Spolumajitel skupiny Smartwings Jiří Šimáně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Náhodně pořízená fotografie miliardáře Jiřího Šimáněho, který při své nedávné návštěvě hradního kancléře Vratislava Mynáře zaparkoval své Porsche Panamera na prvním hradním nádvoří, popudila veřejnost možná víc než to, jak urputně se Šimáně a letecká společnost Smartwings snaží domoci státních záruk na až dvoumiliardový úvěr.
Jiří Šimáně si počátkem června v rozhovoru pro server zdopravy.cz postěžoval, že mu Češi nepřejí:
„Vznikla tu pro mě nepochopitelná velká nepřejícnost vůči jakékoliv pomoci nám. Nenapadlo by mě, že něco takového může nastat, když každý rok dáváte do české ekonomiky 10 až 11 miliard korun. Přitom jsme neudělali nic jiného než to, co udělaly všechny ostatní aerolinky ve světě, a to požádali svůj stát o pomoc.“ Sám Šimáně mimochodem Smartwings loni půjčil téměř 750 milionů korun.
Luxusní vůz zaparkovaný „na papaláše“ přímo v srdci Hradu mu ale na popularitě mezi prostým lidem jistě nepřidal.
Prohlédněte si „pavučinu byznysu“ kolem Jiřího Šimáněho:
Nicméně Šimáně i Smartwings bojují: lobbují, potkávají se s politiky (ne nadarmo se v médiích připomíná fotografie ze svatby premiéra Andreje Babiše z roku 2017 na Čapím hnízdě, kde je mu nablízku právě Šimáně), nechávají v denících tisknout velké inzeráty o tom, že pomoc od státu dostaly desítky zahraničních leteckých společností a proč by neměl stát pomoct i jim…
„Proč Česká republika váhá s poskytnutím překlenovacího úvěru nebo záruky za něj pro letecké společnosti Smartwings a ČSA? Pokud by existoval podpůrný program pro velké firmy typu Smartwings, přihlásíme se do něj. Žádný takový program neexistuje,“ stálo v jednom takovém celostránkovém inzerátu. Výsledek se dostavil.
Se státem v zádech?
V pondělí 29. června vláda jednomyslně schválila nový program Covid Plus pro firmy z odvětví cestovního ruchu a dopravy. Také Smartwings tak budou moci získat státní záruku od pěti milionů až do dvou miliard korun.
Podle dřívějších vyjádření ministra dopravy a průmyslu Karla Havlíčka stát s leteckou společností Smartwings jednal o záruce 500 až 900 milionů za úvěry v rozmezí 500 až 900 milionů korun.
Firmy mohou o garantované půjčky žádat u komerčních bank. Státní garance s sebou pochopitelně nesou riziko, že záruka za úvěr se může změnit v povinnost vzniklou sekeru zaplatit z veřejných peněz.
Létání teď opravdu není lukrativní byznys. Těžko se ale Smartwings může s plnou vážností tvářit, že za to může jen koronavirus. Firmě život zkomplikovala zejména nuceně uzemněné flotila letadel Boeing 737 MAX. Odborníci se navíc shodnou na tom, že letecká společnost sama o sobě strategickým podnikem není.
„Nemůžu říct nic konkrétního ke Smartwings, protože nemám dostatek informací o jejich skutečné situaci. Obecně řečeno mám ale za to, že strategické jsou spíše služby letišť, méně strategické jsou služby aerolinek jako takových, kde je konkurence poměrně ostrá a jedna aerolinka může poměrně jednoduše nahradit druhou,“ říká například Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance a donedávna člen ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu.
Svou roli v debatách o možném angažmá státu v záchraně Smartwings hraje nostalgie po tradiční značce ČSA. Smartwings firmu v potížích koupila od státu a od Korean Airlines v roce 2017. Dnes má ČSA ve svém vlastnictví jen jedno jediné letadlo, dalších 12 si pronajímá.
Podnikání s Číňany
Polovinu Smartwings (bez osmi setin procenta) ale drží čínská společnost CITIC. Její role ve snahách o záchranu leteckého přepravce je poněkud nejasná, pokud je vůbec nějaká. Nabízí se proto spekulace, že Šimáně přijel na Pražský hrad požádat o pomoc právě při jednání s čínskou stranou.
CITIC svůj podíl získala poté, co převzala portfolio zkrachovalé čínské CEFC, počátkem května údajně nabídla, že svůj podíl prodá českému státu za symbolickou korunu.
Podle dostupných informací Šimáně z Číňanů jako partnerů v podnikání rozhodně radost nemá. I když se původně angažoval ve (spolu)financování fotbalové Slavie, na jaře 2016 po vzájemných neshodách se zástupci čínských spolumajitelů rezignoval na post předsedy představenstva a později prodal i svůj podíl.
Ve Smartwings musí čínskou firmu s jejím podílem ve výši 49,92 % strpět, nepochybně mu ale její nečinnost leží v žaludku (firmě také už dříve opakovaně nabízel, že její akcie odkoupí). „CITIC jako akcionář má pro Smartwings nulovou hodnotu, v podstatě nekomunikuje, problémy neřeší. Kdyby nebylo dalšího akcionáře, firmy Unimex, tak by problémy byly daleko hlubší,“ postěžoval si Šimáně na Číňany už loni v únoru.
Spojovat Jiřího Šimáněho jen s jednou leteckou firmou, toho času v problémech, by ale bylo nespravedlivé.
Šimáně je nade vší pochybnost úspěšný český podnikatel. Portfolio má pestré – vášnivě rád hraje golf, a tak nepřekvapí, že vlastní vyhlášený golfový resort Albatross. Hlavní část jeho byznysu ale tvoří společnost Unimex Group.
Pěkná daňová klička
Tu založil Šimáně spolu s Jaromírem Šmejkalem (ten dnes vlastní dvacetiprocentní podíl a je i díky tomu jedním z českých miliardářů). V polovině 90. let kupříkladu koupili od ČSOB většinu akcií cestovní kanceláře Čedok, v roce 2007 je prodali americké ODIEN Group v přepočtu za 1,4 miliardy korun.
Postupně se z Unimexu stala jedna z dominantních obchodních skupin, aktivity má v bytovém, průmyslovém a hotelovém developmentu a cestovním ruchu (například známá Canaria Travel). Celkový kumulovaný obrat firem ve skupině Unimex Group za rok 2018 přesáhl 30 miliard korun.
Do Šimáněho portfolia patří například i obchod s alkoholem Global Wines & Spirits. Ten patří mezi největší tuzemské dovozce a distributory vín.
Podobně jako Andrej Babiš byl i Šimáně před rokem 1989 zaměstnancem podniku zahraničního obchodu – konkrétně Strojexportu.
Na zajímavý aspekt podnikání Šimáněho a spol. upozornil před nedávnem ekonomický deník E15. Jak napsal, stát už dlouhé roky Šimáněho podnikání ve skutečnosti významně podporuje.
Unimex Group uzavřený investiční fond (jehož příjmy tvoří hlavně peníze z pronájmů nemovitostí) je totiž už řadu let daněný jen pěti procenty, a ne obvyklými 19 % daně z korporátních příjmů.
Podle původní idey zákonodárců se výhodné zdanění mělo týkat fondů kolektivního investování s velkým počtem menších investorů. Akcionářem tohoto fondu je však z 47,17 % Šimáně, z 31,44 % Šmejkala a z 20,83 % Unimex Group (viz pavučina byznysu výše, pozn. red.).
Fond ale splňuje podmínku (pro pětiprocentní zdanění), že jeho akcie jsou na burze. Ovšem nejméně od konce loňského října podle E15 s těmito akciemi neproběhl žádný obchod. Jde tedy spíše o účelovou konstrukci, jak dosáhnout na výhodné zdanění.
Článek publikujeme s laskavým svolením Hlidacipes.org.
