KOMENTÁŘ / V České republice už zjevně neplatí, že neznalost zákona neomlouvá. Nově platí, že zavařenina všechno spraví. Definitivně se potvrdilo, že nejuniverzálnějším klíčem k našemu právnímu řádu není už Ústava, ale drzost a sklenice marmelády. Názorně to předvedl čestný prezident Motoristů a neúspěšný kandidát na jakékoliv ministerské křeslo Filip Turek. V pražské Dubči, v nezastavitelném území, kde obyčejný člověk nesmí vyměnit ani starou kadibudku za novější, se zázračně stavělo. Stačilo říct kouzelné slovíčko. Nikoliv abrakadabra, ale mošt.

V území, kde platí stavební uzávěra, vyrostly dvě stavby. Nelegálně. Takže dvě černé stavby v přírodním parku? Kdepak. Je to přece jen sadařský domek s balkonem a moštárna. Protože kdo někdy lisoval jablka, ví, že bez výhledu do krajiny to prostě nejde. Mošt bez balkonu je jako diesel bez AdBlue. Technicky možný, ale morálně nepřijatelný.

Dále čtěte

Veřejná funkce není forma očisty. Kdyby prezident kývnul na jmenování Turka, už by to byla slabost  

Je vhodné, aby si člověk, který v minulosti schvaloval brutální popálení tříleté romské holčičky, „odpracovával“ své nechutné výroky na postu…

Zkrátka kdo má balkon, ten má sad. A kdo má garáž, ten má moštárnu. Tedy pokud to řekne s dostatečně vážnou tváří a ideálně přes právníky.

Úřad sice konstatoval porušení zákona, ale zároveň projevil pochopení pro hlubokou sociální tíseň milionáře, kterého k ignorování předpisů dohnalo zdražování. Ona pověstná Fialova drahota, kterou dennodenně vzýval Andrej Babiš, až se s ní prolhal k premiérskému křeslu. I lidé se sedmdesáti miliony na účtu mohou být přece obětí inflace. Někomu zdraží rohlík, jinému beton. A když beton zdraží, je přece pochopitelné, že se staví bez povolení. To dává smysl. Ekonomický. Lidský. Turecký.

Zvlášť když je potřeba rychle postavit garáž, pardon, sklad zahradní techniky, pardon, moštárnu. Terminologická gymnastika je dnes v politice důležitější než dřepy pro Borise Šťastného.

Celá věc je ale vlastně krásným příkladem moderní ekologické politiky. Kandidát na ministra životního prostředí nejprve bez povolení zastaví kus přírody, poté to obhájí jablky, a nakonec slíbí vysadit pár stromů. Čtyři třešně jako omluva za beton, to je cirkulární ekonomika v praxi. Přírodní park se sice trochu zmenší, ale zato přibude sadařský domek s hygienickým zázemím a možností rodinné rekreace. To není porušení zákona, to je prostý venkovský lifestyle. Pokud se tam náhodou zaparkuje auto, je to jen proto, aby se marmelády neznavily chůzí.

Navíc se zde elegantně propojuje beton, benzín a biosložka. Moštárna se tak stává ideologickým mostem mezi spalovacím motorem a jabloní. To je přece jasná ukázka zelené politiky Motoristů.

Už teď se tedy můžeme těšit na regionální speciality. Marmeládu s příchutí benzínu, džem s lehkým aroma špatně seřízeného dieselu a mošt, který jemně štípe na jazyku jako pach přiškvařené spojky či pálících se gum.

Dále čtěte

Děkujeme, že jste s námi! Demokracii budeme společně bránit i letos

Vážení a milí čtenáři, nebyl to jednoduchý rok, zejména ne pro ty, kteří si přejí, abychom žili v civilizované, prozápadní…

Sám čestný motoristický prezident jistě přiloží ruku k dílu. Mohl by třeba marmelády, džemy či mošty ukládat vysoko do regálů. Určitě by mu při tom pomohl dlouholetý trénink pravé paže.

Takže stavební zákon vlastně nepotřebujeme. Stačí zavařovací sklenice, víčka, etikety a drzá výmluva. V zemi, kde lze černou stavbu zlegalizovat slovy marmeláda a mošt, je jasné, že právo už dávno není slepé. Jen je od té marmelády ulepené.