Kdy budeme mít novou vládu? Její nástup se může zdržet i o měsíce, když Zeman naplní své výhrůžky

Prezident Miloš Zeman (ČTK)

Prezident Miloš Zeman | FOTO: ČTK

Jak dlouho může trvat, než prezident Miloš Zeman jmenuje vládu v čele s premiérem Petrem Fialou a než nový kabinet poslaneckou sněmovnu požádá o vyslovení důvěry? Záleží na tom, kolik svévole a drzosti předvede hlava státu a nakolik si s nastupujícím předsedou vlády bude chtít pohrávat jako kočka s myší. Pokud to premiér nevzdá, nemůže to prohrát, protože Ústava ČR a to, že jsme parlamentní demokracie, jsou na jeho straně, ovšem prezident Zeman kolem toho může ještě udělat celkem dramatické představení.

Když v rozhovoru pro TV NOVA prezident Miloš Zeman minulý týden hovořil o tom, že Petrovi Fialovi nejmenuje jednoho ministra, mimo jiné prohlásil: „Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete byť jediného ministra, vetujete tím celou vládu, poradím Petrovi, aby tento rezort buď obsadil sám, anebo to pověřil některému z členů vlády, koneckonců Karel Havlíček byl také dvojministr, že?“

()

Prezident Zeman by tak sice chtěl vetovat jednoho z navržených kandidátů na post ministra, ale zároveň se tváří, že chce vyjít Petrovi Fialovi vstříc, aby tohle jeho veto neohrozilo jmenování vlády jako takové.

Ponechme nyní stranou, že Ústava České republiky žádné podobné veto nezná, a stejně tak dejme do závorky to – jak tvrdí ústavní právník Jan Kysela – že není důvod, aby kvůli nejmenování jednoho člena vlády nebyl jmenován zbytek. Klíčové je, co nakonec Miloš Zeman udělá.

Hlava státu má Petra Fialu jmenovat do funkce předsedy vlády tento týden v pátek. Jak se budoucí premiér vyjádřil už dříve, prezident Miloš Zeman se chce zhruba v deseti dnech setkat se všemi kandidáty na ministry a následně by mohla být jmenována nová vláda. Šéf občanských demokratů Fiala po schůzce s prezidentem 17. listopadu prohlásil, že by to mohlo být do tří týdnů. To jsme někde kolem 8. prosince.

Jenže Miloš Zeman vyslal výstražný balónek, respektive začal Petrovi Fialovi tak trochu vyhrožovat ve smyslu: veto jednoho ministra znamená veto celé vlády, čímž chce docílit toho, aby mu nastupující předseda vlády dotyčnou osobu, se kterou má prezident Zeman nějaký zatím blíže nespecifikovaný problém, ke jmenování vůbec nenavrhl.

Kompetenční žaloba

Všechno ale zatím nasvědčuje tomu, že lídr koalice SPOLU Petr Fiala se tohoto vyhrožování nezalekne, v žádném případě neuhne a hlavě státu ke jmenování navrhne kompletní sestavu ministrů i s oním nechtěným. Předseda KDU-ČSL a budoucí ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka to například potvrdil i v rozhovoru pro Info.cz: „Mluvili jsme o tom všichni předsedové. A za těmi nominacemi si stojíme. A stejně tak za nimi stojí Petr Fiala, který řekl, že jak byli kandidáti nominovaní, tak je odešle prezidentovi ke jmenování.“

Dárkové předplatné Týdeníku FORUM (FORUM 24)

Potom si to celé ovšem můžeme představit docela jednoduše. Prezident se bude scházet s kandidáty na ministry, premiér Petr Fiala mu pak navrhne ke jmenování vládu jako celek, a pokud Miloš Zeman dostojí svému vyhrožování a necouvne, což v jeho případě není moc pravděpodobné, tak vládu v této podobě zkrátka nejmenuje.

Jenže znamená to, že ji odmítne? Nemusí to udělat hned. Může si dát načas. Třeba se nechá slyšet, že je potřeba o složení vlády dále jednat, uskutečnit další schůzky atd. Petr Fiala by pak musel zvážit, jestli kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, která by mohla rozseknout spor o to, za jakých okolností může hlava státu odmítnout jmenovat kandidáta na ministra, má podat bez čekání na to, jaký postoj prezident Zeman ve výsledku ke jmenování vlády zaujme a zda ji skutečně odmítne jmenovat kvůli jednomu jménu.

Nový premiér Petr Fiala by v tomto případě neměl na nic čekat a rozhodně by měl jednat. Jakmile bude prezident Zeman se jmenováním kabinetu váhat i po zmíněném 8. prosinci, opravdu by se měl na Ústavní soud neprodleně obrátit s kompetenční žalobou.

Otázka samozřejmě je, jak dlouho bude Ústavnímu soudu trvat, než danou záležitost rozhodne. Podle ústavního právníka Jana Kysely, který se k podobné otázce vyjadřoval už v minulosti, by soud takovou věc měl vyřešit poměrně záhy a nemělo by hrozit, že se vše potáhne několik dlouhých měsíců.

Politické hrátky prezidenta republiky

Zároveň je pravda, jak upozornil Jindřich Šídlo na Seznam Zprávách, že když Miloš Zeman v roce 2000 podal kompetenční žalobu na prezidenta Václava Havla kvůli tomu, zda hlava státu může jmenovat guvernéra České národní banky bez ohledu na názory vlády, Ústavnímu soudu zabralo dva měsíce, než rozhodl. V takovém případě bychom se jmenování nové vlády dočkali až někdy v únoru příštího roku.

Johana Hovorková, Milan Tesař, Veronika Kučíková, Dan Hrubý a Jaroslav Bican z nové redakce Týdeníku FORUM (Roam Black Černý a Michal Hošek)

Rozdíl je ovšem v tom, že v případě guvernéra ČNB si tehdejší okolnosti nežádaly zase tak rychlé rozhodnutí, jako by to bylo pravděpodobně tentokrát. Doufejme tedy, že výše popsaný vývoj nenastane, a pokud k němu dojde, Ústavní soud své rozhodnutí urychlí a vydá v řádu dnů či několika málo týdnů, protože na něm bude záviset osud nové vlády.

Může ale přijít i nějaké překvapení; jistou pozitivní roli by tak případně mohl sehrát rovněž premiér v demisi Andrej Babiš, v jehož zájmu určitě není, aby jeho kabinet vládl až do února a tím pádem byl tím, kdo si aktuální vlnu covidu odskáče pěkně celou od začátku až do konce.

Mohl by tak apelovat a možná i tlačit na prezidenta Zemana, aby nástup nové vlády neoddaloval a v nejhorším případě ji jmenoval bez dotyčného ministra. Koneckonců předseda hnutí ANO přeci jen na Miloše Zemana určitou páku má, protože je to právě Babišovo uskupení, které by mělo rozhodující hlas, kdyby senát chtěl podat ústavní žalobu proti prezidentovi republiky k Ústavnímu soudu pro hrubé porušení Ústavy ČR. S tou by musela vyslovit souhlas třípětinová většina všech poslanců, což by bez hnutí ANO nešlo.

Ať bude další vývoj jakýkoli, je třeba se připravit na to, že jmenování Fialovy vlády nepůjde hladce a celkem snadno se může protáhnout až do ledna či února příštího roku, což by pro Českou republiku rozhodně nebyla dobrá zpráva. Novou vládu potřebujeme co nejdříve, a to zvlášť v situaci, ve které se nyní nacházíme. Politickou nestabilitu si teď nemůžeme dovolit. Nezbývá než doufat, že si prezident nakonec netroufne vzít si celou republiku za rukojmí ke svým politickým hrátkám.