Ursula von der Leyen byla nominována na novou předsedkyni Evropské komise. Je to stará stranická známá Angely Merkelové. Kancléřka však pro novináře její úspěch nijak nekomentovala a místo toho hovořila o Manfredu Weberovi a Fransi Timmermanovi, kteří byli předními kandidáty křesťanských a sociálních demokratů a teď na ně zbyly nižší funkce. Weber se stane na dva a půl roku předsedou Evropského parlamentu a Timmermans místopředesou Komise.
Merkelová prohlásila, že udělala všechno, co bylo možné, pro nalezení spravedlivého řešení pro oba.
Merkelová potom bez nějakého zvláštního výrazu konstatovala, že von der Leyenová byla nominována „jednomyslně, s jedním zdržením se hlasování“.
Ačkoliv se jedná o první Němku a vůbec první ženu v této pozici po 52 letech, nesouhlas přišel právě z Německa. Proti její nominaci byla totiž strana SPD a podle pravidel koaliční smlouvy to znamenalo, že bylo nutno se zdržet hlasování.
Komentáře ovšem říkají, že to pro Merkelovou to mohlo být ještě horší. Stála totiž na summitu před hořkou porážkou. V neděli přijela kancléřka do Bruselu s plánem prosadit sociálního demokrata Timmermanse jako šéfa Komise a Webera, kandidáta Evropské lidové strany, jako předsedu Evropského parlamentu.
Brzo se ale ukázalo, že to není průchozí. Timmermanse nechtěly země V4 podporované Itálií. Proto se už první den summitu začalo mluvit o Ursule von der Leyen. Tu nakonec podpořil prezident Macron, který mohl ukázat, že Francie nemá nic proti německému kandidátovi jako takovému.
Kdo je Ursula von der Leyen? Narodila se v Belgii 8. října 1958. Původní profesí je lékařka a její manžel je profesorem medicíny. V roce 2015 čelila obvinění, že se ve své dizertační práci dopustila plagiátorství. Přezkoumání provedla komise na Medizinische Hochschule Hannover, která konstatovala, že v práci jsou chyby, ale nejedná se žádný podvod a že práce přináší nové vědecké výsledky.
Věnovala se pak politické dráze a byla byla za Křesťanskodemokratickou unii (CDU) od roku 2005 ministryní na různých postech ve vládách Angely Merkelové. Stala se spolkovou ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež, pak ministryní práce a sociálních věcí a nakonec ministryní obrany. V těchto funkcích vystupovala jako bojovnice proti dětské pornografii na internetu a byla proti zvyšování daní. Ve funkci ministryně obrany v roce 2014 prosadila německé dodávky zbraní a vojenské techniky iráckým Kurdům, kteří bojovali s teroristickým hnutím „Islámským státem“. Stavěla se ale proti dodávkám zbraní na Ukrajinu. Pozornost veřejnosti může vzbudit, že je matkou sedmi dětí.
Její nominaci musí ještě schválit Evropský parlament, kde by se ještě mohly čekat problémy, protože nová předsedkyně nebyla vybrána ze „Spitzenkandidátů“ parlamentních frakcí, jak se očekávalo.
