Kdo byli Tři konšelé a Schmoranzovi tajemníci? Pozapomenutý příběh českého protinacistického odboje

Německý tyran Adolf Hitler v okupované Praze (15. březen 1939) (Deutsches Bundesarchiv (wikimedia commons))

Německý tyran Adolf Hitler v okupované Praze (15. březen 1939) | FOTO: Deutsches Bundesarchiv (wikimedia commons)

K odbojové činnosti za druhé světové války patřilo v okupovaném Československu i získávání informací pro exilovou zpravodajskou službu. Nestačilo ovšem jen cenné informace shromáždit, musely se také doručit na místo určení. O předání za hranice se odboj snažil radiotelegrafickou cestou či pomocí tzv. kurýrů.

V tom se velmi osvědčili zaměstnanci železnic, především pracovníci mezinárodní vlakové pošty a společnosti lůžkových vozů. K nejúspěšnějším patřil Jiří Zeman, průvodčí na trasách Wagons-Lits, který spolu s kolegou Aloisem Fürbacherem převezl okolo 25 000 zpráv. Nebyli samozřejmě jediní.

Železničáři jako odbojáři

Rodák z Pardubic Jiří Zeman (1892–1942), přezdívaný Černý Turek, si za první světové války prošel 27. dělostřeleckým plukem, srbským zajetím a posléze službou u československých legií ve Francii. V řadách 21. Terronského střeleckého pluku se zúčastnil bojů u Verdunu, Terronu, Arrasu i v Chamapagni. Věnovat se nebezpečné kurýrní činnosti mu později umožnilo zaměstnání průvodčího u proslulých Wagons-Lits.

Banner Nová Orientace

Tato mezinárodní společnost lůžkových vozů (Compaigne Internationale des Wagons-Lits, CIWL) vznikla ve druhé polovině 19. století coby dítko Belgičana Georgese Nagelmackerse a jeho inspirace americkými nočními vlaky. Iniciály WL nesené dvěma lvy se brzy staly symbolem luxusního cestování. Jejich slávu rozvážel po kontinentu především slavný Orient Express, který poprvé vyjel z pařížského Východního nádraží v červnu 1883.

Soutok Vltavy a Berounky v pražských Lahovicích během povodně roku 2013 (ČTK/Šimánek Vít)

Vlaky byly ideální pro přepravu takřka čehokoliv, a tak nejeden lůžkový vůz ukrýval důležité fotografie, nákresy, rozbušky pro detonační směsi či součástky k vysílačkám. A také československé politiky a vojáky při útěku za hranice, případně jejich rodinné příslušníky, když hrozila možnost zneužití pro vydírání důležitých osob v exilu.

Průvodčí Antonín Mašín tak úspěšně vyvezl třiadvacet důstojníků spolu se třemi letci, ukrytými pod lůžkem v salonku Marthy von Papen, cestující do Istanbulu za svým manželem, tehdy vyslancem v Turecku.

Jiří Zeman začal s činností pro odboj krátce po okupaci Československa. Jakožto kurýr převážel zásilky, k čemuž se dobře hodilo jeho služební kupé lůžkového vozu na tratích Praha-Paříž a Praha-Varšava. Po napadení Polska nacistickým Německem začíná jezdit novou trasu Praha-Bělehrad-Istanbul.

V Bělehradu přebíral dodané informace zpravodajský důstojník major Jaroslav Hájíček (podílel se na zřízení radiostanice k propojení s domácím odbojem) plus diplomat a někdejší velvyslanec v Jugoslávii Jaroslav Lípa. Zeman měl spojení i na jugoslávský generální konzulát v Praze přes zdejšího úředníka Božidara Stefanoviče.

Exilová běloruská prezidentka Svjatlana Cichanouská v Praze (8. 6. 2021) (ČTK/Deml Ondřej)

Při zajišťování kurýrních „služeb“ pro odbojovou skupinu Tří králů vypomáhali také další průvodčí jídelních a lůžkových expresů jako Jan Karel, Alois Fürbacher, Miroslav Kochan či Josef Hass z Bratislavy.

Zemanovi pomáhala rovněž dcera, pozdější herečka v divadle Oldřicha Nového. Aby ho gestapo nechytilo s kompromitujícím materiálem (včetně trhavin), nosívala jej Jiřina Zemanová ukrytý v košíku pod jídlem. „Svačinu pro otce“ pak před odjezdem vlaku předala některému z jeho kolegů.

Z nejbližších Zemanových spolupracovníků zmiňme i plukovníka Čeňka Kudláčka, náčelníka štábu Obrany národa a jednoho z jejích zakládajících členů (Kudláček byl rovněž jedním z pěti poradců v československé vojenské misi v Bolívii v roce 1934), dále ředitele akciového legionářského obchodního podniku Centrokomise Gustava Svobodu nebo Vojtěcha Vrňatu z mezinárodního zasilatelství Jarolímek.

Vrňata pracoval pro Josefa Balabána ze Tří králů a doprovázel zásilky expedičního oddělení na Balkán. V lednu 1941 byl zatčen a naoko přijal spolupráci, vše ale prozradil Balabánovi.

Vrňatu udal konfident gestapa Jiří Diviš, který od nicnetušící oběti získal i jméno železničního inspektora Ctibora Trägera. Jeho intenzivním výslechem se pak gestapo propracovalo až k rodině radiotelegrafisty Jindřicha Klečky, spolupracovníka Václava Morávka ze Tří králů, zahynuvšího při zásahu na jinonický akcíz v říjnu 1941. Svoboda, Vrňata i Träger byli popraveni v Berlíně-Plötzensee o dva roky později.

Památník dětských obětí v Lidicích (wikimedia commons)

Kdo byli Tři konšelé?

Jiří Zeman pracoval také pro ilegální organizaci Tři konšelé, která jako jedna z prvních odbojových skupin vznikla už během prvních dnů okupace s cílem vybudovat solidní zpravodajskou síť.

Zakládajícími členy se stali bývalí důstojníci Druhého oddělení hlavního štábu (tedy vojenské zpravodajské služby) František Fárek, Alois Čáslavka a Antonín Longa. Díky provázání s někdejšími zpravodajskými důstojníky tak putovaly důležité informace o připravovaných zákonech a nařízeních z ministerstva vnitra až k odbojářům.

Na jaře 1939 získali Tři konšelé spojení přes francouzskou ambasádu, v červenci přes ambasádu polskou. Naverbovaní pracovníci železnic shromažďovali poznatky o pohybech nacistických vojsk (např. Aloisem Čáslavkou získaný výpravčí na Hlavním nádraží Vilém Truníček předával informace až do svého zatčení v prosinci 1939). Zjištěné skutečnosti poté kurýři dopravovali do londýnského exilu československým zpravodajcům.

Činnost Konšelů nebyla bohužel příliš dlouhá. Přesto se jim podařilo dostat za hranice rodinné příslušníky zpravodajských důstojníků uprchlých v předvečer okupace 14. března 1939.

Rovněž získání aktovky s důležitými dokumenty, kterou v polovině srpna 1939 odcizil zpravodajec Zdeněk Říha vysoce postavenému německému důstojníkovi v kavárně v Hradci Králové, bylo nemalým úspěchem. Taška obsahovala nástupní plán německého tankového sboru k útoku na Polsko, informace však Poláci obdrželi až těsně před německou invazí 30. srpna 1939.

Nevyužita zůstala i speciální vysílačka sestavená odborníkem na radiové spojení Ing. Janem Budíkem. Tři konšely začalo gestapo sledovat už během září a října 1939, v listopadu téhož roku pak spustilo zatýkání.

Z trojice zakladatelů unikl pouze Alois Čáslavka, pobývající tou dobou ve Švédsku. Antonína Longu a Františka Fárka posléze berlínský Lidový soud odsoudil k deseti rokům vězení.

Brazilský prezident Bolsonaro se zástupci indiánského obyvatelstva (Brasília 2019) (Carolina Antunes/PR (flickr))

Schmoranzovi tajemníci a Tři králové

Konšely rozkryla tajná policie takto brzy díky zadržení členů další odbojové organizace. Schmoranzova skupina tiskových tajemníků (Schmoranzovi tiskoví tajemníci/Akce tiskových tajemníků) byla vojensky laděná skupina soustředěná okolo vedoucího tiskového odboru předsednictva protektorátní ministerské rady Zdeňka Schmoranze zaměřená na sběr zpravodajsky cenných informací.

Získané poznatky o okupačním vojsku, situaci a náladách v protektorátu, nacisty kontrolované Škodovce i Zbrojovce, kolaborantech, arizaci apod. byly předávány Aloisu Eliášovi, Politickému ústředí, Obraně národa i zahraničnímu odboji.

Tajemníci však silně podcenili německou tajnou službu a bezpodmínečnou nutnost konspirace. Dík této kardinální chybě první vlny československého protinacistického odboje byla skupina sledována téměř od svého počátku, ke konečnému odhalení nakonec přispěl červencový „rekvalifikační kurz pro tiskové tajemníky“.

Při první vlně zatýkání byl v srpnu 1939 zadržen i Zdeněk Schmoranz, popravený 19. srpna 1942. Ze sedmdesáti členů Schmoranzových tajemníků jich pětadvacet zahynulo na popravišti nebo v koncentračních táborech. Úspěšné rozkrytí organizace bohužel otevřelo gestapu dveře k průnikům do dalších odbojových skupin, jako byly Tři konšelé, Obrana národa a další.

Moravská Nová Ves na Břeclavsku po řádění tornáda (25. 6. 2021) (Tadeáš Bednarz (wikimedia commons))

V půli roku 1940 opustil Jiří Zeman státní službu, byl totiž spolu s kolegou Aloisem Fürbacherem označen za nespolehlivého. Následně rozmnožil řady pojišťovacích úředníků, ještě před odchodem však stihl pro odbojovou činnost získat Jana Karla (1909–1942), průvodčího lůžkových vagonů u železniční společnosti Mitropa, později lůžkových vozů Wagons-Lits.

Samotný Karel pak udržoval kurýrní spojení až do 4. března 1941, kdy byl po příjezdu pařížského rychlíku zatčen na Hlavním nádraží v Praze. Byla mu prokázána pouze kurýrní činnost, nikoliv účast na explozi na berlínském Anhaltském nádraží. Přesto byl Jan Karel odsouzen k smrti.

Anhaltské nádraží v Berlíně nedaleko Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) se stalo cílem druhého bombového útoku Tří králů. Právě sem měl 30. prosince 1940 ve 21:31 hodin dorazit salonní vlak s Heinrichem Himmlerem.

Na dané místo dovezl kufr s výbušninou značky Viktoria a ukrytým časovacím zařízením spolupracovník Tří králů Jan Karel. Připravenou nálož, vyrobenou v klempířské dílně bělohorského spolupracovníka Tří králů Josefa Líkaře, si vyzvedl nejspíš v bytě Jiřího Zemana. Nálož sice vybuchla dle plánu, leč říšský vedoucí SS nepřišel k úhoně – kvůli poruše na trati byl jeho vlak na poslední chvíli odkloněn na Friedrichovo nádraží.

Exploze v srdci Třetí říše a pokus o atentát na vysoce postaveného nacistického pohlavára vyvolala pořádný rozruch a stala se vzpruhou pro domácí odboj. První berlínská bombová akce Tří králů proběhla už 15. září 1939. Tehdy se švagrovi Josefa Mašína Ctiboru Novákovi podařilo odpálit kufry s náložemi přímo v budově ministerstva letectví a na policejním ředitelství.

Hrob Pavla Rosenbauma na pražských Olšanech a někdejší Rosenbaumův statek v Úvalech, dnes centrum „Pětašedesátka“  (Lenka Mandová/Město Úvaly)

V Zemanově bytě v Bělehradské ulici na pražských Vinohradech byl kromě přechovávání sabotážního materiálu pro trojici Balabán–Mašín–Morávek rozmnožován ilegální časopis V boj, samotný byt pak sloužil jako zpravodajská přepážka.

Zde také našel úkryt raněný Václav Morávek poté, co byl 13. května 1941 spolu s Josefem Mašínem a telegrafistou Františkem Peltánem přepaden gestapem v Čiklově 19 (tehdy ulice Pod Terebkou).

Těžce zraněného Mašína zajalo gestapo, Peltánovi s Morávkem se podařilo uprchnout, když se spustili ze čtvrtého patra po ocelovém lanku od vysílačky. Tenký drát Morávkovi uřízl prst a rána vyžadovala ošetření. Morávek u Zemana jednu noc přespal a později se ukryl u Magdy Rezkové v ulici Anny Letenské 1197/3 (původně Ve Pštrosce) na Vinohradech.

Filatelie ve službách odboje

Coby zpravodajská přepážka byl využíván i filatelistický obchod Zemanova zetě Břetislava Schweizara. Až do roku 1942 fungoval jak pro domácí (především pro Václava Morávka), tak pro zahraniční odbojáře. „Potřeby pro filatelisty“, většinou mikrofotografie, vozily v roce 1941 z Londýna na adresu Na Poříčí 1038/6, Praha 1 švédské „neutrální státní příslušnice“.

Slečny přespávaly v Grandhotelu Šroubek (dnes Hotel Evropa) na Václavském náměstí či v nepříliš vzdáleném Esplanade. Přes Schweizarovy „filatelisty“ se po zátahu na jinonický akcíz v říjnu 1941 snažil navázat přerušené spojení s domácím odbojem také ministr národní obrany exilové vlády generál Sergej Ingr.

Solženicyn a Putin – přátelské setkání v Moskvě (2000) (flickr.com)

Bohužel ani zde se nevyhnuli odhalení a 21. března 1942 byli Schweizar se Zemanem zatčeni přímo ve filatelistickém obchodě. Téhož dne byl na Prašném mostě v Praze gestapem zastřelen i Václav Morávek a dopaden jeho spolupracovník Václav Řehák.

Jiřího Zemana čekala tříměsíční samovazba v pankrácké věznici. Posléze byl někdejší průvodčí spolu se svým zetěm Břetislavem Schweizarem a bývalým kolegou Janem Karlem zastřelen na Kobyliské střelnici. Stalo se tak ve večerních hodinách v úterý 30. června 1942.

Kromě nich byl popraven také Josef Mašín (45 let), spolupracovníci Tří králů Josef Líkař (39 let), Václav Řehák (31 let) a Josef Pelej (33 let), plukovník Josef Churavý, Františka Plamínková a další, celkem 72 obětí.

Helena Kalendová je výtvarnice, fotografka a publicistka se zaměřením na historii, kulturu a hudbu

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]