Putinovo Rusko není ani zdaleka totéž jako komunistický Sovětský svaz. Jedná se nejen o dvě různé země (nezapomínejme, že současné Rusko je o dost menší než Sovětský svaz), ale i politický systém a ideologie mají jen velmi málo společného. Spojuje je snad důsledné potírání opozice. Jedním z mnoha rozdílů je přístup k náboženství a především k ruské pravoslavné církvi. Komunisté církev tvrdě potlačovali, nyní jsou pravoslavní pevnou oporou nového šovinistického Ruska.
I v devadesátých letech byl vztah ruského státu k pravoslavné církvi poněkud kuriózní. Připomeňme, že církvi byly darovány daňové úlevy na dovoz cigaret a alkoholu. Pravoslavná církev se tak stala jedním z významných obchodníků s těmito komoditami. Takové bylo Jelcinovo Rusko. Dnes nemá pravoslavná církev privilegia daňová, církevní hodnostáři zato mají exkluzivní postavení ve společnosti.
Věznění Pussy Riot bylo především na Západě interpretováno jako střet politického systému a jeho odvážných kritiků. Punkové zpěvačky v kuklách přece zpívali „Bohorodičko, zbav nás Putina.“ V Rusku ale vědí, že i kdyby děvčata z Pussy Riot Putina vynechala, dopadla by nejspíš stejně. Pro jejich potrestání byl použit zákon o ochraně citů věřících, přijatý mimochodem současně se zákonem o zákazu propagace homosexuality v roce 2013. Dodržování obou zákonů dozoruje prokuratura, která se s výkladem rozhodně nepáře. Když na veřejnost unikly fotky hlavy ruské pravoslavné církve Kirilla, kde bylo vidět, že má na ruce švýcarské hodinky v hodině mnoha tisíců dolarů, označila to církev za urážku věřících a žádala potrestání viníků. Prokuratura ale nedokázala viníky najít.
Církev si našla své místo i v dřívějších baštách chladného racionálního uvažování, jako je kosmonautika. Kněží jsou zváni na posvěcení kosmických raket před startem. Když raketa spadne, zahajuje se vyšetřování a stíhání projektantů a inženýrů. Stejné stíhání hrozilo vtipálkovi, který se na internetu zeptal, zda bude trestně stíhán i kněz za nekvalitní posvěcení rakety.
Doslova na denním pořádku jsou ostré útoky církve na umělce všeho druhu. Poslední velkou aférou je probíhající soud nad inscenátory opery Richarda Wagnera Tannhäuser v novosibiřské opeře. Mladý režisér Timofej Kuljabin se rozhodl přenést děj opery do současnosti, což je na Západě běžný inscenační postup. Tannhäuser se z pěvce stal filmovým režisérem, který natáčí film Venušina jeskyně. S Venuší si na scéně užívá Ježíš coby filmová postava. Místo pěveckého festivalu jako u Wagnera jede ruský Tannhäuser na filmový festival. V obou verzích se hlavní hrdina nakonec kaje ze svých hříchů a je potrestán.
Novosibiřský pravoslavný metropolita Tichon se asi měsíc po premiéře obrátil na prokuraturu s žádostí o přísné potrestání kacířů. Na rozdíl od jiných zemí, v Rusku církev nežádá jen stažení titulu z repertoáru. Tady se „urážka citů věřících“ řeší s pomocí trestního práva. Stížnosti putují na prokuraturu, ta iniciuje stíhání a věc jde před soud. Režisér a ředitel divadla se ještě můžou radovat, že prokuratura zatím žádá jen peněžité tresty. Jinak soudní proces probíhá tak, jak je v Rusku zvykem. Soudkyně rezolutně odmítla požadavek na vypracování posudku divadelními odborníky. Prý není potřeba, ve spisu je důkazů dost.
Ruku v ruce s požadavky pravoslavné morálky jde mravní výchova mládeže. Před několika měsíci svět pobavil požadavek jistého poslance Dumy na stažení storublové bankovky, kde je na zadní straně vyobrazena socha Apollóna na střeše Velkého divadla. S lupou si můžete prohlédnout i jeho přirození. Čerstvá zpráva novin Izvestia mluví o to, že státní cenzurní úřad Roskomnadzor dokončuje závazný pokyn pro galerie, že obrazy a sochy nahých těl mají být přesunuty do zvláštních výstavních sálů, přístupných jen návštěvníkům starším 18 let.
Státní propaganda ráda vyzdvihuje pravoslavnou morálku jako ruskou odpověď zkaženému Západu. Nedivme se, že termín „pravoslavný Írán“ už ruská opozice běžně používá jako stručný popis jednoho možného scénáře rozvoje situace v Rusku.
