Ruský prezident Vladimir Putin a dnes již bývalý ministr obrany Sergej Šojgu FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Putin čelí dříve neslýchané vzpouře, vzpoura petrohradských radních by ani za cara, ani za Stalina vůbec nebyla představitelná. Pokud signalizuje i v apatické ruské společnosti rašící skutečný odpor k Putinově válce na Ukrajině, bude Putin nutně potřebovat válku nějak pro lid úspěšně ukončit. Nabídne mír a plné obnovení dodávek plynu za to, že mu Ukrajina ponechá nyní okupovaná území. Evropa se nesmí takovou nabídkou nechat rozklížit a přijmout ji, jen by tím odložila další ruskou imperiální válku.
Problematické je, že v dalším vývoji vztahu Evropské unie k Putinově válce proti Ukrajině budou hrát velkou roli tak pofiderní faktory jako etika, emoce a pohodlí. Takže již v předstihu, než to skutečně nastane v realitě, nemýlím-li se, upřímně prosím všechny evropské politiky: Nešmelte s válkou!
Objektivní ukazatele
Vladimir Putin chtěl bleskovou válkou obsadit (dle jeho informací od agentů, které zaplatil) Ukrajinu a zapsat se do dějin jako Car Sjednotitel, co po konci Sovětského svazu zase spojil Rusko do jednoho velkého impéria s carem v čele. V realitě však jeho blahorodí Vladimir Vladimirovič, sluníčko naše jasné, narazil na Javeliny. Výsledkem je dlouhá a nesnesitelně vyčerpávající válka.
Ve čtvrtek se objevil dokument sumy výplat náhrad, které Rusko vyplácí rodinám ve válce na Ukrajině padlých ruských vojáků. Pokud je pravý, bylo vyplaceno odškodné tolika rodinám, jako Ukrajina uvádí padlých ruských vojáků. I naučené bezmoci propadlí Rusové se začnou ošívat, když padesáti tisícům rodin přijde místo dvacetiletého syna parte. Navíc ve všech dnešních válkách platí, že na jednoho padlého připadají tři ranění. Což znamená, že z boje již bylo bojovými akcemi ukrajinské armády a ukrajinského odboje vyřazeno asi dvě stě tisíc (200 000) ruských vojáků. Někteří se už do boje nevrátí, ruská legenda z druhé světové války o hrdinném pilotu Meresjevovi, kterému po sestřelení při plazení se zpět do ruských pozic umrzly nohy a on i poté sloužil jako pilot, se nestane každému. V jednotkách, které nyní posílá Putin na frontu, jsou dvacetiletí, nezralí a vystrašení ruští kluci – děti. Umírají už i etničtí Rusové, nejen Burjati a Ujguři, kteří v Ruské federaci, proslulé svou úctou k právům menšin a lidským právům obecně, mohou svobodně držet hubu. Ne si stěžovat.
Už dnes Putin čelí nespokojenosti majority – bílých Rusů, Slovanů, a ta nespokojenost roste. Požadavek k sesazení Putina z Petrohradu je na ruské poměry nesmírně silný projev neposlušnosti, je to vzpoura, ne-li revoluce. Ekonomické dopady sankcí na Rusko jsou drtivé, na benzinkách prodávají krajíc chleba s „hádkem“ majonézy jako sendvič, a zásoby zboží ze Západu – tedy skoro všechno s trochu pokročilejší technologií – jsou vyprodány. Rusové jsou zvyklí trpět, ale od jisté míry objektivních problémů budou zticha jen tehdy, když Putin obnoví gulagy a nechá vyvraždit milion svých krajanů pro nesouhlas jako Stalin. Takže horečně potřebuje válku na Ukrajině ukončit, ale úspěchem. Úspěchem, který se bude slavit a dá ruskému lidu příběh a myšlenku „netrpěli jsme nadarmo, o syna jsme nepřišli zbytečně, jeho smrt posílila matičku Rus“. Tak možná Putin vyhlásí úspěch, který sice úspěchem nebude, ale s pomocí plně kontrolovaných médií jej tak Rusku naservíruje. Proto myslím, že zkusí handl.
Energie, Evropa, entropie…
Maďarský příklad výborně ukazuje, jak se rozkližování Evropy – které je cílem léta trvající informační války Ruska proti Západu – Putinovi výborně daří. Proti tak silnému ohrožení, jako je energetická válka a vyhladovění, asi může účinně zasáhnout jen EU. Těch návrhů je řada, ale řada z nich je i v očích ekonomicky zcela nekompetentního člověka jako já sebevražedná. Padá často – a v každém unijním státě jinak – fráze „zastropování cen“. To má dva možné významy – tak, jak jej říká Ursula von der Leyenová, když mluví o zastropování cen placených za plyn Putinovi, to znamená „když nedáš za tolik a tolik, Vladimire, tak nebereme“. Tento scénář sice obsahuje potenciální hrozbu, kterou ostatně už verbalizoval exprezident Medveděv. Zní „když nezaplatíte víc, nedostanete nic“, případně jako oblíbený hashtag Andreje Babiše #na***tjako. A Rusko nám vypne plyn. Toto riziko nepovažuji za vysoké, Putin naše peníze – alespoň nějaké – za svůj plyn potřebuje stejně akutně, jako my jeho plyn za své peníze. On je musí poslat Kimovi za dělostřelecké granáty tradiční severokorejské kvality, protože v Rusku už budou mít vystříleno.
Za mnohem nebezpečnější považuji i u nás stále častější význam „zastropování cen“ jako – skrytě řečeno – dotování cen. Zastropování cen tím, že stát doplatí dodavateli rozdíl mezi tržní a často dnes mnohem nižší „zastropovanou“ cenou. Peníze, podobně jako energii, nelze vyrobit z ničeho, lze je pouze převádět z jedné formy na jinou. Stát má jen ty, které vybere od občanů. Ti, kteří po tomto typu „zastropování“ volají, však neřeší, kdo ty dotace na energie bude platit. Ti, kteří platí daně, chápou, že tento typ zastropování cen by znamenal oboustranné masivní přesouvání peněz občan–stát oboustranně. A jediné z mého úhlu pohledu únosné evropské řešení je zastropování cen plynu pro paroplynové elektrárny, které jsou obvyklým zdrojem uzavírajícím den obchodování na energetické burze.
Závěrnými (nikoliv závětrnými) elektrárnami bývají právě ty paroplynové. Zastropovat jimi sekundárně tvořené ceny elektřiny je extrémně drahé. Národně i unijně, severojižně a od východu na západ. Přesto v nějaké verzi s ním jako s možností různé unijní vlády různě operují, a mohou úspěšně nahlodávat soudržnost Evropy. Ale zastropování cen ve smyslu von der Leyenové by pro Putina, kdyby zavřel plynovod, mohla být jízdenka na petrohradskou šibenici. Pokud dojde v Rusku k převratu, skončí Vladimir Vladimirovič jak carská rodina. Tak je pro něj vyhlídka na válku bez našich peněz za jeho plyn asi stejně optimistická jako naše vyhlídka na zimu bez jeho plynu za naše peníze.
Až přijdou plískanice
Nebudu proto překvapen, když s listopadovými dešti a prvními mrazy přijde Putin na to, že vlastně – v těch oblastech, odkud jeho vojáky do té doby nevypráská ukrajinská armáda – vyhrál, obohatil Ruskou federaci o dva okresy, kde byla ukrajinskými zfetovanými homosexuálními nacisty brutálně masakrovaná ruská menšina. A zachránil i Krym, který přece měla Ukrajina 25. února vojensky napadnout – tak tomu Vladimir Vladimirovič předešel protiútokem o den dřív. Tohle pustí do médií, s kroutícími se chodidly pronese krátký projev do televize, že vyhrál, a dá všem Rusům na oslavu litr vodky na hlavu. A že se vedle devátého května – vítězství nad nacisty v roce 1945 – bude stejně slavit i jedenáctý listopad, druhé vítězství nad nacisty v roce 2022. A že od toho dne bude v obou uvedených termínech dostávat zdarma každý občan širé Rusi ten litr vodky každoročně. Hned ráno.
Do ruské historie vstoupí tím jako Vladimir Moudrý, sjednotitel Rusi a okresu „Jihovýchodnědoněck“. Obyvatelstvo začne slavit, a všechny evropské země od svých diplomatických kanálů dostanou každý trochu jinak zformulovaný návrh ve smyslu „uznání ruskou armádou obsazených území jako součásti Ruska za okamžité zastavení bojových operací a plné obnovení dodávek plynu za předválečné ceny“- No a pak pošle podobnou nabídku Zelenskému a von der Leyenové.
Pokud se evropská politika v tu chvíli rozpadne, řada zemí na nějaké ústupky přistoupí a Putin dosáhne alespoň de facto svých požadavků, uznání nových hranic, lze očekávat do deseti let nový útok na Ukrajinu. Poučenější. V době, kdy bude mít Rusko vybudovaný odbyt energeticky významných komodit v Asii a přezbrojenou armádu na zbraňové systémy 21. století. Pokud by na takové šméčko Evropa přistoupila, byl by to nejčistší projev mnichovanství. Ústupek zlu, který přinese mnohem větší zlo. Takovou nabídku nesmíme přijmout. Vedla by jen k další, ještě ničivější ruské válce za pár let.
