Kardinál Dominik Duka se ani moc nesnaží skrývat náklonnost k podivným politickým silám. K takovým, kterým se někdy říká extremisté, nahnědlí, národovci, milovníci autoritářství. Umí se ale vyjadřovat obratnějším jazykem, takže navenek to vypadá jako rozvážné pastýřské hlásání dobra. Podstata je ale tatáž.

Na blogu na Aktuálně.cz Duka píše: „Rád bych krátce reagoval na diskusi, kterou vyvolala nedávná slova členky rady ČT Hany Lipovské o základech Evropské unie.“

Ano, je namístě, aby reagoval na nehoráznosti, které jím navržená radní ČT pronáší.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Na webu Tydenikhrot.cz byl s Lipovskou rozhovor, kde opět srovnává vstup do EU s invazí v roce 1968. Říká tam: „Ideově je to totéž. Ano, nevjely tanky, ale vjela ideologie. Když lidé vidí tank, okamžitě si uvědomí, že je něco špatně. Když mají proti sobě neviditelnou ideologii, trvá déle, než jim dojde, čemu čelí. V každém případě ale Unie, ve které vězíme, není stejná Unie, do které jsme vstupovali. Abychom mohli s chutí a radostí slavit, musí z podzimních voleb příští rok vzejít vláda, která nechá občany rozhodnout o dalším směřování republiky v rámci Evropy v referendu.“

Protože s členstvím v EU je to podle ní takto: „Dnes zjišťují, že to naopak znamená zaostávání, ztrátu svobodu a ponižování.“ Také tvrdí: „Když se podíváte, na jakých idejích EU vznikla, je to marxismus. Otcové zakladatelé nikdy nebyli pro volný trh, a co je horší, nevidím u nich ani pochopení pro ‚dělníka‘. Ti lidé ve svém elitářství pohrdali člověkem.“

Pokud jde o ten poslední výrok, tady Dukovi došlo, že to Lipovská, snad z neznalosti, snad zaslepená fanatismem, poněkud přehnala. Plzeňský biskup Tomáš Holub se už od těchto jejích slov veřejně distancoval a připomněl, že u Roberta Schumana dokonce v církvi běží proces jeho blahořečení. Proto musí Duka vybrušovat: „Velmi často se při těchto debatách setkáváme s tvrzením, že Evropská unie je dílem katolických křesťanů, jakými byli Konrad Adenauer, Robert Schuman, Alcide De Gasperi, či Charles de Gaulle. Je ale zapotřebí si uvědomit, že zmínění otcové Evropy nezakládali ještě útvar, který dnes známe jako Evropskou unii, nýbrž tzv. Evropské společenství uhlí a oceli, což byla tehdy šestice států, jejichž hranice se zhruba překrývaly s hranicemi někdejší říše Karla Velikého… Evropská unie je nový produkt, který vzniká až začátkem 90. let na základě Maastrichtské smlouvy. Zakládali ji politici, v jejichž řadách se praktikující katolíci objevují již jen v nepatrné menšině. Lisabonská smlouva už pak ani neobsahuje odkaz na židovsko-křesťanské kořeny Evropy. Říká nám tím, že už nemá stejného ducha jako měla Evropa, jež byla založena výše zmíněnými ‚otci zakladateli‘.“

Takže Lipovské se se zřejmě jen „chybička vloudila“, ale jinak má jeho kandidátka a chráněnka v podstatě pravdu. „Považuji diskusi, která požaduje bičování kritiků Evropské unie, za neadekvátní a nepravdivou.“

Chudák Lipovská, ona je dokonce „bičována“. Tak to už je teror pomalu jak v Bělorusku, ne?

Abychom to – čistě na základě toho, co bylo skutečně řečeno – uvedli na správnou míru. Hana Lipovská není kritik nějakých aspektů Evropské unie. Ona nás chce z EU dostat ven. Nesmyslné je to hodnotově i prakticky. Stačí se podívat na to, jaké „hodnoty“ panují všude kolem za hranicemi Unie. Lipovská a další se podobají tomu davu, který, jak to popisuje Gilbert K. Chesterton, rozmlátí pouliční lampu a pak ve tmě diskutují o problematice světla. Chesterton by snad mohl být dostatečně konzervativní, aby jeho charakteristiku takových zvrhlých metod pochopili i údajní konzervativci.

Evropská unie samozřejmě jednou zanikne, protože všechno, co má vznik, má i zánik. To víme z buddhismu i křesťanství. Stejně tak víme, že je nedokonalá, protože všechno lidské je nedokonalé. Nevypadá stejně, jako když vznikala, protože tak nevypadá ani člověk, mravenec, kontinenty nebo polévka. Žijeme ale v přítomnosti. Unie je nejbohatší a nejsvobodnější místo na světě, spolu se Severní Amerikou. Česká republika ale do Ameriky neodpluje. EU je sekulární, protože jinak by se různí náboženští radikálové (vesměs jsou to všelijací ultrakonzervativci) pomlátili navzájem a ostatní strhli do katastrofy za sebou. Sekulární společnost je ostatně plodem křesťanství, které zná „autonomii pozemských skutečností“. Vyprázdněné kostely jdou na vrub spíše kardinálu Dukovi a dalším církevním představitelům. To jsou jeho kostely, ne unijní kostely.

Jak by si Dominik Duka ty hodnoty představoval, to nám už ukázal během svého biskupského působení. Loajalita vůči moci a šlapání na krk těm, které odhadl jako ty slabší. Zakázat divadelní představení, podávat žalobu na divadlo, utíkat z rozhlasového natáčení, když se mu tam nelíbí průběh debaty, církevní napomenutí pro kněze Tomáše Halíka a zbavení církevní hodnosti u kněze Tomáše Petráčka. Oproti tomu podpora probošta Petra Piťhy, který pronesl neskutečně blouznivé kázání o homosexuálech a podpořil v novinách před druhým kolem volbu Miloše Zemana prezidentem. Text napomenutí Halíkovi čirou náhodou unikl do Parlamentních listů. Ve verzi, kterou mělo jen arcibiskupství a Halík. Jak se to jen mohlo stát? No záhada.

Do rady ČT ale Duka navrhl Hanu Lipovskou, miláčka dezinformačních médií a souputnici politické medúzy Jany Bobošíkové. Bezmeznou obdivovatelku Václava Klause. Duka hlásá ohrožení Evropy migrační vlnou, která znamenala nárůst obyvatel kontinentu o několik promile. Sám ale vidí jako pastorační prostředek v 21. století lidovou zbožnost, za což považuje každoroční akci pražských snobů Navalis s lodičkami na Vltavě. Dopadá to podle toho.

Existuje něco jako politická a duchovní nekrofilie. To není konzervatismus ve smyslu držet se toho, co funguje, ale lpění na tom, co je mrtvé. Duka mentálně uvízl v myšlenkovém světě katolictví poloviny 30. let. V době, kdy němečtí katolíci, ti, kteří byli v politice, bohužel pomohli Hitlerovi dostat se k moci, protože pořád blouznili, že se spojí s (neexistujícím) konzervativním křídlem v NSDAP, čeští katolíci útočili na Karla Čapka a dominikáni tady rozjeli morální kampaň proti klení.

Odchod z Evropské unie a pokud možno její rozklad je cílem ruské hybridní propagandy. Na ní se někdo podílí vědomě, protože to dostal jako úkol, někdo kvůli své mentalitě. Duka a Lipovská patří nejspíš do té druhé kategorie. Říká se tomu od Leninových dob užiteční idioti. Umlčet každého, komu se Dukovy postupy nelíbí, tím, že jeho otec byl v RAF a Duku zavřeli komunisté, je úplně mimo. Máme tu kritiky Duky, co taky byli za mřížemi. Máme tu katolického disidenta Jána Čarnogurského, který je otevřený putinovec. V Česku hejno takových, co hlásají kdejaké kremelské báchorky a současně s tím všelijaká mariánská zjevení a apokalyptické vize. Důležitý je obdiv k vládě silné ruky, protože tihle lidé si myslí, že budou na její straně, až se silná ruka pustí do akce a oni si také bouchnou. Že je výsledkem „pastorace“ těchto kruhů „obrácení“ Jiřího Ovčáčka, který plodí nenávistné výroky proti liberální demokracii a prokládá to všelijakým žehnáním a biblickými výroky, je celkem příznačné. Kněz Milan Badal, před svou smrtí pravá ruka Dominika Duky, který Ovčáčka uváděl do církve, byl také častým přispěvatelem Parlamentních listů a tetelil se blahem, že jeho myšlenky ocitoval jednou exprezident Klaus. Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.

Tohle není konzervatismus, je to láska k mrtvolnému, zaniklému, rozkládajícímu se, prostě duchovní nekrofilie, kterou nezajímá, co by se dalo zlepšit a opravit. Myslí v kategoriích úniku a likvidace. Jenže kdo se přimkne k mrtvole, sám se stane mrtvolou a chce do podsvětí strhnout i druhé. Ať si ale v téhle říši mrtvých žijí sami a nás nechají na pokoji. Jenže oni nenechají. Místo Ducha svatého jsou vedeni pudem smrti, kterému Sigmund Freud říkal Thanatos. Smrt k životu patří, předtím je ale žádoucí, aby bytosti byly živé. Tahle destrukce zaštítěná frázemi a provoněná kadidlem nakonec zahubí sebe samu. Pud sebezáchovy nás ale vede k tomu, abychom silám rozkladu čelili, jak je to možné.