Karel Schwarzenberg je nepochybně jako bývalý ministr zahraničí i klíčový spolupracovník Václava Havla v prosazování západní orientace České republiky jedním z nejpovolanějších komentátorů současné napjaté politické situace. Proto je třeba brát jeho hlas vážně, byť s ním můžeme vést polemiku.

Schwarzenberg zveřejnil na svém účtu vážné varování před takovou politkou, která by se nechala nakazit mentalitou teroristů, kteří neuznávají žádné mezinárodní právo. Zde je celé znění Schwarzenbergova příspěvku:

Zdivočelý svět

Íránský velitel Solejmání byl zabit v Iráku americkou raketou. Všichni dnes diskutují, jaké to bude mít politické následky a jak to ovlivní vývoj v Íránu a v Iráku, kde se parlament usnesl, že vykáže všechna cizí vojska, tedy i Američany ze země a Írán oznámil, že se přestává řídit závazky jaderné dohody.

Nicméně málo se mluví tom skutku jako takovém. Že totiž jeden stát zabil představitele druhého státu na území třetího státu. Je pravda, že Sulejmání velel oddílům Islámských revolučních gard, které se soustředily na boje v zahraničí, a podporoval nejrůznější šíitské ozbrojené teroristické skupiny od Iráku přes Sýrii, Libanon až po Jemen. Dělal to jako generál a oficiální představitel íránského státu. Důležitá byla ale také jeho role v bojích s Islámským státem.

Já jsem ještě vyrostl v době, kdy se válka vyhlašovala. Teď se ale začíná střílet, bombardovat a odpalovat rakety, aniž by nějaký takový formální krok proběhl. Mě tento vývoj děsí. Překračujeme všechny meze mezinárodního práva. Někteří politici jsou očividně toho názoru, že stojí nad zákonem a nad právem a že mají tak jako legendární James Bond uděleno právo zabíjet kdekoliv na světě. Ovšem je něco poněkud jiného, jestli se jedná o film, nebo o skutečnost.

Dále čtěte

Solejmání měl v americkém stroji MQ-9 Reaper tvrdého soupeře

Pentagon potvrdil, že velitele íránských elitních jednotek Kuds Kásima Solejmáního zlikvidoval s použitím dronu. Před strojem MQ-9 Reaper, který americké…

Dle mého názoru se vydáváme na velmi, velmi nešťastnou cestu. Samozřejmě, i jiné mocnosti páchají podobné činy, které k takovým výsledkům vedou. Zde je třeba připomenout zabití a pokus o zabití bývalých ruských rozvědčíků v Anglii. Už to bylo překročení jistých mezí, ale ještě to byla spíše válka tajných služeb. Teď se ovšem stalo to, že ten, který tento útok nařídil, tak to ještě hrdě oznámil svému národu a celému světu. Pokud si zvykneme, že můžeme kdekoliv a kdykoliv zabíjet, je to hrozivý vývoj.

Přiznávám, že jsem po celý život byl příznivcem Američanů, je to veliká demokratická země, která nám může být v mnoha věcech vzorem. Ale tyto činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám otevřeně, zločinné. Nikdo nesmí překračovat mezinárodní právo, ani prezident Spojených států.

Pamatuji si, jak se mnozí u nás pobuřovali, když prezident Havel kdysi prohlásil v souvislosti s vyhnáním našich Němců po válce, že jsme se sami nakazili nacismem. Já mám teď obavy, že se někteří čelní světoví politici nakazili terorismem.

__________

Karel Schwarzenberg má smutnou pravdu, ale…

Na sociálních sítích se objevily po zveřejnění tohoto příspěvku názory, že se vlastně Schwarzenbergovo stanovisko neliší od postoje Martina Stropnického či Lubomíra Zaorálka, kteří rovněž ostře kritizovali postup USA.

Jako autor kritických glos k oběma stanoviskům bych rád poznamenal, že ani Stropnický a ani Zaorálek mě na rozdíl od Karla Schwarzenberga k žádnému zvažování postoje nepřivedli. Oba totiž vidí v Američanech provokatéry a teroristy, tedy strůjce současné eskalace násilí. Schwarzuenberg ale poukazuje na metodu, kterou Amerika čelí reálné hrozbě, a ostře nesouhlasí s Trumpovým postupem. To je ovšem naprosto odlišná optika.

Je těžké stát za našimi spojenci, když je vede takový prezident, jaký je vede. A zabití Sulejmáního na letišti v Bagdádu není hrdinským činem hodným oslavy. Pro naši reflexi světového dění je však důležité upozornit také na to, že eskalace násilí nezačala dobře mířenými střelami z amerických dronů, nýbrž soustavným násilím, které mimo jiné i pod taktovkou Íránu páchají milice, které Sulejmání vedl či podporoval. Útok na Sulejmáního nebyl provokací, ale odpovědí na hořící ambasádu v Bagdádu. Je to velmi těžká věc a těžké věci nás ještě bohužel čekají. Necítíme se být spojenci jednoho pana Trumpa, ale Spojených států. Spojenec může dělat chyby, když má právě podivné vedení. Podstatné na celé věci je také to, že zlu se nesmí ustupovat. Dilema je pak v tom, zda lze zlu čelit právně legitimními prostředky. Nemáme tu takové OSN, které by dokázalo vybavit demokratické země dostatečným mandátem. A Sulejmání se OSN neptal, když pořádal útoky na Izrael a americké základny.

I tak má ale Karel Schwarzenberg smutnou pravdu, že útok na Sulejmáního v souladu s mezinárodním právem nebyl. Ale nikdo by si z toho neměl odnést, že pan Sulejmání byl džentlmen a je ho škoda.

Pavel Šafr