Kissinger je sice legenda pragmatické politiky, ale myšlení Rusů a Ukrajinců nechápe

Bývalý americký ministr zahraničí Henry A. Kissinger v pondělí prohlásil, že Ukrajina by měla postoupit území Rusku, aby pomohla ukončit invazi. To je ovšem problém, protože pokud se Ukrajinou rozumí ukrajinské obyvatelstvo, tak to je i po více než třech měsících války proti tomu.

Veterán zahraniční politiky Kissinger, kterému bude 99 let a byl ministrem zahraničí prezidentů Richarda M. Nixona a Geralda Forda, pronesl projev na konferenci Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. V něm vyzval Spojené státy americké a obecně Západ, aby neusilovaly o potupnou porážku Ruska na Ukrajině, a varoval, že by to mohlo zhoršit dlouhodobou stabilitu Evropy. Prohlásil, že západní země by měly mít na paměti význam Ruska pro Evropu a nenechat se strhnout „momentální náladou“. Kissinger rovněž naléhal, aby Západ přiměl Ukrajinu k přijetí jednání se „status quo ante“, tedy k předchozímu stavu věcí.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

„Jednání musí začít v příštích dvou měsících, než vyvolá otřesy a napětí, které nebude snadné překonat. Ideální by bylo, kdyby dělící čarou byl návrat ke status quo ante,“ uvedl 98letý Kissinger podle listu Daily Telegraph. „Pokračování války za tímto bodem by nebylo o svobodě Ukrajiny, ale o nové válce proti samotnému Rusku.“

„Status quo ante“, o němž se zmiňuje Kissinger, by znamenalo obnovení situace, kdy Rusko formálně kontrolovalo Krym a neformálně ovládalo dvě nejvýchodnější ukrajinské oblasti Luhansk a Doněck.

Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je podmínkou zahájení mírových rozhovorů s Ruskem i stažení vojsk za linii před invazí. Pro Ukrajince to ale neznamená, že by se chtěli smířit s okupací jakékoli části svého území. Washingtonpost.com uvádí: „Průzkum veřejného mínění, který tento měsíc provedl Kyjevský mezinárodní sociologický institut, ukázal, že 82 procent Ukrajinců není připraveno vzdát se žádné části ukrajinské půdy, i kdyby to znamenalo, že se válka protáhne. Pouze 10 procent se domnívá, že vzdát se půdy stojí za ukončení invaze, zatímco osm procent nebylo rozhodnuto, vyplývá z průzkumu provedeného od 13. května do minulé středy.“

Těžko si představit, že by Zelenskyj mohl jít proti vůli většiny občanů, i kdyby chtěl. Zatím ostatně nic takového ani nedal najevo. Důvod je celkem prostý a chápe ho každý, kdo nežije v nějakých konstrukcích odtržených od reality. V podstatě by to znamenalo strpění ruského přístupu „něco okupujeme, chvíli budeme střílet a vyhrožovat a oni si všichni zvyknou“. Vzhledem k tomu, co je známo o plánech Kremlu a co potvrzuje rétorika dnešní kremelské propagandy, Putin se dlouhodobě nehodlá smířit jen s nějakým částečným „úspěchem“, protože by to pro něj bylo selhání. Putin chtěl odstranit legálně zvolené vedení země, dosadit své loutky a připravit Ukrajinu o nezávislost. Vymyslel si na to ideologická tvrzení o neexistenci ukrajinské národnosti. Že mu o ochranu ruskojazyčných obyvatel nejde, je celkem jasné z toho, že právě tyhle lidi zabíjí a připravuje o příbytky a je mu to úplně jedno. Genocidu provádí on, ne nějací vymyšlení ukrajinští „nacisté“.

Dále čtěte

Martin C. Putna: Putinovi se povedlo posílit pocit některých intelektuálů, že na Západě je všechno špatně

Intelektuálním jádrem je to, co bych nazval okcidentofobie. To je skutečný problém – ne fiktivní rusofobie, což je pojem ze…

Expremiér Dmitrij Medveděv jistě své výroky o „Eurasii od Lisabonu po Vladivostok“ nepronáší jako nějaký soukromý komentátor. Takhle si podobu světa představoval Josif Stalin, šéf SSSR, toho SSSR, o kterém Putin mluví jako o „historickém Rusku“.

Kissinger toho o geopolitice ví, pokud jde o teorii a praxi, jistě mnoho. Pokud máme ale nějakou pozici, ze které si uctivě dovolíme s patriarchou mezinárodních vztahů nesouhlasit, tak je to zkušenost všech zemí od Prahy na východ včetně. „Historické Rusko“ nikdy žádnou dohodu nedodrží. Přinejmenším žádnou, o které by vládci v Moskvě usoudili, že je pro ně už nevýhodná. Nevýhodná se jim může jevit už v okamžiku podpisu, nebo o rok později.

Volodymyr Zelenskij a jeho lidé nejspíš neznají píseň Jaroslava Hutky, kde se říká:

Mistře Jene, dej si pozor, ostrý vítr vane od hor. Stahují se černá mračna a  smečka je krvelačná. Lžou a šidí, pozor na ně, mají lidi, mají zbraně. Ty jen slovem pravdy sekáš, raděj‘ všechno znovu rozvaž. Neodjížděj do Kostnice, nevrátíš se do Čech více. Nevrátíš se, jsou to svině, Mistře Jene, pozor na ně.

Instinktivně ale nejspíš tuší, že jet do Moskvy (nebo kamkoli jinam) a domlouvat se na čemkoli se zločinci a lháři nemá význam. Všelijakých glejtů, konkordátů, dohodách o „míru pro tuto dobu“ a podobných kejklů jsme zažili dost.

Někteří lidé na Západě mají obavy, aby Rusko nebylo „poníženo“. Obavy jsou to zbytečné, protože ponížené už je teď, protože všichni vidí, jak se „druhá armáda světa“ pokouší pořád porazit mnohem menší zemi a dost se to protahuje. Je správné poukazovat na to, jak podmínky versailleské smlouvy ponížily Německo a k moci se tam pak dostali nacisté. V Rusku ale už nacisté u moci jsou. Jejich porážka, aby byla očistná, ponižující být musí. Jde jen o to, že po potrestání zločinců – a až si většina lidí uvědomí ubohost imperiálních, bolševických a pravoslavně fašistických mytologií a válečného stalinsko-putinovského kultu – by bylo možné aspoň zkusit začít stavět něco aspoň jiného. Zatím všechny takové pokusy dopadly v Rusku špatně, ale dějiny světa snad budou ještě dlouhé.