Ilustrační foto FOTO: Аlеոа Spálеոská / se souhlasem autora
FOTO: Аlеոа Spálеոská / se souhlasem autora
Smrt venkovské rakouské lékařky Lisy-Marii Kellermayrové, která po brutálních výhrůžkách odpůrců očkování spáchala sebevraždu, českými médii v minulých dnech proletěla jako krátká zpráva. Případ si ale zaslouží podrobnější popis, už proto, že příště nemusí být spouštěčem podobné nenávisti covid, ale třeba témata migrace nebo války na Ukrajině, která budí vypjaté emoce i v Česku.
Rakouské městečko Seewalchen u Atterského jezera má něco přes pět tisíc obyvatel, velikostí tak zhruba odpovídá třeba Jilemnici, Fulneku nebo Chlumci nad Cidlinou. Právě v hornorakouském Seewalchenu si loni tehdy 35letá Lisa-Maria Kellermayrová otevřela soukromou ordinaci. Minulý pátek ve stejné ordinaci našli lékařku mrtvou.
Při pohledu na současnou webovou stránku ordinace si běžný návštěvník snadno udělá obrázek o tom, čím vším si doktorka prošla. Pacientům v červnu oznámila, že ordinaci musí až do odvolání zavřít. Na stránce také zveřejnila screenshoty některých výhrůžek, které kvůli svým postojům k očkování v posledních měsících dostala.
Hrozby „lidovým tribunálem“ přitom patřily k těm mírnějším, anonymové posílali doktorce i detailní popis toho, jak přímo v ordinaci popraví ji i její spolupracovníky.
Demonstranti, nebo extremisté?
Kellermayerová si vlastní praxi otevřela uprostřed covidové pandemie, v níž se mladá doktorka od začátku sama nabízela „do první linie“. Sloužila mnohahodinové služby v nemocnicích, viděla umírat nakažené koronavirem, objížděla pacienty doma, veřejně mluvila o tom, co se jí nelíbí na vládním boji s covidem, nebo o tom, jaké léky z její zkušenosti pomáhají zmírnit průběh covidu. Když přišly proticovidové vakcíny, stala se propagátorkou očkování.
Její veřejné výroky dráždily nejen politiky, ale také odpůrce vládních proticovidových opatření; jejich negativní reakce se však držely stále v určitých mezích. Všechno změnil listopad 2021, kdy Kellermayerová na twitteru kritizovala proticovidovou demonstraci před nemocnicí v hornorakouském Welsu, kde podle ní demonstranti, které označila i hashtagem #covidioti, blokovali vjezd sanitek.
I když to byla přinejmenším v případě jednoho z vjezdů do nemocnice pravda, místní policie výrok lékařky veřejně označila za nepravdivý. Zřejmě právě to si radikální a agresivní příznivci anticovidové scény vyložili tak, že na Kellermayrovou mohou „nastoupit“ naplno. A to se v následujících měsících také stalo.
Ve stejné době také v Rakousku probíhaly masové anticovidové demonstrace. Vídní například při protestu prošly desítky tisíc lidí, které média většinou popsala jako „odpůrce proticovidových opatření“. Ve skutečnosti šlo o pestrou směs sahající od kritiků povinného očkování až po tvrdé jádro krajně pravicových radikálů. V davu byli napadeni novináři, slyšet byly antisemitské výroky i narážky na třetí říši, které s covidem rozhodně neměly nic společného.
Mimochodem, demonstrace se tehdy účastnili i zástupci tehdejšího českého hnutí Chcípl pes a dávali ji za příklad občanského odporu proti „covidové totalitě“. Ve skutečnosti akce jasně ukázala, jak snadno extremisté dokážou udávat tón právě i v anticovidové scéně a jaké riziko to znamená pro všechny, proti kterým se obrátí hněv takového davu – třeba pro doktorku Kellermayrovou.
Někdy je lepší se stáhnout…
Ta se od loňského roku snažila situaci kolem výhrůžek a své osobní bezpečnosti řešit na několika frontách. Do bezpečnostních opatření v ordinaci investovala zhruba 100 tisíc eur, ať už šlo o alarm, detektory pohybu, SOS tlačítka, bezpečnostní dveře nebo pepřové spreje pro zaměstnance. „Jsem s nervy v koncích, hrozí mi platební neschopnost,“ řekla deníku Der Standard měsíc před smrtí.
Do své lékařské praxe najala i ochranku, která některým „pacientům“ odebírala například nože. I tak se stávalo, že si ji někteří lidé v ordinaci natáčeli a videa pak zveřejňovali na sociálních sítích, kde se šířila hlavně mezi odpůrci očkování.
Kromě toho lékařka hledala pomoc i v médiích a také u politiků nebo u policie. Někteří novináři o její situaci věděli a podařilo se jim například vypátrat, že stopy k autorům přinejmenším některých výhrůžek vedou do Německa. Policie ale už od zmíněné loňské demonstrace výroky Kellermayrové spíše bagatelizovala, autory výhrůžek se jí vystopovat nepodařilo a ochranu lékařce neposkytla.
Zastání nenašla ani u své stavovské organizace. Šéf hornorakouské lékařské komory Peter Niedermoser Kellermayrové vzkázal, že „je otázka, jestli je nutné přehnaně se vyjadřovat na twitteru ke každému tématu“ a že „někdy je lepší, když se člověk stáhne“.
Stejná ochrana pro slavné i „bezejmenné“
Podle televizní stanice Puls 24 se svět doktorky Kellermayrové v posledních týdnech jejího života doslova „zúžil na její zabezpečenou ordinaci a čajovou kuchyňku“, bála se spát ve svém vlastním bytě a nakupovala jen zřídka a v nepravidelných časech.
Po její smrti se zvedla vlna solidarity i hněvu nejen v Rakousku, ale i daleko za jeho hranicemi. Znovu se ozývají apely na zpřísnění pravidel pro chování na sociálních sítích, na rakouskou policii a státní zastupitelství už míří první trestní oznámení za nečinnost.
To všechno je i varováním pro Česko. I zdejší lékaři, kteří veřejně prosazovali očkování nebo kritizovali vládní boj s pandemií, čelili virtuálnímu i fyzickému obtěžování odpůrců proticovidových opatření. Policie také stíhala lidi, kteří vyhrožovali veřejně známým tvářím boje proti pandemii, třeba šéfovi České lékařské komory Milanu Kubkovi.
Rakouský případ ale ukazuje, že stejně nekompromisně je třeba postupovat, i když nejde o člověka ve vysoké funkci, ale třeba jen o „obyčejnou“ venkovskou doktorku. Podcenit riziko totiž může mít tragické následky.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
