Kauza „Kozomrd“ otřásá Spolkovou republikou Německo.

Je to dobře, protože na této kauze, v níž turecká vláda drze požaduje od německé vlády potrestání německého komika, se ukazuje praktická síla ústavní svobody. Proto je dobré vědět, o čem to celé je. Z českých médií zatím plyne, že tato kauza je o „kozomrdovi“ neboli o urážce tureckého prezidenta. Jenže to není úplně celá pravda. Není to ani o hříchu bestiality (obcování se zvířaty) a vlastně to není jen o jakési urážce. Je to o tom, zda se Evropa přizpůsobí zvyklostem Turků a jejich zacházení se svobodou, anebo zda bude trvat na svém vlastním pojetí svobody.

Pojďme se proto podívat, jak se kauza „Kozomrd“ seběhla.

Předně se nebudeme tvářit, že vytečkováním písmen ve slově „kozomrd“ ubráníme naši vlastní ušlechtilost. České slovo „kozomrd“ je malebné a v zásadě estetické. Má svoji lyrickou i epickou stránku. Tedy: Ať žije čeština! Německá píseň věnovaná tureckému prezidentovi takhle malebná opravdu není.

V němčině nejde o poetické podstatné jméno, nýbrž prostě o brutální spojení slovesa „mrdat“ s podstatným jménem „kozy“. A právě toto spojení a tuto činnost přiřkl komik Jan Böhmermann (shodou okolností volně přeloženo „čechomuž“) v pořadu ZDF právě tureckému prezidentovi Recepu Erdoganovi. Načež vznikla státní aféra.

Turecký ministr zahraničí si pozval letos německého velvyslance na kobereček už třikrát. Naposledy turecká vláda požadovala, aby Němci Jana Böhmermanna soudili za urážku hlavy cizího státu. V německém zákonodárství totiž straší jakýsi anachronický zákon, podle něhož německý stát může žalovat občana za urážku představitele cizího státu (nikoli německého). Byl přijat v poválečných letech, kdy německým politikům eminentně záleželo na nápravě pošramoceného obrazu Německa ve světě.

Kancléřka Angela Merkelová, která s Tureckem horko těžko vyjednávala vracení, respektive výměnu uprchlíků, se z urážky svého tureckého partnera skoro složila, neváhala mu zavolat a omlouvala se. Tureckému premiérovi Ahmetovi Davutogluovi doslova řekla, že básnička je „vědomě urážlivá“ a že německá vláda „pečlivě prověří“ zahájení trestního stíhání.

Jinými slovy, kancléřka Merkelová připustila, že Böhmermann by měl být opravdu zažalován, ale že ona to zařídit nemůže. V německých médiích je z toho nyní oprávněný poprask, protože pátý článek spolkové ústavy garantuje svobodu projevu.

Smyslem vystoupení Jana Böhmermanna nebylo ovšem to, že by chtěl pro nic za nic urazit tureckého prezidenta. Böhmermann totiž reagoval na předešlou kauzu, v níž si Recep Erdogan stěžoval na televizní tým „Extra3“ z Hamburku. Ten nazpíval píseň „Erdowie, Erdowo, Erdogan“ (výslovností identické slovo Erdowan si Němci vychutnávají, protože německé slovo Wahn znamená „šílenství“), která hodně natvrdo popisuje, jak současný turecký režim zachází se svobodou vlastních občanů.

Zpívá se v ní zhruba toto:

Žije si na vysoké noze, boss z Bosporu.
U tisku oceňuje správnost názoru.
Novinář něco napíše, když Erdogan nedává pozor, a ráno už sedí ve vězení.
Reakce na sebe nenechá dlouho čekat, přijde pláč ze slzného plynu a vodních děl.
Podívejte, drží to pevně v ruce. (ve videoklipu si Erdogan podává ruku s Merkelovou)
Podívejte, co neudělá pro velkou Osmanskou říši. (v klipu turečtí policisté bijí demonstranty)
Žádná práva pro ženy, když si moc vyskakují, tak je ztlučeme.
Volební právo je jenom nějaké právo.
Soužití s Kurdy je na nic, tak je vybombardujeme,
hlavně, aby se nezkřivil ani vlas našim bratrům ve víře
Dej mu peníze, postaví za ně uprchlíkům plátěné stany. (záběr na Erdogana s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem)

Po videoklipu s tímto songem následovala první vážná diplomatická přestřelka a německý velvyslanec musel k tureckému ministru zahraničí poprvé na koberec. Erdogan se nechal slyšet, že je nepřípustné, aby se v německé televizi takhle hanlivě řešilo potlačování občanských práv v Turecku. Turecké vládě ovšem také vadilo, že se velvyslanec zároveň zajímal o soud se skupinou tureckých opozičních novinářů a přelíčení se osobně zúčastnil.

Jan Böhmermann na ZDF v satirickém pořadu „Neo Magazin Royale“ z 31. března reagoval na tuto situaci a vyvolal doslova bouři. Ocitujeme zde zkráceně klíčovou pasáž z tohoto pořadu:

Böhmermann: „Extra 3 tento týden skoro vyvolala třetí světovou válku – za to jim tleskám! Ano! Skvěle… Možná, mílí Turci, bychom vám měli něco krátce vysvětlit: Kolegové z Extra 3 popsali to, co tam u vás v politice děláte z humoristického hlediska. Pane Erdogane, my v Německu a vůbec v Evropě máme zaručenou svobodu umění, svobodu tisku a svobodu názorů.

Moderátor Kabelka: Paragraf 5.

Böhmermann: Paragraf 5 naší skvělé ústavy říká: To se tady může! Vy nemůžete jen tak říct, že vláda má zakázat satiru nebo že to musí být vymazáno z internetu. V Německu je něco takového povoleno. A já si myslím, že je skvělý, jak se tento týden zvedla občanská společnost… Je suis Extra 3.

Kabelka: Výborně.

Böhmermann: Pane Erdogane, jsou případy jednání, které ani v Německu, ani ve střední Evropě není povolené. Tedy: Existuje tu svoboda umění – satira, umění, zábava – to je povoleno. A pak ještě existuje, jak se tomu říká?

Kabelka: Difamace.

Böhmermann: Difamace, to je právnický výraz. Tedy: Co je difamace?

Kabelka: Difamace je, když argumentuješ podpásově. Když jen nadáváš lidem a vytahuješ na ně soukromé věci, čímž je ponižuješ.

Böhmermann: Ponižování. A to není povoleno, ani v Německu.

Kabelka: Ano, to je difamace.

Böhmermann: Rozuměl jste tomu, pane Erdogane?

Kabelka: A to je trestné.

Böhmermann: To je trestné? A v tom případě se dají věci i mazat. Ale až potom, ne předtím.

Kabelka: Až potom.

Böhmermann: Možná to nejlépe vysvětlíme pomocí praktického příkladu. Mám tu takovou básničku, jmenuje se „Difamace“. Tady ukážeme básničku, která se nesmí. Kdyby se to řeklo veřejně, tak by to bylo v Německu zakázáno.

Načež Böhmermann zapěl tuto píseň:

Je hloupý jako pytel a zbabělý je, Erdogan prezident.
Jeho koule strašně smrdí kebabem,
i prasečí prd voní lépe.
Je to muž, který bije holky
a nosí u toho gumovou masku.
Nejradší mrdá kozy a potlačuje menšiny.
Kope Kurdy, řeže křestany
a čumí přitom na dětské porno.
I večer místo spaní radši provádí felaci se stovkami ovcí.
Ano, Erdogan je prezident s malým čurákem.
Je slyšet, jak každý Turek říká: ten kokot má scvrklé koule.
Od Ankary po Istanbul každý ví, že ten chlap je gay.
Perverzní, zavšivený a zoofilní – Recep Fritzl Priklopil.
Jeho hlava je prázdná jako jeho koule.
Je hvězda na každém gangbangu,
Až mu čurák při čurání brání,
tak to je Recep Erdogan, turecký prezident.

————

Tak, to je podstata celé kauzy. Komik si udělal legraci z toho, že se turecký prezident rozčiluje kvůli popisu turecké reality v satirickém provedení, a v rámci jakési výuky a osvěty mu ukázal, co je za hranou i v Evropě. Přitom opravdu vytvořil něco, co je z hlediska vkusu zjevně za hranou, ale tím, že to uvedl jako satiru a jako příklad toho, co se nesmí, zjevně až na doraz využil své ústavní právo na svobodu projevu.

Je zcela absurdní, když se v Česku píše, že komik podlehl islamofobii. O to tu vůbec a ani trochu nejde. Jde tu jen o to, zda se má Evropa přizpůsobovat kulturním normám islámské země v oblasti občanských svobod. Kancléřka Merkelová dala najevo, že se Turecku přizpůsobit máme.

Je to ale zcela absurdní. Společně s Janem Böhmermannem je třeba říci, že se Turecku rozhodně přizpůsobovat nemáme. Navíc postoj Angely Merkelové jen zvýšil vyděračský potenciál turecké vlády. Evropa má prostě trvat na svých principech. Jan Böhmermann to sdělil opravdu hodně brutálně.

[ctete]55283[/ctete]

[ctete]55265[/ctete]

[ctete]55247[/ctete]

[ctete]55192[/ctete]