Zakladatel organizace Idite Lesom Grigorij Sverdlin. Pomáhal v Rusku lidem bez domova v projektu Nocleženka a po začátku války na Ukrajině pomáhá uprchnout Rusům ze země. FOTO: Grigorij Sverdlin / se souhlasem
FOTO: Grigorij Sverdlin / se souhlasem
REPORTÁŽ / „Již jsem podepsal prováděcí nařízení o částečné mobilizaci.“ Bylo září roku 2022, kdy zazněla věta, které se mnozí báli. Ruský prezident Vladimir Putin se kvůli probíhající válce na Ukrajině rozhodl spustit částečnou mobilizaci. Grigorij Sverdlin – ruský protiválčený aktivista, který přes jedenáct let vedl jednu z největších a nejznámějších charitativních organizací v Rusku – se rozhodl, že právě tohle je ta chvíle, kdy může něco udělat. Měl kontakty, zkušenosti a odhodlání. Pár dní po projevu Vladimira Putina založil organizaci, která pomáhá vyhnout se ničivé válce na Ukrajině.
Oznámení částečné mobilizace bylo pro Grigorije stejně jako další Rusy obrovským šokem. Jen během prvního měsíce od ohlášení mobilizace, která měla za cíl shromáždit 300 tisíc branců pro boje na Ukrajině, desítky tisíc lidí – možná i více – překročili hranice na západě, jihu a východě země, letadlem, vlakem, autobusem, osobním autem, na kole, skútru nebo pěšky.
„Bylo jasné, že mnoho lidí v Rusku nechce být součástí války, ale nyní se budou muset stát vojáky,“ vzpomíná v rozhovoru pro deník FORUM 24 Sverdlin. Pár dní po 21. září 2022, kdy Putin vystoupil se svým projevem, se rozhodl, že Rusům, kteří se chtějí válce vyhnout, pomůže.
Byl ve spojení s médii, dobrovolníky a hlavně měl zkušenosti z největší a nejznámější charitativní organizace v Rusku. Během více než jedenácti let v organizaci s názvem Nocleženka pomáhal lidem bez domova v Moskvě a Petrohradu. „Pomáhali jsme více 12 tisícům lidí ročně, měli jsme více než tisíc zaměstnanců,“ popisuje.
Rusko jde špatným směrem
Dlouho ale cítil, že Rusko jde špatným směrem. „Poprvé jsme protestoval v roce 2001, když se Putin stal prezidentem a převzal kontrolu nad federální televizí. To pro mě byla první červená linie, kdy jsem cítil, že bych měl jít protestovat.“ V protestech pokračoval i později, ale pokaždé, když zveřejnil něco proti ruskému prezidentovi, když se vypravil na ulici protestovat, uvědomoval si, že jeho postoj může ohrozit celou Nocleženku. „Tak bohužel věci v Rusku fungují.“
„Myslel jsem, že můžu pokračovat v práci, ale když začala invaze na Ukrajině, uvědomil jsem si, že nemůžu zůstat potichu. Každý večer jsem protestoval na Něvském prospektu v Petrohradě. Pochopil jsem, že se situace změnila a pokud budu zatčen, zvýší se i riziko pro moji organizaci,“ vzpomíná.
Řekl jsem sbohem svým rodičům, kolegům a přes nejbližší hraniční přechod v Estonsku jsem Rusko opustil.
Později mu přátelé novináři začali říkat, že se v Petrohradu stal poměrně veřejně známou osobou a že existuje seznam jmen, které chce policie umlčet. Figurovalo na něm i jeho jméno. „Během dvou týdnů jsem se rozhodl, že bude lepší, když z Nocleženky odejdu. Řekl jsem sbohem svým rodičům, kolegům a přes nejbližší hraniční přechod v Estonsku jsem Rusko opustil. Projel jsem celou Evropu a Turecko do Gruzie.“
Už v roce 2012 přijala Putinova administrativa zákon o zahraničních agentech. Každý, kdo dostává podporu ze zahraničí nebo je pod vlivem ze zahraničí, musí být označen jako zahraniční agent. Prvních pár let se zákon věnoval pouze různým organizacím, později bylo umožněno označit jako zahraničního agenta i jednotlivé osoby. Tomu se nevyhnul ani Grigorij.
„V říjnu 2023 mě označili za zahraničního agenta a potom mí přátelé novináři objevili, že jsem na federálním seznamu hledaných osob. To znamená, že jsou proti mě vzneseny kriminální obvinění,“ vypočítává.
Během pár dní jsme měli organizaci
Vyhlášení částečné mobilizace ho zastihlo už v hlavním gruzínském městě Tbilisi, kde se po pár dnech rozhodl, že právě tohle je chvíle, kdy může něco udělat, změnit. Svůj záměr založit organizaci, která pomůže Rusům utéct ze země, oznámil na Facebooku. „Nikdy před tím jsem neměl tolik reakcí. Psali mi lidé z IT, že zdarma něco vytvoří, měl jsem reakce od designérů, lidí, kteří byli připraveni stát se konzultanty. Během pár dní jsme měli organizaci se jménem, se sociálními sítěmi, různými návody pro různé situace.“
Idite Lesom, takové jméno organizace dostala. Idiom, který v překladu znamená jděte lesem, v Rusku se ale nejčastěji používá jako nadávka, kterou lze volně přeložit jako nadávka jdi do prdele. Právě to nyní Grigorij i díky pomoci dalším Rusům vzkazuje ruským úřadům.
Už na konci září 2022 začal jeho nový projekt fungovat. Ruským občanům od té doby pomáhá uniknout branné povinnosti, ruským vojákům dezertovat a uprchnout ze země nebo se vzdát Ukrajině. Zároveň poskytuje právní, finanční a psychologickou pomoc těm, kteří ji potřebují. Během října organizace pomohla vyhnout se mobilizaci více než dvěma tisícům lidí. „Byli mezi nimi i lidé v armádě, kteří chtěli pomoct dezertovat, takže jsme jim také pomohli.“
Od fungování už pomohla necelým 24 tisícům lidí. Ne vždy jde ale přímo o pomoc s útěkem. Grigorij popisuje, že někdy jde pouze o psychologickou pomoc, konzultaci. 526 lidí z necelých 24 tisíc ale díky ní dezertovalo. 70 procent z nich odešlo do zahraničí a zbytek se skrývá v Rusku. Rekordní byl leden 2024, kdy o pomoc s dezercí požádalo 284 osob. Před rokem, v lednu 2023, jich bylo pouze 28.
„Někteří lidé zmizí, dostanou instrukce a už se neozvou a nevíme. Možná uspěli, ale neznáme konec jejich příběhu,“ říká Grigorij. Podle odhadu organizace Idite Lesom tvoří přibližně polovinu potenciálních dezertérů vojáci, kteří podepsali smlouvy po začátku války, 10 procent před válkou a zhruba 30 procent jsou mobilizovaní vojáci. „Smluvní vojáci nejsou vždy dobrovolníci, kteří byli naverbováni. Existují také branci, kteří jsou k podpisu smlouvy donuceni,“ upozorňuje.
Denně se o útěk zajímá až 80 Rusů
Postupně se začala organizace rozšiřovat. Nyní má celkem osm zaměstnanců a stovky dobrovolníků. Téměř všichni z nich nežijí v Rusku. Ti, kteří chtějí uprchnout z Ruska, najít v zemi úkryt, psychologickou či finanční pomoc, dobrovolníkům anonymně píší na komunikační platformě Telegram. Denně jde o zhruba 80 žádostí.
„Někdy poskytujeme právníky a právní pomoc. Pokud je případ extrémně komplikovaný – všechny případy, kdy jsou lidé například v armádě – dobrovolníci je předávají zaměstnancům, a začínáme s nimi komunikovat přes bezpečnější kanál. Na všech případech, kdy pomáháme dezertérům – platíme jim třeba jízdenky, nebo nějaký úkryt – pracuje náš základní tým zaměstnanců,“ popisuje pro deník FORUM 24 Grigorij Sverdlin.
Čím blíže je přitom člověk frontě, tím těžší pro něj je dostat se ze spárů války. Někteří mobilizovaní Rusové proto utíkají už z vojenských základen uvnitř země. „Chápou, že pokud skončí na frontě – kde skončí brzo – bude pro ně daleko těžší se odtamtud dostat,“ dodává Grigorij.
Systém funguje s velkým počtem lidí a není moc profesionální. Není to jako během Stalinova režimu, kdy bylo těžké se schovat.
Někdy ale jeho organizace uspěje a pomůže lidem dezertovat z okupovaných území. „Pro každého člověka připravujeme novou cestu a instrukce s tím, co mají dělat, jak se mají obléct, jak by se měli někam dopravit, kde by se měli potkat se svými blízkými, aby jim dali dokumenty, protože je u sebe často nemají.“ Někdy se rozhodnout odejít z Ruska úplně, někdy se v zemi před úřady skryjí. „Pokud se tak rozhodnou, pomůžeme jim, někdy jim pomůžou dobrovolníci v Rusku.“ Ti, kteří se zemi rozhodnou opustit, míří převážně do Arménie a Kazachstánu, kam se dostanou pouze s ruským vnitřním pasem, který se využívá pro identifikaci a cesty uvnitř Ruska.
Zůstat v Rusku je nebezpečné, systém ale nefunguje tak, jak by měl. „Systém funguje s velkým počtem lidí a není moc profesionální. Není to jako během Stalinova režimu, kdy bylo těžké se schovat. Hodně lidí změnilo bydliště a pokračují v běžném životě. Je to ale nebezpečné.“
Počet případů, které se nakonec dostanou k soudu, ale roste. V roce 2022 se k soudům dostalo přes tisíc případů samovolného opuštění vojenské služby. Jedenapůlkrát více než v roce 2021. V roce 2023 šlo o 5 092 případů. Leden 2024 ale stanovil nový rekord – 644 případů za jediný měsíc. Od začátku roku se podle webu Mediazona dostalo k soudům už přes tisíc takových případů.
Je to stále horší a horší
S pokračující válkou ale není problém ze země se dostat. „Když začala mobilizace, bylo těžší překročit hranici legálně. Někteří naši klienti uspěli a opustili zemi, protože měli v armádě dovolenou a využili jí. Někteří dezertovali, ale úřady nevyhlásily federální pátrání,“ dodává. Úřady by měly pátrání po dezertérovy vyhlásit do dvou dnů. „Někdy mají lidé i více času,“ pokračuje Grigorij. S kolegy si myslí, že po víkendových prezidentských volbách se ale překročení hranic ztíží.
„Nyní je to snažší než v prosinci 2022. S kolegy si myslíme, že je velká šance, že mobilizace se znovu spustí po prezidentských volbách. Nevíme, jestli se to stane na jaře, v létě, nebo na podzim, ale tušíme, že Putin bude potřebovat více vojáků. Když se to stane, bude opět těžší zemi opustit.“
Situace v Rusku se podle něj navíc zhoršuje. „Nevím, možná v následujících letech letech uvidíme něco podobného jako bylo Rusko během Stalinova režimu. Je to stále horší a horší,“ dodává s tím, že i režim generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu se mezi roky 1922 a 1952 měnil v čase. „Kdo ví, co uvidíme v Rusku za tři roky. Bude se to určitě zhoršovat.“
Stále ale doufá, že se do Ruska jednou vrátí. „Upřímně si ale myslím, že se to nestane během příštích deseti let.“ V pomoci Rusům ale chce pokračovat dokud neskončí válka. „Když jsem s tím začínal, doufal jsem, že to bude trvat půl roku. Nyní je rok a půl od mobilizace. Jsem si jistý, že válka neskončí během letošního roku a možná ani ne během toho příštího. Je to smutný příběh.“
