Europoslanec Ivan David (SPD) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
KOMENTÁŘ / „Současný ukrajinský režim je nacistický! Vážení přátelé, říká se, že když nějaký tvor vypadá jako slepice a kdáká jako slepice, tak je to zřejmě slepice. Současná Ukrajina se vyzdobuje pomníky nacistických vrahů a likviduje pomníky bojovníků proti nacismu. Adoruje pachatele genocidy Poláků, Židů, Rusů, volyňských Čechů a dalších neukrajinských národů,“ to zcela vážně napsal na Facebooku myšlenkově zbloudilý europoslanec Ivan David (SPD) a nadále tak živí proruskou linku o existenci zvrácené ideologii na Ukrajině. V této zemi přitom žádný nacismus není, je to výmysl ruské propagandy, která potřebovala vykonstruovanou záminku k napadení suverénní země.
Europoslanec za SPD Ivan David i nadále slouží ruské propagandě. Tentokrát vytáhl nacistickou kartu na příkladu Ukrajiny, je ovšem jako obvykle argumentačně mimo. Jistě, na Ukrajině existují spory o historické osobnosti, především o Stepana Banderu nebo Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), která je známá jako banderovci. Historikové vedou legitimní debatu o jejich roli během druhé světové války a o podílu některých ukrajinských nacionalistů na zločinech proti Polákům či Židům. To ale z Ukrajiny přece nedělá nacistický stát. Stejně jako přítomnost kontroverzních historických pomníků nedělá nacistickými státy jako Chorvatsko nebo pobaltské země, které se rovněž vyrovnávají s komplikovanou minulostí, kterou nelze vidět černobíle.
Pokud by byla Ukrajina skutečně ovládána nacisty, těžko by jejím prezidentem byl Volodymyr Zelenskyj, ruskojazyčný Žid, jehož část rodiny zahynula během holokaustu. Těžko by v demokratických volbách krajně pravicové strany dlouhodobě získávaly jen jednotky procent hlasů a často by se ani nedostaly do parlamentu. Ve volbách v roce 2019 například společná kandidátka ukrajinské krajní pravice získala kolem dvou procent hlasů. Krajní pravice je tak objektivně ve válkou zmítané zemi toliko marginální silou.
To jsou fakta, která kremelská propaganda zcela záměrně ignoruje. Stejně tak zamlčuje vlastní problém Ruska s neonacismem. Právě tam dlouhodobě působí jedny z největších a nejagresivnějších neonacistických skupin v Evropě. Ruští ultranacionalisté a neonacisté se v minulosti podíleli na stovkách rasově motivovaných útoků a vražd. Organizace jako Ruské imperiální hnutí byly zařazeny na sankční seznamy západních zemí a USA ji označily za teroristickou skupinu.
Neonacisté navíc bojovali i na straně Ruska. Stačí připomenout jednotku Rusič, jejíž členové se otevřeně hlásí k neonacistické symbolice, používají runy SS a veřejně oslavují Adolfa Hitlera. Její velitel Alexej Milčakov se v minulosti netajil sympatiemi k nacismu a proslul výroky, které by v civilizované společnosti měly vést k okamžité izolaci. Ruští neonacisté se účastnili bojů už v roce 2014 na Donbasu a po zahájení invaze v roce 2022 se znovu zapojili do války po boku ruské armády. Kremlu jejich ideologie zjevně nevadí.
Stejně pokrytecké je neustálé připomínání pluku Azov. Ano, při jeho vzniku v roce 2014 se v něm pohybovali lidé z krajní pravice. To nikdo nepopírá. Jenže Azov byl následně začleněn do Národní gardy Ukrajiny, prošel reorganizací a extremistické prvky byly postupně odstraněny. Tvrdit na základě historie jedné jednotky, že celá Ukrajina je nacistická, je asi stejně logické, jako označit celé Rusko za komunistický stát jen proto, že dodnes používá sovětské symboly.
Narativ o „denacifikaci Ukrajiny“ nevznikl proto, že by na Ukrajině skutečně vládl nacismus. Vznikl proto, že bylo potřeba vytvořit záminku pro válku a podmanění suverénního státu, která plnohodnotným a životaschopným státem podle Vladimira Putina není. Označit protivníka za nacistu je v postsovětském prostoru nejjednodušší způsob, jak ospravedlnit jakoukoli agresi. Když dnes tento narativ bez důkazů přebírají čeští politici, nestávají se obránci historické pravdy, ale poslušnými služebníky propagandy autoritářského režimu, který pod heslem boje proti nacismu rozpoutal největší válku v Evropě od roku 1945.
