Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Patří už ke standardu, že vůdce ANO a český premiér Andrej Babiš úmyslně ignoruje kritická média a obchází tolik potřebnou politickou diskusi. Místo toho nám servíruje na sociálních sítích svou jedinou „pravdu“. Po obsahové stránce jde o snůšku lží, polopravd, pomluv a dezinformací, přesto je důležité ony páně Babišovy hysterické výrony bedlivě sledovat. Prozrazují nám, že Babiš pohrdá demokracií, nerozumí jejím procedurám a za ideál považuje jakýsi soft-autoritářský populismus. Jde o extrémistu, který za frenetických ovací svých voličů, fanoušků a ctitelů neomylně směřuje k oslabení a posléze i demontáži demokracie.
Ani tentokrát jsme nebyli ochuzeni o pravidelnou Babišovu nedělní chvilku „politické poezie“ – a měla grády, byť se mohlo zdát, že jde o neustálé opakování už provařených „mouder“. Hned v úvodu jsme se od pana premiéra znovu dozvěděli, jak neschopnou a zlotřilou máme v poslanecké sněmovně opozici. Ta prý teď straší vládním zadlužováním, jenže opoziční poslanci stejně neví, „o čem to je“.
Babiš opravdu není žádný gentleman, takže na své fanoušky okamžitě vychrlil i pomlouvačnou diagnózu: „A znovu vám opakuju – tyhle lidi sou tam v politice kvůli sobě, ne kvůli vám. Oni maji příjmy díky politice, který by nikdy v privátu neměli, možná by měli třetinu. Tak bylo by dobré občas si připomenout a přemýšlet o tom, že tyhle lidi sou tam hlavně proto, aby lhali, aby vás přesvědčili o těch lžích, abystě nevolili ty, kteří pro vás něco dělaj.“
Okay, uposlechněme Babišových rad a přemýšlejme. Babiš přece velmi dobře ví, jaký segment voličů oslovuje, svá slova nevolí náhodně, na stolku má vždy ručně psané poznámky. Jeho podporovateli jsou totiž v drtivé většině lidé, kteří nerozumí demokratickým procedurám, nemají důvěru ke svým spoluobčanům a sousedům, natož ke státním institucím nebo k parlamentarismu. A především si rádi vyprávějí stokrát omletou českou kýčovitou legendu o tom, že politika je svinstvo a nikdo slušný se do ní nehrne.
Ovšem Babiš pro ně tento nebezpečný apolitický kýč poněkud upravil. Svým ctitelům sice servíruje dávné poznání všech uživatelů „selského rozumu“, že politika je svinstvo – ale s jednou významnou výjimkou. Pokud politiku (či lépe: vládnutí) provozuje pan Andrej se svými věrnými rádci, pak je všechno v cajku, to jste doslova v dobrých rukách krále Miroslava čili v komunistické selance ve stylu Pyšné princezny.
Součástí Babišovova komunikačního kódu je i permanentní vzbuzování závisti. Jako by si poslanci, potažmo senátoři z demokratických stran, ať už dříve zasedali ve vládě či nyní sedí v opozičních lavicích, ani nezasloužili svůj plat, poněvadž se pořád jen flákají a lžou. Pokud takto nenávistně hovoří premiér (!) o fungování parlamentu, pak se jednoduše chová jako autoritář, který pracuje na demontáži demokracie. Však už Babiš dal několikrát veřejně najevo, že parlament je pro něj pouhá žvanírna, která jen zdržuje od vládnutí. To už neokecá, tím se projevila jeho nejvlastnější nátura.
Nemluvě o tom, že je to právě Andrej Babiš, kdo je v politice „kvůli sobě“ – užívá si osobní moc a imunitu, pro svůj byznys má vždy informace z první ruky a jeho impérium s vlajkovou flotilou zvanou Agrofert tloustne díky státním zakázkám a českým i evropským dotacím. Říká se tomu střet zájmů. Poslanec Babiš, jinak též ministerský předseda, umí předstírat jak neustále maká pro lidi, ovšem pracuje hlavně pro sebe a nenasytně drancuje Českou republiku. Není to zázračný podnikatel, ale mistr klientelismu, dotačního byznysu a predátorských akvizicí. Prostě protřelý postkomunistický oligarcha s móresy středoasijských autoritářů. Proto se mu tak líbilo v Kazachstánu a Uzbekistánu.
Premiér si ani tentokrát ve svém nedělním „evangeliu“ neodpustil zesměšňování veřejnoprávních médií a vysmíval se i kritickým novinářům. Ti prý vůbec nepochopili, že jeho prohlášení v podcastu Sorry jako, že chce vyhrát i sněmovní volby v letech 2029, 2033 a 2037, mělo být pouze humorem. „No a novináři to vzali vážně,“ culil se Babiš. Dokonce si prý někteří z nich myslí, že kandidoval proto, aby kvůli trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo získal imunitu. „Takže mám další vzkaz pro novináře: můžeme mít pátou vládu, v roce 2041, to mi bude 87 let, co na to říkáte?“ pokračoval pan Andrej. Obhajoval i svou blamáž kolem heřmanické haldy v Ostravě a dodal, bohužel nikoliv kajícně: „Zase ze mě udělali pitomce, ano, takhle to funguje!“
Ano, v čele české koaliční vlády populistů, nacionalistů a extrémistů stojí mravně pochybná postava, která nám otevřeně a zcela bez obalu opakovaně sděluje, jak z celého srdce nenávidí všechny pilíře demokracie, poněvadž brzdí vehikl, který nás přibližuje k „efektivnímu“ autoritářskému vládnutí. A voliči strašidelné vládní šestikolky (ANO, SPD + Svobodní + Trikolora + PRO, Motoristé sobě) se opět dočkali pravidelné Babišovy nedělní chvilky nenávisti, které rozjařeně tleskají. Jde o zvláštní druh perverzní apolitické „poezie“, která se už dávno s demokracií nerýmuje.
