KOMENTÁŘ / Dvojjediný ministr Petr Macinka dokázal skoro nemožné. Mobilizovat jen pár týdnů po ustavení nové vlády proti ní tolik lidí a vyhnat je do ulic, to se zatím nikomu nepodařilo. Andrej Babiš má problém dřív, než očekával. Pro opozici Macinka funguje spolehlivě jako užitečný idiot. 

Petr Macinka se pravděpodobně cítil jako malý český Trump, když vsadil na hulvátství, aroganci a vydírání. Zapomněl přitom, že jeho postavení a popularita se od té Trumpovy dost liší. Ovšem jinak má s Trumpem a jinými arogantními psychopaty v čele dalších států, jako je Viktor Orbán nebo Robert Fico, hodně společného. Je obrazem obecného poklesu celkové úrovně společenské debaty, obrazem vítězství síly, hulvátů a buranů. 

Dále čtěte

Babiš už ví, že Macinka není spojenec, ale riziko. Premiér uvízl v pasti

KOMENTÁŘ / Česko má za sebou demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla. A co dál? Změní se něco? Píší mi…

Macinka také mimo jiné dokázal, že není politik a že se na místo dvojministra dostal nedopatřením. Kromě toho, že zmobilizoval davy proti Babišově vládě, docílil i toho, že teď už prezident republiky Filipa Turka členem vlády rozhodně nikdy jmenovat nemůže. Andrej Babiš by se měl Macinky ve vlastním zájmu co nejrychleji zbavit, dřív než mu způsobí ještě větší problémy. Z jeho chování vyplývá, že mu nic nedochází, a bude tak dál úspěšně proti vládě mobilizovat společnost. Babišovi se teď jeho plány s ovládnutím veřejnoprávních médií, zastavením pomoci Ukrajině a omezení výdajů na obranu, budou provádět mnohem hůř. Na druhou stranu existuje nebezpečí, že se pozornost nespokojené části společnosti soustředí na Macinku nebo Turka a premiér Babiš bude moct potichu prosazovat to, co je pro něho opravdu důležité, tedy zakamuflovat vlastní střet zájmů, zařídit další dotace pro Agrofert a nastavit zdravotnický systém tak, aby co nejvíce vyhovoval jeho klinikám reprodukční medicíny sdruženým v SynBiolu. Kvůli Macinkovi a jeho hulvátství bychom neměli zapomínat na to, že největším ohrožením demokratických pořádků, ale i bezpečnosti státu a jeho prosperity je sám Andrej Babiš. 

Babiš nemůže Macinku jednoduše vyhodit z vlády. To je jeho základní problém, ale je otázkou, zda dokáže šestiprocentní Motoristy zkrotit. Premiér teď evidentně brzdí a snaží se upustit páru z kotle, ale džin byl již z lahve vypuštěn. Vzhledem k tomu, že Babiš je pod tlakem obou malých extrémistických stran, lze očekávat, že protesty veřejnosti budou pokračovat a situace se bude dál politizovat.

Politická opozice se zatím drží v mantinelech běžných parlamentních procedur. Pokud ale nepřijde s nějakým nápadem nebo vlastní iniciativou přesahující parlamentní lavice, bude se Milion chvilek čím dál víc prosazovat jako skutečná a jediná opozice. Tahle rostoucí síla Milionu chvilek se nespokojené části veřejnosti může líbit, ale situace, kdy opoziční agendu bude do značné míry určovat Mikuláš Minář, má svá rizika. Politické opozici schází nějaký vůdce, který by ji dokázal spojit a nabídl nějaký program pro stávající situaci. Protože ale lidé nějakého vůdce chtějí a potřebují, stává se pro většinu odpůrců Andreje Babiše a jeho extrémistické party sám prezident republiky.

Prezident Pavel se ale bude vyhýbat tomu, aby se vůdcem opozice stal. Bude chtít pokračovat v naší tradici nadstranických prezidentů, která se u nás počítá od Tomáše Garrigue Masaryka a na níž se snažil navázat i Václav Havel. Na tomto ideálu nadstranického prezidenta nic nemění skutečnost, že Masaryk žádným nadstranickým prezidentem nikdy nebyl. Podporoval jasně určité strany a určité politiky, jiné strany a politiky se naopak snažil vyšachovat. Organizoval různé pletichy, politické projekty a své koně všemožně, často i finančně – z fondů, které měl k dispozici – podporoval. Václav Havel se choval umírněněji, ale i on dával jasně najevo své politické preference. Tradice českých nadstranických prezidentů je tedy iluze. Je ovšem natolik silně ve společnosti zakořeněna, že se jí prezident Pavel bude jistě držet.

Dále čtěte

Češi nejsou kolaboranti, stojíme za Ukrajinou! Pojďte to s námi ukázat Okamurovi a kupte si plakát

Nehoráznosti, jaké vypouští z úst předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura a další představitelé vládní koalice Andreje Babiše, překročily už všechny…

Je samozřejmě jasné, že Českou republiku by boj premiéra s prezidentem hodně poškodil. Můžeme to vidět na příkladu Polska, které je kvůli rozdílným názorům prezidenta a premiéra na řadu otázek a kvůli vzájemným naschválům vyřazeno z některých rozhodujících jednání. Nějakou formu spolupráce nejvyšších ústavních činitelů bychom tedy měli udržet. Ovšem premiér Babiš bude muset být vystaven tlaku nespokojené veřejnosti, aby se o spolupráci s prezidentem aspoň trochu snažil. Babiš – na rozdíl od sebestředného a přihlouplého Macinky – nemá rád, když proti němu protestují v ulicích desetitisíce lidí. 

Klíčové tedy bude, zda se podaří udržet veřejně projevovanou nespokojenost společnosti k praktikám současné vlády, zejména pokud jde o pravidla demokracie a slušného chování, bezpečnost státu a prozápadní orientaci. Pokud se ale nenajde nějaký opoziční vůdce, bude teď hodně záležet na tom, zda Mikuláš Minář a jeho Milion chvilek bude schopen dávat nespokojené části veřejnosti nějaké nové impulsy. Ale zatím se ale zdá, že mu Petr Macinka a Motoristé budou vydatně pomáhat.