádro sporu. Piťha se pokoušel dovodit, že za jeho apokalyptickými slovy jsou fakta o věcech, které už se dějí. Daniel Soukup s tím nesouhlasí:
„Mons. Piťha kupříkladu zdůrazňuje, že podle Úmluvy „může dojít k odnětí rodičovských práv, je-li to v nejlepším zájmu dítěte“ (čl. 45, odst. 2). Jenže toto nijak nesouvisí s „genderovou ideologií“, ačkoliv se Mons. Piťha snaží sugerovat opak. Netuším například, proč argumentuje jedním zákonem z kanadského Ontaria (navíc špatně pochopeným), vždyť Kanada Istanbulskou úmluvu nepodepsala.“
(Piťha: „Nový ontarijský zákon (Ontario‘s Bill 89 – The Supporting Children, Youth and Families Act 74(2), 2017) umožňuje odebrání dítěte z rodiny, pokud rodiče nebudou respektovat jeho genderovou identitu: ‚agentury pečující o blaho dítěte‘ mohou podle tohoto zákona zasáhnout, pokud dítě trpí sexuálně, fyzicky nebo je citově zneužíváno, a to včetně „vážných“ psychologických dopadů.“)
„Následně Mons. Piťha uvádí některé příklady, kdy Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch dítěte proti jeho rodičům. Takové případy bývají spletité a bolestné; a o přiměřenosti toho či onoho rozsudku lze určitě diskutovat. Ani tady ale neexistuje žádná spojitost s „genderovou ideologií“. Třeba v případu R. a H. versus Spojené království, který Mons. Piťha zmiňuje, byly příčinou odebrání dítěte závažné a vleklé rodinné problémy způsobené alkoholismem matky.“
(Piťha: „Průlomovým rozsudkem, který umožňuje snazší odebrání a následnou adopci v duchu zásady ‚nejlepšího práva dítěte‘ byl případ R and H versus the United Kingdom, kde soud vydal nález: ‚Je-li v zájmu dítěte, aby bylo adoptováno, a existuje-li šance na úspěšnou adopci… zájmy biologických rodičů musí být nevyhnutelně upozaděny ve prospěch dítěte.‘)
„Celý tento oddíl Mons. Piťha uzavírá zcela nepodloženou větou ‚odebrání dítěte je tedy Úmluvou umožněno‘. Kromě Kanady totiž uvedl příklady ze dvou zemí, které úmluvu neratifikovaly (Velká Británie, Irsko), a složitý případ Strand Lobben a další versus Norsko z let 2008–2011 (o něm např. zde). Norsko přitom Istanbulskou úmluvu ratifikovalo až v roce 2017; a neodvolává se na ni ani rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v této věci z listopadu 2017.“
„A hlavně: zbavení rodičovské odpovědnosti ve svém § 871 dávno upravuje i český občanský zákoník. Ochrana rodinného soužití má samozřejmě vysokou hodnotu. Jenže když rodiče svým dětem ubližují nebo se dopouštějí jiných trestných činů, může odebrání dítěte být nejlepším ze špatných řešení. Je na českých soudech, aby vždy pečlivě zvážily všechny okolnosti případu, a Istanbulská úmluva na tom nic nemění.“
Mezitím Tomáš Halík v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze pronesl 18. listopadu kázání, které je jasnou narážkou na Piťhu, neboť toho mezitím někteří lidé začali hájit s tím, že jeho slova byla „prorocká“. (Celý text kázání ZDE)
Halík řekl: „Apokalyptika, obrazy konce, a ještě více chiliasmus, proroctví blízkého konce, byly doménou proroků, pravých i falešných…
Jak rozeznáme pravého proroka od falešného? Falešný prorok rozsévá strach, paniku, beznaděj. V jeho výpovědi není žádná naděje, žádná radost, žádná útěšná víra, žádná láska. Ježíš v dnešním evangeliu líčí hrůzy soudu, ale především zvěstuje naději: přirovnává ty hrůzy ke krátkému bouřlivému palestinskému jaru, po kterém přijde krásné dlouhé úrodné léto…
Svatý Ignác nám dal spolehlivou metodu k rozlišování duchů: vnímejte, co ve vás určitá řeč chce vzbudit a vzbuzuje: je to pokoj, radost, naděje – anebo strach a panika? Je-li to panika, je to od ďábla…
Když někdo zneužívá apokalyptický nebo dokonce chiliastický jazyk k propagaci nějakého politického názoru, rozhodnutí nebo ideologie – bude-li přijato to či ono politické rozhodnutí, pak přikvačí apokalyptické hrůzy – je to od ďábla, a takový prorok je falešný prorok. Povinností pastýřů – ať už se jedná o magistérium biskupské autority nebo magistérium teologů (jak o něm mluvil sv. Tomáš Akvinský) – je otevřeně varovat před takovými falešnými proroky a děsícími proroctvími (před Drohbotschaft místo Frohbotschaft, strašení místo radostné zvěsti evangelia).“
Po bohoslužbě, protože se mezitím rozšířila zpráva, že Halík má být Dukou potrestán napomenutím, se k tomu ještě Halík vyjádřil: “Moji milí, protože se v české církvi nic neutají, několik z vás se mne už ptalo na určitý konflikt v církvi, který se vyhrotil v posledním týdnu. Po minulém Kněžském dnu dostávám také od řady kněží projevy solidarity. Abych zamezil šeptandám a zkreslením, řeknu otevřeně to, jak věci vidím, nakolik to v naší farní rodině říci mohu a mám. Nejprve: Nepropadejme panice, nic tak dramatického se neděje…
Ukázalo se, že s některými lidmi ve vedení naší církve máme odlišné názory – naštěstí ne ve věcech věroučných, ale v určitých otázkách společensko-politických. Zde jsem cítil a nadále cítím – i na základě své odborné kompetence ve společenských vědách – nejen právo, ale i morální povinnost vyvažovat určité projevy, o nichž jsem přesvědčen, že jsou nešťastné svým obsahem i formou a poškozují církev, znemožňují klidný věcný dialog v církvi i společnosti.
To určitou dobu trvající názorové napětí teď eskalovali lidé, kteří mne kupodivu dost dobře neznají: asi nevědí, že jsem toho už tolik prožil a tolika nátlakům v životě čelil, že jsem dost starý na to, aby si na mne někdo zadupal, a tím mne umlčel, nebo že bych změnil smýšlení, případně říkal něco proti svému svědomí.
Prosím Vás však, kdyby se věci přesto dramatizovaly, což nechci a ani vlastně nečekám – ale musím být připraven na vše –, nedejte se strhnout k nějakým demonstracím či peticím na mou podporu, mně stačí Boží pomoc, která se už tolikrát osvědčila v mém životě ještě v mnohem obtížnějších situacích – i když někdy po dost dlouhé době zkoušek.“
Na webu pražského arcibiskupství se objevilo oznámení o udělení napomenutí, jehož text ovšem ani arcibiskupství, ani Halík nezveřejnili: „Vzhledem k článkům, které se objevují v tisku, Arcibiskupství pražské by rádo uvedlo na pravou míru fakta o tzv. napomenutí, kterého se dostalo Mons. Prof. Tomáši Halíkovi: Toto „napomenutí“ je v souladu se stanoviskem České biskupské konference (ČBK), tedy všech diecézích biskupů, ačkoli podle CIC (Kodex církevního práva) je může dát pouze diecézní biskup (Kánon 1339). Napomenutí je datováno 12. listopadu 2018. Napomenutí mj. zmiňuje, že prof. Halík ‚ve svých mediálních vystoupeních napadá stanoviska vydaná k různým aspektům veřejného života jeho biskupem, popřípadě Českou biskupskou konferencí‘. Toto ‚napomenutí se netýká žádné diskuse na kněžském dnu‘, jak je vidět z jeho datace. Napomenutí je třeba chápat v širších souvislostech, nejen v otázce tzv. Istanbulské úmluvy a debaty o ní. Platnosti nabývá po uveřejnění v Actech curie, v tomto případě kolem poloviny ledna. Arcibiskupství pražské.“
Co jsou ty různé „aspekty veřejného života“ je také celkem známé. Halíkovi se nelíbí vztah Duky k prezidentu Zemanovi. Sám je Zemanovým velkým kritikem. Před prezidentskou volbou řekl pro ČTK: „Dát hlas pro Zemana bych považoval za těžké morální provinění proti zájmům naší země. Ten člověk z mnoha důvodů – od morálních po zdravotní – je naprosto nezpůsobilý vykonávat funkci prezidenta republiky.“ Podle něj Zeman „vážně poškozoval politickou kulturu země, autoritu prezidentského úřadu a pověst republiky v zahraničí, dával občanům špatný příklad, činil nás nevěrohodnými v očích našich spojenců“.
Stejně se ale vyjádřil provinciál dominikánů Benedikt Mohelník: „Miloš Zeman během pěti let svého prezidentského mandátu ukázal, že pravdu nepokládá za skutečně důležitou, že spravedlnosti si neváží a že svobodu druhých nerespektuje.“ Mohelník je ovšem jako hlava řádu a řeholník na biskupech nezávislý a jim naroveň, takže jeho napomínat nelze.
Probošt Piťha před druhým kolem volby ovšem doporučil volbu Zemana před Drahošem a Duka přišel i na narozeninovou slavnost hradního kancléře Mynáře. Především ale nepronáší žádnou kritiku Zemanových slov a činů, ačkoliv ty do života společnosti zasahují.
Halík není jediný, kdo byl postižen „napomenutím“. Dalším potrestaným knězem je Tomáš Petráček, akademický kaplan při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a vyučující na Univerzitě Karlově a Univerzitě Hradec Králové, který má také na starosti proces blahořečení umučeného kněze Josefa Toufara.
Tomáš Petráček 21. 12. na svém Facebooku napsal: „Když už to Aktuálně prozradilo a v Praze to kolovalo týdny předtím, než jsem ten dopis dostal… Je to tak, podobně jako Tomáš Halík jsem počátkem prosince obdržel od kardinála Duky ‚napomenutí‘ za svůj rozhovor v HN z 1. 11., kde jsem kritizoval kázání P. Piťhy a vyjádřil výhrady ke komunikační strategii ČBK k debatě okolo IU. Samo ‚napomenutí‘ údajně nemá bezprostřední kanonické dopady, ale otvírá k nim cestu. Více to nechci nyní komentovat.“
Co v tom rozhovoru řekl? Například toto: „Pokud se budeme chovat jako Petr Piťha, který kázal o tom, že kvůli Istanbulské úmluvě budou vládnout homosexuálové a budou vznikat koncentrační tábory, bude nás nakonec společnost vnímat jako netolerantní, nabručenou sektu.“
Výše zmíněné „aspekty veřejného života“ vidí zřejmě také jinak než Duka a Piťha. V jiném rozhovoru Petráček sdělil: „V procesu ztrácení kvality české demokracie jsme urazili další kus cesty a náprava bude o to delší a komplikovanější. Jednak vidíme postup Babišova ANO a pak je tu destruktivní působení Miloše Zemana po jeho druhém vítězství… Asi ještě nepřišel ten pomyslný Únor a situace se maličko lepší tím, že se probouzí občanská společnost. Ale zase se zhoršuje tím, že Andrej Babiš mocensky ovládá čím dál větší část českého státu.“
Zdá se, že názorové rozdíly nejen mezi Dukou a Halíkem, ale vůbec uvnitř české církve jsou hluboké. Zůstanou tady vzdor napomenutím a to i po odchodu Duky z úřadu pražského arcibiskupa. Odráží se v tom i rozpory, které jsou v církvi celosvětově. U nás k tomu ale ještě přistupuje rozdíl v pohledu na to, jak by měl český primas vystupovat ohledně vztahu ke státní moci. Kontrast je o to větší, že například vztah kardinála Miloslava Vlka k Zemanovi byl velmi chladný, takže Zeman se ani nedostavil na Vlkův pohřeb.
Ke koloritu tohoto sporu patří i to, že tajemníkem Dominika Duky a ředitelem odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského je kněz Milan Badal (ten, co do církve přijal Jiřího Ovčáčka), jehož výroky s velkou pravidelností citují Parlamentní listy a dezinformační weby. Třeba server bezpolitickekorektnosti.cz: „V Obecním domě jsem sklidil asi šest potlestků a na otevřené scéně a veřejnou pochvalu od p. prezidenta Klause, že moje „Desatero“ by se mělo tesat do kamene. (Jedno z Badalových přikázání zní: „Podílejte se na koordinaci mediální i politické masáže klanů, které v této zemi vládnou jako marxisté, maoisté či reformní komunisté už desetiletí a s úspěchem předávají štafetu vládnutí svým dětem a vnoučatům.“) Pro zájemce přikládám Desatero liberálního demokrata.“
Totéž sdílí eportal.cz s titulkem: „Krátký, ale velmi vtipný text, ze kterého budou neomarxisté šílet.“
Hájkův Protiproud s Badalem také sympatizuje: „Doporučujeme! Milan Norbert Badal odložil politickou korektnost a jasně se vyjádřil k povaze islámu a soužití s muslimy v Evropě v souvislosti s nedávnou vraždou kněze ve Francii. Evidentně tím zaskočil i redaktora ČT24. Od Badala se pochopitelně vzápětí distancovali degenerovaní kolaboranti z řad Církve – typu Tomáše Halíka či provinciála dominikánů Benedikta Mohelníka…“
Proč zmiňovat Badala? Protože Badal bude zřejmě jedním z těch lidí, kteří Dukovy postoje ještě posilují a jeho vazby na některé politiky vysvětlují vztah pražského arcibiskupství k „různým aspektům veřejného života“.