Prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Kdy odvolat prezidenta pro „hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“, když ne teď? Kdo, když ne demokraticky zvolení zástupci občanů v obou komorách Parlamentu České republiky? Protože pokud by poslanci a senátoři odmítli ústavní pořádek bránit i v takto drzém případě, zbývaly by už jen lidové bouře, stávky a demonstrace.
Miloš Zeman udělením milosti pro pravomocně odsouzeného šéfa nesmyslné papalášské rezervace Lánské obory Miloše Baláka překročil všechny meze. Ne, že by se to nedalo čekat, ale odůvodnění jeho (v poslední době jinak němého) mluvčího Jiřího Ovčáčka svojí drzostí vyráží dech:
„Prezident po seznámení se s rozsudkem prvoinstančního soudu, který byl potvrzen odvolacím soudem, dospěl k závěru, že pro přísné odsouzení nebyla zřejmě rozhodná povaha činu, ale i to, kde odsouzený pracuje, což je hledisko, které trestní právo nezná.“
Kdyby pánové nebyli tak arogantní a hloupí, spokojili by se třeba s humanitárními důvody nebo by alespoň zůstali zticha. Ale zpochybnit autoritu a nezávislost rozhodnutí moci soudní a opravit pravomocný rozsudek ve výroku o trestu, to jsme, prosím, už mimo žánr „znáte pana prezidenta, on už je takový“, jak jinak zpravidla jeho klaka ve sněmovně homolkovsky bagatelizuje Zemanovy excesy.
Jsme v situaci, kdy prezident republiky, drze a přiznaně, porušil zásadní princip právního státu, princip dělby moci.
Ukázka pohrdání ústavou
Institut milosti nesmí rozsudky opravovat nebo měnit. Podmínkou využití milosti je totiž respekt k rozsudku. Milost může jen změkčit jeho tvrdost, a to z důvodů, jež jsou obecně chápané jako mimořádné.
Z citované věty mrazí. Prezident ignoruje důkazy a zpochybňuje šokující odposlechy prokazující zapojení vedoucího KPR Vratislava Mynáře do přípravy trestných činů. To může udělat jen šílenec, nebo člověk, který se musí obávat toho, co by Miloš Balák mohl na osazenstvo Kanceláře prezidenta republiky prozradit. Jiné vysvětlení neexistuje.
Sotva pár hodin před zveřejněním této nejostudnější milosti v novodobých českých dějinách HlídacíPes.org nazval prezidentskou kancelář Miloše Zemana „zločinným spolčením od samého počátku“.
Nyní musíme poctivě dodat, že prezident Miloš Zeman je jeho strůjcem a neoddělitelnou součástí. Je urážkou právního státu a důstojnosti ústavního pořádku České republiky a nemůže a nesmí ve funkci zůstat.
Po sérii velezrádných kroků Miloš Zeman konečně veřejně předvedl i pohrdání ústavou. Ústava tohoto státu jasně popisuje výjimečnou ústavní proceduru parlamentního odvolávání prezidenta (Článek 65):
„Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.“
„K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán“.
Tento okamžik bude Rubikonem české polistopadové politiky. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že politické strany či jednotlivé politiky, kteří by takové ponížení právního státu veřejně hájili, vyženou rozzlobení voliči při nejbližší příležitosti z parlamentu.
V této chvíli se zdá, že pokud by Andrej Babiš Zemanovu milost podpořil, nebo se k ní odmítl vyjádřit, může zapomenout na vlastní prezidentskou kandidaturu. V prvních improvizovaných testech veřejného mínění až devadesát sedm procent dotázaných s milostí pro pravomocně odsouzeného Miloše Baláka nesouhlasilo.
Podpoří snad v takové situaci ANO či SPD prezidenta, nebo ustoupí stranou a vyjádří neutralitu?
Loajální přitakávači Zemana
Určitě se v příštích hodinách a dnech dočkáme toho, že vždy a za všech okolností loajální přitakávači Miloše Zemana budou vymýšlet omluvy a poukazovat na jedinečnost prezidentského práva udělovat milost.
Koneckonců prvním, kdo byl o prezidentově rozhodnutí informován, byl k Miloši Zemanovi za všech okolností loajální ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Od té doby pouze mlčí.
Prezident je ale pouze jednou ze součástí ústavního systému. Nestojí nad ním. Pokud občané a zákonodárci ústavě podřízeného prezidenta nechtějí, ať zvolí monarchii a přestanou si hrát na republiku, ve které stojí zákon nade všemi bez rozdílu. Ale pokud stojí za republikou, musejí ji bránit.
Senát a jeho předseda Miloš Vystrčil mohou začít jednat okamžitě. Na zpracování textu krátké ústavní žaloby a její projednání na mimořádném plénu nepotřebují víc než několik dní. Sněmovna může stejný text projednávat současně.
Veřejnost a média by měla od všech politických stran a jejich zástupců požadovat jasné vyjádření podpory či nesouhlasu s ústavní žalobou proti Miloši Zemanovi.
A vláda by mezitím a bez ohledu na impeachment prezidenta měla urychleně předložit sněmovně návrh na zrušení těžce prodělečné a korupcí prolezlé Lesní správy Lány a okamžité převedení jejího majetku pod Lesy České republiky a Střední lesnickou školu v Pískách u Křivoklátu.
A při té příležitosti je dobře položit otázku: je již na světě i bianco milost pro pana Mynáře?
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
