Vůdce hnutí ANO a premiér Andrej Babiš FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Andrej Babiš opět předvedl svou oblíbenou disciplínu: říct všechno a zároveň nic. V rozhovoru pro deník Blesk zvládl během pár minut obhájit protesty, zpochybnit jejich obsah, neurazit prezidenta a zároveň si postěžovat, že kdyby vládl sám, bylo by líp.
Klasická babišovská dialektika: „respektuji, ale nesouhlasím, vlastně je to v pohodě, ale není to pravda.“ Protest na Letné? Lidé mají právo demonstrovat — jen říkají nesmysly. První dáma? Nechci komentovat — a tím pádem komentuji. Prezident Petr Pavel? Ticho po pěšině, protože konflikt se teď nehodí do krámu.
Podstatnější než to, co Babiš říká, je to, co mezi řádky přiznává. Třeba že kdyby hnutí ANO vládlo samo, „nemuselo by řešit negativní mediální dopady“. Přeloženo: méně partnerů, méně kontroly, více prostoru dělat si věci po svém.
Do stejné logiky zapadá i případ Filipa Turka. Prezident Petr Pavel ho odmítl jmenovat ministrem, vláda ho přesto posílá do Bruselu jako zmocněnce. Babiš to přitom nebere jako problém, spíš jako „téma do titulků“. Podstata? Vedlejší. Důležité je, jak to vypadá. Pravidla? Ta se prostě obejdou.
Podobně laděná je i jeho kritika veřejnoprávních médií. Českou televizi a Český rozhlas prý „nikdo nekontroluje“. Tenhle argument se vrací pokaždé, když se politici začnou cítit nepohodlně. Ne proto, že by média byla bez kontroly, ale proto, že nejsou dost poddajná. Řešení? Více kontroly — ideálně od těch, o kterých mají informovat.
Perličkou je pak obhajoba lidí ve vlastním týmu. Když přijde na kontroverzní jména, jako je poradkyně pro svobodu projevu Natálie Vachatová, argumentace rychle sklouzne k tomu, že „je to v pohodě“ a kritika je přehnaná.
Podobný vzorec se ukazuje i u peněz. Vyšší schodek rozpočtu na příští rok se obalí investicemi do zdravotnictví, dopravy, sportu nebo bezpečnosti — princip je stejný: nejdřív dluh, investice a pak zisk. Hlavně aby to vypadalo jako plán.
A aby toho nebylo málo, nechybí ani tradiční srovnávání s minulostí. Tentokrát to opět odnesl Petr Fiala — v Babišově pojetí politiky nejde o argumenty, ale o to, kdo umí lépe anglicky. A tady má prý navrch Turek.
Celý rozhovor tak působí jako učebnicový obraz vládnutí bez vnitřních brzd. Minimalizovat konflikt navenek, maximalizovat kontrolu uvnitř a průběžně naznačovat, že bez omezení by všechno fungovalo „efektivněji“. Jinými slovy — demokracie je fajn. Ale jen když příliš nepřekáží.
