Kardinál Duka se přidal k těm, kdo kritizují liberální demokracii. Není jasné, jestli si uvědomuje, že on i jeho církev těží právě z toho, že v liberální demokracii žijí.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz mu byl položen dotaz, proč propaganda putinovského Ruska a výroky konzervativců v katolické církvi znějí tak podobně: zdůrazňování zhýralosti a dekadence Západu, zapomínání na tradiční hodnoty, rozpad tradičních hodnot a tradiční rodiny, nebezpečí uprchlické vlny, varování před lesbickou a gay komunitou, sňatky homosexuálů… nenapadlo Duku, že jeho výroky mohou být použity „druhou stranou“?

Dukovi je to podle jeho slov jedno, je prý zvyklý. Říká: „Od počátku dějin zde stojíme na rozhraní mezi Východem a Západem. Naše volba šla na Západ. Jenže pak se stane, že při odhalení sochy Karla Marxe v Německu hovoří předseda Evropské lidové strany a hodnotí kladně přínos Marxe k vývoji společnosti; to je pro mne šokující. Politický model se mění a někdy je těžké říct, kde je Západ a kde Východ.“

Kardinál by měl být přesnější, J. C. Juncker nemluvil při odhalení Marxovy sochy, ale měl projev k výročí narození Karla Marxe. Podobná tvrzení jsou asi jako na takové úrovni, jako kdyby někdo přišel s tím, že kardinál Duka světil zbraně. Nic takového samozřejmě nikdy nedělal, ale navštívil naše vojáky působící na zahraniční misi.

Marxe můžeme považovat za inspirátora zločinných režimů 20. století, ovšem stejně tak byl inspirátorem sociální demokracie. Myslitel má samozřejmě odpovědnost za své myšlenky, když to hlavní, co dělá, je to, že myslí. V 19. století si ještě nebyli lidé dost vědomi toho, čemu se říká nezamýšlené důsledky. Ale i kdyby si toho Marx byl vědom, asi by ho nenapadlo, že ho budou číst v různých asijských despociích a pokoušet se podle jeho názorů experimentovat na milionech lidí.

Jenže Marx není žádný východní filozof, je to západní autor a jeho následovníci, byť pocházeli z Ruska nebo Číny, se jeho studiem dostali pod vliv Západu. To je prostě historický fakt. Takže i kdyby Juncker sochu Marxe třeba líbal a klaněl se jí, bylo by to sice zmatené a dekadentní, ale ne víc, než jsme byli posledních sto let na Západě zvyklí. Dominik Duka kvůli dědictví Marxe říká: „Politický model se mění a někdy je těžké říct, kde je Západ a kde Východ.“ To ale není vůbec těžké říct, Západ je kulturně tam, kde je liberální demokracie, Marxe nemá cenu do toho tahat, o jeho památku se postarají jiní, co je baví číst dost duchamorný Kapitál  a jeho sochu ozdobí holubi.

Jenže právě liberální demokracie se Dukovi nezdá. Tvrdí: „V ústavě nemáme napsáno, že jsme liberální demokracie. Je to trochu nálepka, kdy ti, kdo vystupují jakoby ve jménu liberální demokracie, povyšují své názory na elitní a jedině platné. Vraťme se k zásadě demokracie a jejímu významu: je to podíl všech na výkonu moci. S nikým by nemělo být jednáno jako s méně hodnotným občanem, ale to je myslím v současném diskurzu mainstreamu uplatňováno ve jménu liberální demokracie.“

To skutečně poněkud zjednodušil a hlásá podobné věci jako Klausové: demokracie bez přívlastku. Pořád je potřeba opakovat, že nic takového není a nikdy ani nebylo. Vždycky byla demokracie nějaká. V otrokářském Řecku a otrokářské Americe ovšem byla jiná, než v dnešním Řecku a dnešní Americe.

Liberální demokracie se mimo jiné vyznačuje ochranou menšin a Duka by to měl ocenit, protože jako křesťan a katolík je taky příslušníkem menšiny. Církve, byť představují menšiny, mají některá privilegia, které jiné organizace nemají, třeba pokud jde přítomnost duchovních v armádě a věznicích. Je to správné a osvědčené, ale primas český by to neměl považovat za samozřejmost, protože kdyby se všelidově hlasovalo o tom, jak třeba s jeho církví naložit, nedopadlo by to dobře.

Hlavně by bylo dobře se podívat na to, kdo všechno dnes vystupuje proti liberální demokracii. Klausové, kterým nějak nevadí porušování lidských práv v Rusku a Číně, Zemanův Ovčáček, Tomio Okamura… vážně to není Dukovi divné? Teď mu zvolená většina odhlasovala zdanění církevních restitucí. To mu způsobili nějací záhadní liberální demokraté? Ne, to byli lidé, kteří melou kolem dokola fráze o dekadentní liberální demokracii a posmívají se demokratické opozici, jako kdyby tu snad nikdo nezvolil.

Dominik Duka by měl liberální demokracii podpořit, protože v ní může svobodně žít, věřit čemu chce a hlásat co chce. Musí se ale smířit s tím, že totéž právo budou mít i jiní, kteří se mu nelíbí.