Václav Klaus pokračuje pilně ve svých politických aktivitách. Včera (čtvrtek 22. 10.) vystoupil na konferenci mezinárodního Valdajského diskusního klubu v ruském Soči. Podle něj problémy dneška přicházejí spíše ze Západu než z Východu a Evropa je místem, kde je selhání současného vývoje zřejmější a zřetelnější než v jakýchkoli jiných částech světa.

(Projev najdete ZDE.)

„Největší hrozbou nejsou ani evropští, washingtonští či moskevští byrokraté snažící se řídit a kontrolovat naše životy. Nejsou jí ani alarmistická a populistická média a jejich pokus o vládu mediokracie. Nejsou jimi ani autokratičtí globální bankéři, byznysmeni či účastníci davoského Světového ekonomického fóra. Nejsou jimi ani zbývající diktátoři. Tyto mé výroky někomu mohou znít překvapivě, ale žádnou převratnou myšlenkou nejsou. Hlavní chybu vidím v nás.“

„Hlavní chybu vidím v nás. Jsme slabí, oportunističtí a nerozhodní. Problémem je naše nečinnost, která je projevem ztráty naší vitality, sebedůvěry a rostoucí unavenosti,“

Klaus kritizoval „fatálně chybné -ismy“, jako je „humanrightismus, multikulturalismus, environmentalismus, homosexualismus, kosmopolitismus a transnacionalismus“.

„Nejsme odhodláni rezolutně se postavit multikulturalistickému tažení proti západní civilizaci… nechráníme národní stát jako jediného spolehlivého garanta a ochránce demokracie,“ zdůraznil.

Globalizace podle něj generuje konflikty. Západní civilizace se nechce zbavit pohodlného života a chybí jí silné názory. „Současná žurnalistika se stala – chaotickým chrlením informací – hrozbou pro naši schopnost pochopit svět kolem nás. Internet umožnil vznik amatérských pseudo-novinářů, kteří jakoukoli debatu trivializují.“

Kdo a kde mluví?

Pokud jde o hodnocení Klausovy řeči, nejde jen o její text, ale také kontext. Kdo a kde někdo mluví.

Václav Klaus je znám svými přátelskými vztahy s Moskvou. Je nositelem Puškinovy ceny, kterou mu udělil sám prezident Putin. Dostávají ji osobnosti, „které se významně zasloužily o šíření a studium ruštiny, uchovávání kulturního dědictví a sbližování různých kultur a národů“.

Bylo to v roce 2007, tedy v tom samém roce, kdy Rusové intenzivně  protestovali proti americkému plánu na protiraketovou obranu. Klaus tehdy prohlásil, že česko-ruské vztahy „opět nalézají svoji normálnost“. O té doby víme, co je to normálnost.

Mezi oceněnými byli tehdy také mongolský prezident Nambaryn Enchbajar, bývalý generální tajemník ÚV KS Číny Ťiang Ce-min, čínský ministr obrany Cchao Kang-čchuan a další kulturní osobnosti. O takové medaili se Havlovi ani nesnilo.

Blízko k Východu

Klaus má k Východu blízko a umí přispěchat na pomoc. Loni na jaře v době ukrajinské krize pravil: „Obávám se, že k tomu přispěla západní Evropa s USA tím, že podporovaly všechny ty demonstrace.“ A ještě: „Prezident Vladimir Putin je politik jako každý jiný, ničím se výrazně neodlišuje. Všichni se snaží prosadit své politické cíle.“ To je jistě pravda, třeba anexe Krymu a snaha proniknout na východní Ukrajinu byla takovým cílem, tak si ho Putin prosadil. Putin má na svědomí desítky tisíc mrtvých civilistů v Čečensku a porušování lidských práv v Rusku. ale jinak je to „politik jako každý jiný“. Je to důstojník zločinné tajné policie totalitního státu, ale i tak je „politik jako každý jiný“.

Dnes tedy Klaus, stejně jako Miloš Zeman, jezdí dělat ozdobný fíkus na různé putinovské akce. Na Valdajském klubu mluvil také Putin a zase zopakoval svou tezi, že rozpad SSSR byl katastrofou a tragédií, a tvrdil, že Západ na tom měl svůj podíl.

Tolik ke kontextu osoby a místa.

Seznam úchylek

Klausovy názory na různé -ismy, z nichž si některé vymyslel, jsou známé. Pro naši zemi je jen trapné, kde je říká. Když mluví o humanrightismu v Rusku, které lidská práv porušuje a kde vládne autoritativní režim s pouze fiktivní opozicí a státem ovládaná média masírují lid, je to komedie. Volí stará klišé o unaveném Západu, která slýcháme už přes sto let, a nachází zde jako nový ideolog „úchylky“, které ke zkáze Západu přispějí.

Proklíná tak třeba multikulturalismus. To je trochu záhada. O multikulturním charakteru společnosti se není třeba přít, protože ta už multikulturní dávno je. To pochopitelně vyvolává i konflikty, ale Klaus jaksi nenaznačuje, co s tím. Izolovat kultury od sebe? Zakázat učit o jiných kulturách? To samé enviromentalismus. Klaus vždy ostentativně pohrdal ochranou životního prostředí. (Pohrdání je vůbec jeho charakteristickým osobním rysem.) Jenže ta situace ohledně životního prostředí není dobrá, a to bez ohledu na to, jak je to s globálním oteplováním. Homosexualismus snad raději necháme stranou.

Zlí kosmopolité

Zbývá nám ještě „kosmopolitismus a transnacionalismus“. V zemi, kde se v 50. letech 20. století za údajný kosmopolitismus zavíralo a popravovalo, by snad ten pojem nikdo, kdo má zbytky vkusu, neměl používat. On ho ale používá, protože je apoštol národních států a nevadí mu, že Západ málem dvakrát zanikl poté, co národní státy vyvolaly světový konflikt.

Západ jeho kritici pohřbili už mnohokrát. Jenže on v posledním půl století odolal sovětské říši, zvládl hospodářskou krizi a zvládne i krizi s běženci. Západ navíc není místem, kde se lidem šlape na krk a jejich svobodu, kde je chudoba a ekonomická zaostalost a kde lidé předčasně umírají, jako je tomu v Rusku. Je to Rusko, kdo je v rozkladu a kde se za údajné hodnoty vydává vybičovaný nacionalismus a s mocí spojené pravoslaví.

Tohle všechno Klaus ale nejspíš ví. Také jistě ví, proč – stejně jako Zeman – dělá Moskvě přes to všechno ochotného služebníčka.