Protiproud Petra Hájka přináší text Václava Klause, kde Klaus sděluje, jak před všemi hrůzami Evropské unie varoval už dávno: „Vstup České republiky do Evropské unie byl ve své době nevyhnutelným krokem, opačné řešení – jak potvrdily výsledky tehdejšího referenda – u nás nemělo dostatečnou podporu. Bylo a je však evidentní, že to byl krok vysoce problematický! Já jsem v referendu hlasoval proti.“

To jsme tak nějak roky tušili, když se dlouho nikdy nevyjádřil, jak vlastně hlasoval.

Zajímavější ale je, jaká je Klausova argumentace: „Teď necítím potřebu hledat špatně měřitelná a špatně agregovatelná data o tom, jestli je netto efekt našeho členství v EU pozitivní či negativní. Jsou to data velmi měkká. O tom, v čem nám členství neprospělo, chybí data téměř úplně. Jak měřit ‚ztracené alternativní příležitosti‘? O kolik snížit náš statisticky vykázaný HDP o hodiny zcela neproduktivní práce desetitisíců lidí vyvolané naším členstvím v EU? Co všechno odečíst od objemu evropských dotací? Jenom povinné kofinancování a naše platby do EU nebo i nesmyslnost lyžařských lanovek v místech bez svahu a sněhu, různé aquaparky a cyklostezky, atd.?“

Prostě nesmyslná argumentace ve stylu „co by bylo, kdyby…“ Porovnává skutečnost našeho členství s vymyšlenou utopií nevstupu.

K tomu Klaus – protože tohle musí sám vnímat jakoho hodně velkou mlhu, dodává: „Abych si nevymýšlel, vzal jsem si k ruce svou knihu Evropa Václava Klause (datace mé předmluvy je 14. dubna 2004, tedy dva týdny před naším vstupem do EU).“

A tam to všechno skutečně je: o falešné ideologii evropeismu o snaze „prefabrikovat všechny Evropany ve speciální druh“, kritika „euronaivismu“, rozhodování zvnějšku, tedy z Bruselu, jako „vpád cizího, jiného, nového do sféry, kterou pro nedostatek lepšího termínu označuji – vypůjčením si z psychologie – termínu intimní prostor“,  o „jisté kosmopolitně uvažující skupině“ a tak podobně.

Jenže to všechno jsou elegantní prázdné fráze, které v sobě nemají žádný hmatatelný obsah. Realitou je, že Evropská unie je nejsvobodnější a velmi prosperující částí planety a my jsme součástí tohoto klubu. Kdybychom v něm nebyli, museli bychom už kvůli geografii a ekonomické provázanosti stejně respektovat unijní pravidla, a když ne unijní, tak německá a francouzská. Tak jako to musí dělat nečlenové Švýcarsko a Norsko, ovšem stejně jako oni bez možnosti o čemkoli spolurozhodovat.

Nakonec Klaus doufá v diskusi: „Kéž by taková diskuse byla možná i v dnešní politicky korektní, a proto nesvobodné době.“

Klaus je skutečně velmi nesvobodný, ve svém zámečku, na který peníze dal Petr Kellner a odkud vyráží nikým nerušen na spanilé jízdy jednou za AfD, jindy za agentem KGB Jakuninem na Rhodos nebo někam do Moskvy, aby tam prohodil pár slov s Putinem a hlásal svou víru. Úplný disident.