Prezident Petr Pavel na sousedské slavnosti na Pražském hradě FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Co by čekalo prezidenta Petra Pavla, kdyby se k moci dostalo ANO držené pod krkem hnědorudými slepenci, lze z chování aktérů docela dobře odhadnout. Proruské komunistické a fašistoidní síly ze sebe vydaly maximum energie, aby se prezidentem nestal. Pak jim to nevyšlo, tak komunisté a spojenci komunistů na něj vytahují, že byl komunista, že je něčí loutka a touží po válce. Snaží se na něj hodit snad i invazi z roku 1968, která přitom podle nich zas nebyla tak špatná. Teď už to došlo tak daleko, že mu dávají za vzor Ludvíka Svobodu.
Odpudivá prokremelská žumpa NeČT24 kladla otázky sociologovi Petru Sakovi. Vzniklé dílko pak zveřejnil 4. září web Ivana Davida (SPD) Nová republika. (Na weby přetékající proruským obsahem odkaz nedáváme.) Z mnoha témat vyberme aspoň to, co se týká Petra Pavla. Sociolog Sak dostal dotaz, jestli prezident, který je „voják ze struktur NATO„, nějak svým minulým povoláním ovlivňuje „atmosféru ve společnosti a mezinárodní politiku“ Česka.
„Dosazení vojáka do ústavní funkce je vždy problematické. Česká republika ve své historii již měla ve funkci prezidenta vojáka – Ludvíka Svobodu. Ovšem v tomto případě se jednalo o generála s mimořádně vysokou kredibilitou, který ve vypjaté krizové společenské situaci projevil morální a názorovou konzistenci a celým životem prokazoval osobní odvahu. V případě současného vojáka – prezidenta jeho životní dráha dává logiku pouze v případě, pokud by byl skrytým agentem KGB (krtkem),“ tvrdí Petr Sak.
Tak pro pořádek, kdyby to někdo nevěděl, Petr Pavel nebyl „dosazen“, ale zvolen v přímé volbě. Ludvík Svoboda je přinejlepším kontroverzní postava. Pokud šlo o bojiště první a druhé světové války, nikdo mu nic nevyčítá. Jeho podíl na komunistickém převratu v roce 1948 a nastolení nenormálních poměrů za „normalizace“ jsou ale temná skvrna. Tak to aspoň vidí (a mají právo vidět) ti, co nebyli komunistickými funkcionáři a neužívali si plodů řádění mrzké lůzy, jak to bylo nazváno ve známém filmu. Voják armády demokratické země se dal do služeb komunistické diktatury, což byl dost posun k horšímu. Petr Pavel se „provinil“ tím, že jeho směr byl opačný.
Kromě toho, že není jako Ludvík Svoboda, což se dá vytknout každému kromě Ludvíka Svobody, toho prezident podle pana Saka ovšem napáchal víc.
„Ve své funkci prohlubuje společenský rozkol. Ve společnosti existuje křídlo jeho stoupenců, kdy především ženám se líbí jako muž a pražské kavárně, protože dostala pokyn ho podporovat, a druhé křídlo, které ho vnímá jako bezcharakterního kariéristu.
Mezinárodní politiku České republiky Petr Pavel neovlivňuje, protože Česká republika žádnou svou vlastní politiku nemá. Jednotlivé vlády se pouze liší mírou servility při realizaci zadání EU a USA,“ školí nás z kolaborantské stoky sociolog.
Přitom po ostudném výkonu Miloše Zemana, vzoru servility vůči Rusku a Číně, Češi jednou dostali trochu rozum a nedali přednost trestně stíhanému miliardáři a někdejšímu agentovi StB Andreji Babišovi.
„Porážka Babiše se zdá být součástí vlny odporu proti globálnímu populismu, která zahrnuje i porážky bývalého brazilského prezidenta Jaira Bolsonara a bývalého slovinského premiéra Janeze Jansy. Jako premiér Babiš nezvládl krizi covidu-19 v České republice a proslul svou slabostí pro autoritářského maďarského premiéra Viktora Orbána,“ psali po jeho zvolení na Foreign Policy. Řada zahraničních analytických médií (AP News, CEPA, FPRI, Foreign Policy, Jamestown a další) považovala Pavlovo zvolení za posílení západního kurzu Česka, prohloubení vazeb na NATO a Evropskou unii a pokračování podpory Ukrajině. To je ovšem právě to, co lidem píšícím do Nové republiky a čtenářům tohoto plátku vadí.
Patřit k Západu není automatický projev nějaké „servility“, ale pořád to doteď byla volba většiny obyvatelstva, aspoň toho, co chodí volit. Jak Petr Pavel „prohlubuje společenský rozkol“, není jasné. Na rozeštvání společnosti pilně pracují činovníci dnešních opozičních stran, dezinformační weby a jisté think-tanky (ve skutečnosti agitační střediska, kde činnost aspoň připomínající myšlení nehrozí).
Od sociologa bychom čekali, že nebude pronášet vágní hodnocení, jako že Pavel zaštiťuje výlučně zájmy „pražské kavárny“, nebo že jeho podpora je povrchní (u žen, „protože je muž“). Těžko by šlo takovou mlhu doložit relevantními daty. Nějaká přitom máme, třeba od agentury STEM z dubna letošního roku. Dvě třetiny občanů pozitivně oceňují zahraniční působení prezidenta, za dobrého reprezentanta země jej považuje 64 procent lidí. Zřejmě jim to Nová republika bude muset důkladně vysvětlit. Třeba se ale ANO, Stačilo! a SPD konečně povede takzvaně obrodit veřejnoprávní média a průzkumy se vyvinou k větší spokojenosti Moskvy.
Petra Pavla mohou ve funkci čekat ještě náročné a zajímavé chvíle. Bylo by dobré, kdyby je zvládl lépe než Ludvík Svoboda.
