KOMENTÁŘ / Kromě obvinění vzneseného ve Francii vůči zakladateli internetové služby Telegram Pavlu Durovovi rychle přibývají další zjištění o nekalých aktivitách. Kreml a jeho aktiva jako Edward Snowden sice nemají problém s ruskou cenzurou čehokoliv, ale po zatčení Durova se rozeřvali zplna hrdla. Zavřít majitele Telegramu prý znamená „ohrozit svobodu projevu“, která je Západu tak drahá. Jenže je na podobných tvrzeních vůbec něco pravdy?

Francouzské obvinění proti Pavlu Durovovi sestává z celého tuctu bodů. Mezi nimi jsou například ilegální finanční transakce, nespolupráce se zákonnou činností vyšetřujících orgánů, šíření dětské pornografie, obchodování s drogami, praní špinavých peněz.

Vyšlo najevo, že již v březnu byl vydán zatykač i na Nikolaje Durova, bratra prvního zatčeného. Hlavní spojnicí obou případů má být odmítání spolupráce s úřady v kauze vyšetřování distribuce dětské pornografie. Do kauzy ale mezitím vstoupila také Jižní Korea, neboť zfalšované záběry jejích občanů se měly objevit v ilegálních pornografických videích šířených na Telegramu.

Dále čtěte

Rusko nemůže nahradit strategické bombardéry, které útočí na Ukrajinu. Ta by měla získat schopnost je ničit

KOMENTÁŘ / Největší útoky střelami s plochou dráhou letu a íránských dronů od počátku války mají být ruskou odvetou za…

Společné vyšetřování investigativních žurnalistů ze třinácti zemí, jehož výsledky byly publikovány již vloni v březnu, ukázalo službu Telegram jako prostor, z nějž se ve Střední Evropě šíří dezinformace a konspirační teorie. Klíčovou roli přitom hrají telegramové dezinformační kanály v němčině, jejichž dosah je amplifikován dezinformátory v dalších zemích, včetně České republiky. Konkrétně u nás jde o kanály Absurdní svět, CZ24.NEWS, Otevři svou mysl, NeČT24 a Selský rozum.

Experti také upozorňují na mýty ohledně šifrování Telegramu. Pouze dvojitě šifrovaný chat „jeden na jednoho“ je opravdu bezpečný. Naprostá většina obsahu však končí nezašifrovaná v cloudu, kde se k němu dovede dostat i průměrně schopná zpravodajská služba.

Kotrmelce v postoji Kremlu vůči Durovovu projektu – před lety měl být zakázán, ale pak se z něj naopak stala platforma preferovaná ruskými státními institucemi – také vyvolaly podezření, zda Moskva ve skutečnosti nezměnila názor hlavně proto, že vedení společnosti začalo tajně spolupracovat s ruskými zpravodajci. Ti kdo podezření i obvinění vůči Telegramu odmítají a označují za účelově zkonstruovaná ovšem tvrdí, že kdyby služba opravdu spolupracovala s Kremlem, celá ruská opozice přece dávno sedí v lágru.

Nepochopení modu operandi ruských tajných služeb

Z důvodu, který není snadné pochopit, si lidé často myslí, že hlavním vnitropolitickým cílem ruských služeb je, aby veškerá protiputinovská opozice následovala osud Alexeje Navalného a přišla o život v nelidských podmínkách vězeňských táborů.

Taková představa je však prokazatelně neudržitelná. Tradičně byl rejstřík sovětských špiónů mnohem širší a zahrnoval rovněž promyšlené způsoby manipulace nepřátelskými skupinami. Manipulace byly považovány za často účinnější a výhodnější než pouhá mocenská likvidace. Implantovány byly například extrémně vyhrocené „protisovětské“ názory, které v konečném důsledku organizaci diskreditovaly nebo ji alespoň při rozhodování vedly ke strategickým chybám. To se nejspíše děje i dnes, takže se předem smiřme s faktem, že část zaslepeně „rusofobních“ aktérů nejspíš ve skutečnosti plní pokyny z Moskvy.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Majstrštykem moskevských špionů je pak úplné nepřátelské převzetí celých opozičních organizací. A v této tradici se i dnes pokračuje, jak ukazují osudy ruských regionalistů. Cílem je mimo jiné využít zdánlivě na státu nezávislých etnických organizací k manipulaci struktur OSN zabývajících se utlačovanými národy.

Zdá se, že někteří nechápou, jak moc by hromadění citlivých informací o aktivitách ruských opozičníků dokázalo prospět Kremlu i bez toho, aby byl sledovaný zatčen a exemplárně odsouzen v loutkovém procesu. Může však být výhodnější jej například vydírat a přitom přimět k tomu, aby se coby veřejně činná osoba v očích publika nakonec zdiskreditoval a zničil sám.

Pokud vám tedy někdo tvrdí, že samo pokračování existence ruské opozice dokazuje falešnost obvinění vůči Telegramu, který tvoří nejoblíbenější médium ruských opozičníků, pak tím především prozrazuje, že vůbec nerozumí taktikám a operačním postupům ruských služeb.

Boj s dezinfem jako forma protipovstalecké operace?

Dezinformační ekosystém, jemuž v našem geografickém prostoru prokazatelně slouží také služba Telegram, zpravidla představuje úspěšný „byznys model“ v dané zemi. Zároveň se však tento byznys také těší různým formám podpory ze zahraničí – od (dez)informační až po finanční. V tomto smyslu jde o nepřímý způsob vedení zahraničních nepřátelských operací proti vládě dané země.

Vydávat tento dezinformační ekosystém za ztělesnění na Západě posvátné „svobody slova“ a křičet, že všechny formy regulace, které dezinformace potlačují, jsou údajně nepřijatelné, znamená z křivého úmyslu či z blbosti skočit na špek našim nepřátelům. Představa, že již rozšířené dezinformace budeme až následně kus od kusu vyvracet, je přitom dávno neobhajitelná.

Ve válečné protipovstalecké operaci nikdy nemá jít primárně o to, aby byl nepřítel hromadně zabíjen a vykázal se vysoký „body count“ coby údajný důkaz „likvidace“ hrozby. Cíle guerilly jsou primárně politické a vláda, která proti ní bojuje, musí především přijít na způsob, jak zničit samotnou atraktivitu politických poselství povstalců pro širší publikum.

Dále čtěte

Krize v západním obranném průmyslu. Jak dlouho budeme poslouchat, že „přípravou na válku ohrožujeme mír“?

KOMENTÁŘ / Rozsáhlé vyšetřování Reuters přineslo děsivé svědectví o krátkozrakosti západních politiků a jejich dlouholeté neschopnosti odstranit známé nedostatky v…

Takto definovaný úkol ale není a nemůže být úkolem jediného rezortu nebo dokonce jediného úředníka. Splnit jej je možno jedině za předpokladu uplatnění celovládního přístupu. Zapojit se musejí všechna ministerstva.

V boji s ruskými (nebo čínskými, íránskými…) dezinformačními aktivitami je to svým způsobem velmi podobné. Jak ukazuje i kauza Telegramu, ani tento boj nemůže mít na starosti jediný rezort nebo jediný člověk. Aby věc fungovala, musela by se na ní v dané zemi podílet všechna ministerstva. Ne že se vyskytnou „různé názory“ a postoj vnitra bude obojaký, rezortu pro inovace skrytě nepřátelský, zatímco řekněme ministerstvo spravedlnosti dokonce neváhá práci bojovníků s dezinformacemi otevřeně napadat a sabotovat.

Jakmile v probíhající válce Ruska proti Západu uvěříme, že nepřátelské akce proti západním společnostem chrání posvátná západní zásada „svobody projevu“, bude to znamenat, že už jsme obrannou válku proti Kremlu prohráli.