Karel Gott v rozhovoru s prezidentem ČSSR Gustávem Husákem po udělení titulu národní umělec (1985). FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
GLOSA / Zpěvák Karel Gott (1939–2019) se stal příkladem toho, že umění nikdy nekráčí automaticky ruku v ruce s morálkou. Gott, jehož Milan Kundera kdysi trefně označil za „idiota hudby“, byl především symbolem oblbující konformity z časů sovětské okupace a takzvané normalizace. Jaké byly jeho rodinné kořeny? Co víme o jeho otci a dědečkovi?
Je všeobecně známé, že se Karel Gott, onen „zlatý hlas z Prahy“, jak mu přezdívali v západním Německu, narodil v Plzni. Příjmení Gott je dosti neobvyklé a v současnosti se v České republice vyskytuje jen v Praze, Nymburce a Ústí nad Labem, přičemž jeho nositeli je pouhých 17 osob mužského a ženského pohlaví. Gott znamená německy Bůh, což je samo o sobě zvláštní a činí to z něj zvláštní, ba exkluzivní jméno. Má starogermánský původ a vyskytuje se v německy hovořících zemích, ale také v anglosaském prostředí, například ve Velké Británii a Severní Americe.
Jak se Gottové ocitli v Plzni a odkud tam přišli, to zatím nelze říct, k tomu by bylo nutné podniknout zevrubnější genealogickou rešerši. Víme však, že dědeček zpěváka Karla Gotta, říkejme mu například Karel I., se narodil 20. května 1884 v Plzni a z katolické matriky se dozvídáme, že jeho otec Jan Gott i stejnojmenný děd Jan Gott byli plzeňští kameníci. Rod Gottů byl tak se západočeskou metropolí spojen nejpozději zhruba od roku 1800 a nejspíše se tak stalo mnohem dříve.
Zmíněný Karel I., zámečník c. k. státních drah v Plzni, byl otcem Karla Gotta (1911–1982) čili Karla II., zpěvákova otce. Karel II. se narodil 26. října 1911 v Plzni, kde byl také katolicky pokřtěn, a sice vzdělaným dominikánským knězem P. Augustinem Strnadem (1874–1930). Rodina Gottových tehdy žila v plzeňské čtvrti Slovany v ulici Barrandově čp. 34. V matrice narozených je ovšem u zpěvákova otce uvedena k roku 1921 poznámka, že „odpadl k sektě českobr. ev.“. Co to vlastně znamená?
Inu jen tolik, že krátce po vzniku Republiky československé přestoupila katolická rodina Gottů k Českobratrské církvi evangelické, která vznikla v roce 1918 spojením evangelíků augšpurského a helvétského vyznání hlásících se k tradici české reformace. Z pohledu tehdejších římských katolíků se tak Karel II. stal „kacířem“. A právě do jeho rodiny se v Plzni 14. července 1939 narodil jako jedináček, takže je vlastně Karel III. Jenže jak už dnes víme, zpěvákův otec byl nejen „kacíř“, ale později také komunista. Vstoupil totiž do KSČ a v době komunistické abnormality byl prominentním soudruhem, mimo jiné i náměstkem ministra těžkého průmyslu.
Kameník, zámečník, úředník… Katolík, evangelík, komunista… I tak by bylo možné charakterizovat předky problematické české pěvecké legendy. Karel Gott čili Karel III., český zpěvák a mnohonásobný zlatý slavík, se sice nestal jako jeho otec členem KSČ, ale to ani nebylo třeba. A není vůbec důležité, že se prý, jak praví legenda, v soukromí vyjadřoval antikomunisticky. Realita je taková, že Karel Gott byl vždy především oportunista. Pro svůj umělecký a ekonomický úspěch v šoubyznysu byl ochoten udělat cokoliv, ať už šlo v roce 1971 o jeho návrat ze „cvičné“ emigrace, o řečnění k Antichartě v roce 1977 anebo o duet s Karlem Krylem v roce 1989 na Václavském náměstí.
Dodnes pěvecké umění Karla Gotta působí na mnohé Čechy a Češky jako droga sloužící k úniku před realitou, navíc je často nekriticky obdivován právě lidmi, kterým se stýská po Husákově „normalizaci“, kdy byl prý svět „ještě v pořádku“. Už jsme si připomněli, že pro Milana Kunderu byl Karel Gott především „idiotem hudby“. Stejný moravsko-francouzský literát (neméně zajímavého osudu) nazval sovětsko-ruského okupačního gubernátora Gustáva Husáka „prezidentem zapomnění“. Dnes ovšem žijeme ve svobodné společnosti – a zapomínat bychom rozhodně neměli.
