Prezident Petr Pavel a vůdce hnutí ANO Andrej Babiš FOTO: Tomáš Fongus, Pražský hrad, se souhlasem
FOTO: Tomáš Fongus, Pražský hrad, se souhlasem
KOMENTÁŘ/ Andrej Babiš začíná couvat ze svého povolebního slibu ohledně toho, že odstraní svůj střet zájmů. Na začátku října ještě pokorně sliboval, že problém hodlá vyřešit (i když roky tvrdil, že ho vůbec nemá). Dnes však vypadá situace úplně jinak. Babiš se pro změnu tváří, že střet zájmů je jeho soukromý problém, do kterého veřejnost nemá právo šťourat.
Od voleb už uplynul měsíc a řešení střetu zájmů na obzoru stále není. Děje se přesně to, co jsme očekávali. Babiš mlží. Sice tvrdí, že vše vyřeší v souladu s českou i evropskou legislativou, konkrétní variantu však veřejnosti ani prezidentovi detailně nesdělil. Před několika dny v Deníku dokonce přiznal, že jeho střet zájmů není překážkou pro to, aby ho prezident jmenoval premiérem. To už je od dob povolební smířlivosti značný posun.
Český zákon je totiž jasný. Člen vlády nesmí rozhodovat, pokud má osobní zájem, a firmy, které vlastní on nebo jeho blízcí, nesmějí čerpat veřejné peníze. To je přesně ten zákon, kterému se v médiích přezdívá Lex Babiš.
Aby mu naoko vyhověl, převedl Babiš v roce 2017 svůj holding Agrofert do svěřenských fondů. Jenže česká justice opakovaně rozhodla, že firmu dál ovládal – přes lidi, které do čela fondů jmenoval sám.
Po vítězství hnutí ANO ve volbách a s Babišovou silnou touhou stát v čele vlády se tak staronový problém objevil znovu. Co s Babišovým zlatým vejcem, které čile obchoduje se státem a čerpá od něj miliardové dotace?
Technicky vzato má sice Babiš pravdu, protože teprve od jmenování do vládního úřadu běží zákonná třicetidenní lhůta, během níž musí člen vlády střet zájmů odstranit; jenže pokud by prezident Babiše jmenoval i bez jasného plánu, jak s Agrofertem naloží, ztratil by už na něj jakoukoli páku. A každému musí být jasné, že právě na to Babiš sází. Předstíraná pokora, kterou po vítězství v prezidentských volbách předváděl, je zkrátka ta tam.
Není to nic nového. Stačí si vzpomenout, jak Babiš střet zájmů popíral i tehdy, když Evropská unie hrozila Česku odebráním dotací a Evropský parlament ho odsoudil na veřejném zasedání drtivou většinou hlasů. Ani celoevropská ostuda s naším oligarchou nepohnula. Jeho soukromý byznys měl vždycky přednost před obecným zájmem země, kterou reprezentoval. Že žádný střet zájmů nemá, tvrdil se známou urputností dokonce ještě pár dní před volbami. Tehdy ministr zemědělství Marek Výborný rozhodl, že jeho resort začne vymáhat miliardy korun dotací, které Agrofert získal v rozporu s českým zákonem – což potvrdily domácí soudy včetně Ústavního.
Jak už jsme zmínili, při povolebním setkání s prezidentem Pavlem Babiš nečekaně otočil – problém přiznal a zmínil tři možnosti, jak jej vyřeší: prodej firmy, převod do slepého fondu, nebo vzdání se premiérského křesla. Jenže je čím dál jasnější, že Babišovi se ani do jedné z variant nechce. Proč, je vcelku zjevné. Odborníci se shodují, že v České republice by se na tak velkou firmu, jako je Agrofert, těžko hledal kupec. Navíc by se Babiš připravil o svou ekonomickou moc, která byla vždy zdrojem i jeho politického úspěchu.
Slepé fondy by zase tentokrát musely být opravdu slepé – ne jen tak „přimhouřené“. Babiš by Agrofert zkrátka musel odevzdat do rukou někoho, kdo bude holding spravovat bez jeho vědomí, a on by ani nesměl vědět, jak se s jeho firmou nakládá. To je drsná podmínka a těžko si představit, že by s ní náš oligarcha mohl souhlasit.
Další variantou je, že by Babiš přenechal křeslo premiéra někomu z hnutí ANO, jenže to už je, zdá se, úplně mimo hru. Pustit k volantu někoho jiného než sebe, to by Babišova šoférská ješitnost nikdy nedovolila. Pokud by si Babiš coby premiér Agrofert ponechal, ztratil by zase holding nárok na dotace a státní zakázky. Čili jedno řešení pro šéfa ANO horší než druhé. Oligarcha by si zřejmě nejraději ponechal všechno, jak je jeho zvykem, ale právě tomu chce prezident zabránit.
Jak upozorňuje ústavní právník Jan Kysela, prezident musí dbát na dodržování zákona a neměl by přispívat k protiprávnímu stavu, který by mohl mít dopady na celou zemi a čerpání evropských dotací. Od prezidenta je tedy zcela legitimní žádat, aby se Babiš už konečně jasně vyjádřil. Proto si ho na příští středu pozval na Hrad. Není to totiž žádný Babišův soukromý problém, jak se nám majitel holdingu a politického hnutí snaží namluvit. I když to pan Babiš nerad rozlišuje, stát není Agrofert, a proto se v něm nelze chovat jako na dobytém území.
Veřejnost má právo vědět, jak se budoucí premiér staví k tak základnímu pravidlu, jakým je dodržování zákona. Ano, vím, Babiš by ho neporušil poprvé – a zřejmě ani naposledy. Ale i tak je třeba mu to za žádnou cenu neulehčovat.