Bývalo zvykem, že prezident republiky na Nový rok promluvil k národu. Od té doby, kdy je hlavou státu Miloš Zeman, se však mnoho věcí změnilo. Mimo jiné i novoroční projev. Ten se změnil ve vánoční poselství a místo prezidenta se na televizní obrazovce první den roku objevují ostatní ústavní činitelé. Do budoucna by možná mohly dostat šanci promluvit i další osobnosti, popřípadě vybraní jedinci z řad veřejnosti.

V dnešní době již nemůžeme spoléhat téměř na žádné jistoty. Velkou část viny na tom nese i současný prezident. Nejenže se vůbec nechová jako důstojný reprezentant státu, ale také ničí zaběhnuté pořádky. Například třeba zmiňovaný novoroční projev. Tatam je tradice. Na tu Zeman nedbá, což dokazuje i při vlastním výkladu Ústavy, kterou tak rád podupává.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Důvod, proč není prezident schopen pohovořit k národu 1. ledna, zřejmě nebude spjat s jeho oblibou ostřejších typů nápojů. Půjde spíše o Zemanovu typickou revoltu, kterou chce ukázat, že si může dělat všechno po svém a nikdo mu v tom nezabrání. Proč by ale vlastně někdo hlavě státu přikazoval, kdy má mít projev. Stejně se nedá čekat nic lepšího než snůška pseudobonmotů, vyřizování osobních účtů a báchorky o tom, jak skvělé by to bylo, kdyby prezident mohl mluvit do všeho.

Zeman si tedy své řekne již mezi svátky a tím donedávna vánoční politické „pohádky“ končily. Pak ovšem někdo přišel s nápadem, že by na Nový rok přece jen někdo na televizní obrazovce promluvit měl. Pokud možno někdo takový, kdo má dostatečně kvalifikovanou funkci, aby dokázal alespoň částečně nahradit hlavu státu. Volba padla na předsedy Sněmovny a Senátu.

Radek Vondráček i Jaroslav Kubera přednesli své projevy i letos. Navíc se k nim přidal i premiér Andrej Babiš. Ten dokonce dostal prostor v hlavním vysílacím čase, což se nikdy nepodařilo ani žádnému prezidentovi. Včetně Gustáva Husáka, jehož proslovy v řeči podobné té Babišově jsou dodnes legendární.

Kdyby se ovšem na Nový rok žádná politická exhibice nekonala, málokdo by to oplakal. Nikdo z ústavních činitelů totiž nepronesl nic tak důležitého, aby tím musel televizní diváky obrat o několik desítek minut, které mohli trávit u klasické pohádky, v níž alespoň dobro vždy porazí zlo. Je však jasné, že žádný politik nepohrdne možností promluvit do televize, některým je dokonce jedno, o jaký kanál se jedná.

Do budoucna by ovšem nebylo od věci zamyslet se nad tím, zda čtyři projevy dostatečně diváky uspokojí. Nově by se tak například mohla spustit anketa o to, koho si občané na obrazovce přejí a čí poselství je skutečně zajímá. Demokrati totiž sotva ocení myšlenky Zemana a Babiše, aňáky zase neupoutá Kubera z ODS.

Vrcholnou formou zbytečnosti by pak byl projev zástupců „lidu“. Ti by své přihlášky mohli posílat například Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Její členové by alespoň měli víc práce než jen psát bezobsažné zprávy o tom, jak TV Barrandov upozornili, že porušuje podmínky udělení licence, nebo že TV NOVA měla moc nahlas reklamní spot.

Pokud by se celá záležitost pojala jako soutěž či reality show, byl by úspěch zaručen. A můžeme si být jisti, že bychom se pobavili daleko víc než u vyprávění velké čtyřky. Rozhodně by se ovšem o produkci daného pořadu i jeho konferování měl postarat ten, kdo televiznímu vysílání v této zemi rozumí nejvíc. Jediný a jedinečný – Jaromír Soukup.