Ve dnech, kdy se zdá, že Babišovu potápějící se loď opouštějí i dosud věrné krysy, zapomínáme na jeho nečekaného spojence: sníh. Nejsem první ani poslední, kdo se obává, neukolébán preferencemi, možného zvratu. Zejména mladší a nejmladší voliči z velkých měst, kteří by jinak volili jasně Pavla (nebo kohokoli, kdo reálně může Babiše porazit), ochuzeni letos potměšilou zimou-nezimou o svou každoroční radost z lyžování, vezmou už v pátek frontálním útokem hory, konečně zasněžené. A v celých partách dají přednost lyžím před urnou.
Mám v rodině výstražný případ z posledních prezidentských voleb. Můj syn, podobně jako tisíce dalších, vyrazil tehdy už v pátek ráno s kamarády na hory. Zařídil si ovšem včas volební průkaz a šel na horách volit. Pochválil jsem ho. Vzápětí mi ale zatrnulo z jedné jeho věty. Že totiž byl z celé velké party jediný, kdo si nenechal volby ujít: ostatní místo toho už brousili na svahu čerstvý prašan a večer mejdanili.
V historických okamžicích je třeba jednat. Zdrženlivost neslouží demokracii
číst článek »Syna měli trochu za blázna, že dal „přednost politice“ před horskými radovánkami. A přitom prý nebyl mezi nimi nikdo, kdo by to byl býval „hodil“ Zemanovi. Fandili jasně – pokud se vůbec zajímali o politiku – Drahošovi. A jeho vítězství měli vzhledem k preferencím automaticky za jisté. A tak se nikomu z nich nechtělo udělat pro Zemanova protikandidáta aspoň to minimum, že zvednou zadek a dorazí k urně.
Myslíte, že jsou mé obavy zbytečné? Aby byly, musíme každý ve svém okolí udělat všechno pro to, aby úprkem mladé generace na hory (od vlastní zodpovědnosti) nezačal u nás úprk mnohem osudovější, úprk od demokracie.
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
