Předsedové demokratických opozičních stran Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), Petr Fiala (ODS) a Marian Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: facebook Petra Fialy
FOTO: facebook Petra Fialy
Vzestup epidemie covidu-19 u nás je v posledních pár týdnech dramatický. V řadě evropských zemí je to podobné, ale chybí tam obrovský rozdíl mezi tím, co se u nás v oblasti covidu-19 odehrávalo v březnu a dubnu letošního roku a co se u nás odehrává teď, zvlášť když se ještě vezme v úvahu duté jarní chvástání zejména českého premiéra o tom, jak jsme na rozdíl od evropských neumětelů s covidem zatočili.
Znepokojení ve veřejnosti i mezi politiky a odborníky je pochopitelné. Reagovat je možné dvojím způsobem.
Buď zvolit střízlivost, věcný přístup, svobodnou diskusi, která zohlední jak odbornou, tak politickou stránku věci.
Nebo se zabývat: – za prvé tím, na koho to (to jest taky vlastní zodpovědnost) svedeme. Sami od sebe se nabízí „lidé“, kteří zneužili uvolnění situace v červnu, červenci a srpnu k tomu, že se oddali rozmařilosti a nekázni (podotýkám, že svádět odpovědnost na „lid“ je od těch, co nesou odpovědnost doopravdy, poněkud ohavný alibismus),
– a za druhé (nebo zároveň) využívat pohromu (v tomto případě epidemii) k politicky krajně problematickým cílům; tj. například, jak už v dubnu upozorňovala jedna představitelka Evropské unie, k tomu, že si „pod pláštíkem boje s pandemií opatříme neomezené mocenské kompetence“.
Obávám se, že se u nás právě děje obojí.
Za zvlášť znepokojivé považuji dnes běžné srovnání epidemie, přírodní katastrofy, s válkou. Jistě, situace je zlá; ale tohle znamená otevřená vrata k hysterii a fanatismu, jež jdou zpravidla ruku v ruce.
A jde mi o dvě věci.
Především, demokratické politické strany (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) reagovaly na společné tiskové konferenci po druhém kole senátních voleb na politickou situaci velmi problematickým způsobem. Předseda nejsilnější z nich, Petr Fiala, prohlásil, že není vhodný čas na pokus o odvolání vlády ANO a ČSSD. „Teď začala platit nějaká opatření, všichni musíme věřit, že budou fungovat, a naším příspěvkem je, že vyzýváme veřejnost, tedy i ty lidi, kteří nevěří panu Babišovi a nevěří panu Prymulovi: pojďme společně jednat odpovědně, pojďme udělat všechno, aby ta opatření fungovala, a když ta opatření nebudou fungovat, pak se bavme, co dál.“
Je mi líto, ale politická opozice tak rezignuje na své základní povinnosti: na každém kroku kontrolovat vládu a prověřovat její činnost všemi prostředky, které má k dispozici. Je nevhodné a nezodpovědné rezignovat na věcný, zároveň ovšem zásadní a kritický přístup. Jistě, pokus o odvolání vlády je až ta poslední možnost a opozice je už delší dobu poměrně slabá. Přesto by bylo lehkomyslné předem odkládat do budoucna a na neurčito tuto možnost. Zejména pokud jsou ohroženy základní hodnoty, na nichž stojí naše polistopadová demokracie.
Demokratická opozice s více než půlročním odstupem kapituluje před nemravnými návrhy, které jí dělali žurnalisté jako Martin Fendrych nebo David Klimeš: kvůli koronaviru by se měly naše priority na čas změnit, na debatu o odpovědnosti bude dost času poté, až pandemie poleví a podaří se nám zachránit co nejvíce životů. (Až pandemie poleví, nebudeme moci o ničem debatovat, protože budeme zasypáni troskami.)
Druhá věc je, jak se mají chovat dosud ještě pořád nezávislá média. Hrozně rád bych si ji odpustil, ale nemohu, bylo by to ode mne uhejbáctví.
Pavel Šafr napsal v článku Česko je v moci zmateného a hysterického blázna. Ale opatření proti nákaze jsou nezbytná mimo jiné toto:
„Zodpovědnost vlády je jasná… Zároveň ale nejsme v situaci, kdy je možné rozporovat hygienická opatření včetně nošení roušek. Apely na zodpovědnost lidí jsou nyní namístě… Nyní nám nezbývá než si nasadit roušky všude tam, kde mají smysl, dezinfikovat si důsledně ruce před každým vstupem do veřejné místnosti a omezovat naše kontakty. Bylo by nezodpovědné takové chování zpochybňovat, když má nyní smysl a je přiměřené situaci.“
Myslím, že ani tohle není správné. V každé chvíli, i nyní, je třeba otevřeně a kriticky debatovat o tom, zda to či ono opatření má smysl a zda je přiměřené situaci. Žádná situace není až tak zlá, že by nám zbývalo jen poslouchat (s obvyklým apelem na „zodpovědnost“). Zodpovědná je i nezávislá zásadní kritika.
Když před časem vystoupila skupina lékařů s kritikou „protikoronavirových opatření“, byli nedůstojným způsobem ukřičeni. Neříkám, že měli úplně a ve všem pravdu. O to ani nejde; říkám jen, že byli nedůstojným způsobem ukřičeni. Psal jsem o tom tady před pár dny. A na okraj jen připomínám, co kdysi napsal můj oblíbený autor, J. F. Kennedy, ve své knížce o politické odvaze.
Podle Kennedyho demokracii a svobodě přispívá ten, kdo s odvahou, vytrvalostí a s osobním nasazením prosazuje určité stanovisko, i když v tom či v onom (nebo třeba i v mnohém) se nakonec ukáže, že neměl pravdu (a i když je se svým názorem v menšině). To znamená, když to obrátíme, že ve společnosti, která takové lidi nemá, nevládne žádná demokracie. A že taková společnost je ztracena. Nezávislá média jsou tu od toho, aby takovému stavu bránila.
Měli bychom to mít vždy na mysli. Zvlášť teď, v době odpudivých „Nových pořádků“ a explodující pandemie.
