Poslanec Jan Skopeček (ODS) FOTO: ODS / se svolením autora
FOTO: ODS / se svolením autora
Místopředseda sněmovního rozpočtového výboru a ekonomický expert občanských demokratů Jan Skopeček v rozhovoru pro FORUM 24 popisuje, jakým způsobem zajistit udržitelnost důchodového systému, a komentuje návrh koalice Pirátů a hnutí STAN, jak zlevnit obsluhu státního dluhu pomocí připojení se ke kurzovému mechanismu ERM II. Také vysvětluje, jak chce koalice SPOLU zmodernizovat českou burzu.
Velkým předvolebním tématem je konsolidace veřejných financí. Jedním z opatření, jak ušetřit značné množství prostředků, se kterým přišli Piráti a Starostové a nezávislí, je připojit se ke kurzovému mechanismu ERM II. Podle nich by nám to zlevnilo obsluhu státního dluhu, kdy dnes v porovnání s většinou států eurozóny, například i Řeckem, platíme vyšší úroky. Je to cesta?
Ne, to je nesmysl. Mechanismus ERM II, respektive fungování v ERM II v úzkém fluktuačním pásmu je jedno z maastrichtských kritérií k přijetí eura. I Česká národní banka doporučuje České republice setrvat v systému směnných kurzů ERM II co možná nejkratší dobu. Má tedy smysl tam vstoupit skutečně ve chvíli, kdy se Česká republika rozhodne přijmout společnou evropskou měnu a de facto změnit kurzový režim z volně plovoucího na režim s velmi omezeným fluktuačním pásmem jako předstupeň před úplnou fixací kurzu, kterou přijetí společné evropské měny de facto je. Plácat o tak závažné hospodářské změně, jakou bezesporu změna kurzového režimu je, a neuvědomovat si veškeré makroekonomické důsledky, považuji za strašidelné.
Česká koruna je měna, která, když se podíváte na grafy, kontinuálně posiluje. Je to logický trend, který souvisí s tím, že jsme stále ještě konvergující ekonomikou k vyspělejším ekonomikám na Západ od nás. Pokud ekonomika takto konverguje a dobíhá vyspělejší země, je zcela logické, že posiluje i kurz české měny. S kurzem české měny se nikdy na pár výjimek nedělo nic mimořádného. Není to měna, která by byla charakteristická vyšší volatilitou. Česká koruna se vyvíjí poměrně předvídatelně, jasně a dlouhodobý trend je zcela zřejmý, nepotřebujeme ji z kurzových důvodů kotvit, nebo omezovat její fluktuační pásmo.
Když se podíváte, o kolik vzrostl objem českého exportu mezi lety 2005 až 2019, zjistíte, že se český export v běžných cenách zdvojnásobil. To je neuvěřitelný úspěch. Určitě za to patří exportním firmám poděkování, uznání a měli bychom na to být pyšní, ale ukazuje to jedno jediné. S českou korunou jsme schopni zdvojnásobit za 15 let objem českého exportu. To znamená, že česká koruna nepřekáží zásadně exportérům tak, aby nemohli dosahovat velmi dobrých výsledků. Rozumím utilitárnímu a trochu zúženému pohledu exportérů, kteří by v případě přijetí eura šetřili transakční náklady a těžili by z větší kursové stability. Ale bylo by velkou chybou získat jednu mikroekonomickou výhodu na úkor mnohých velmi vážných makroekonomických rizik a nebezpečí.
Ta spočívají v čem?
To je na celou přednášku. Řeknu jenom jednu věc, naposledy ke směnnému mechanismu ERM II přistupovalo v roce 2020 Bulharsko a Chorvatsko. Tyto země do něj ale mohly vstoupit poté, co si Evropská unie v rozporu s evropskou legislativou vymínila, že podmínkou pro vstup do ERM II bude i vstup do bankovní unie. Bankovní unie neznamená nic jiného než sdílení rizik s ostatními bankovními systémy v eurozóně. Je to sdílení rizik, kdy naši střadatelé se budou muset v jistém procentu podílet na ztrátách střadatelů a vkladatelů v evropských zemích. To je pro Českou republiku fatálně nevýhodné, protože máme dlouhodobě jeden z nejziskovějších bankovních systémů v Evropě, a podle všech ukazatelů je jeden z nejzdravějších. Máme velmi nízké procento úvěrů, které dlužníci nejsou schopni splácet.
Do bankovní unie bychom tak přistupovali s jedním z nejzdravějších bankovních systémů a vstupovali bychom do bankovní unie, kde jsou bankovní systémy opravdu ve velkých problémech. Hrozilo by riziko, že by se český střadatel podílel na ztrátách bank italských, německých atd. To je jedna konkrétní věc, ale důvodů, proč nevstupovat v současné chvíli do eurozóny, je celá řada. Překážkou je naše poměrně nižší ekonomická úroveň a nižší relativní cenová úroveň vůči vyspělejším zemím. Ve chvíli, kdy bychom vstoupili a měli takto nízkou relativní cenovou úroveň, tak ztrácíme kurzový kanál, kterým konvergujeme k vyšší cenové hladině, a riskujeme ještě větší inflaci, než jakou máme dnes.
Naše veřejné finance nejsou na vstup do eurozóny připravené rovněž, protože ve chvíli, kdy vstupujete do eurozóny, absolutně se zbavujete své vlastní měnové politiky a jakékoliv cyklické výkyvy, ekonomické krize musíte řešit jenom prostřednictvím fiskální politiky. Všichni jsme viděli, že nám naše měnová politika velmi pomohla i v covidové krizi. Česká národní banka dokázala zareagovat, snížit úrokové sazby a ekonomice pomohla. Proč se tohoto velmi výhodného nástroje, jak ekonomice v problémech pomoci, zbavovat ve chvíli, kdy fiskální politika je kvůli vysokému zadlužení velmi omezená? Nevidím v tom žádný smysl kromě zaslepeného evropanství, které ale nemá racio, pokud se podíváme na to, v jakém stavu je česká ekonomika a jaké jsou naše zájmy.
Obrovský morální hazard
To, že by nám to zlevnilo dluhy, je tedy podle vás marginálie proti tomuhle všemu?
Myslím si, že samotný vstup do ERM II by úroky nesnížil. Jestli má dneska Řecko, které je mnohem zadluženější, nižší úrokové sazby než Česká republika, znovu to ukazuje na šílenost konstrukce eurozóny. Znovu se děje to, co se dělo před eurokrizí, kdy právě země jižního křídla, přestože byly v mnohem horší ekonomické kondici, měly zhruba stejné úroky jako vyspělé, šetřící země.
Toto zakrytí rizik jednotlivých zemí, které mají jiný ekonomický výkon, jiné zadlužení, jinou rizikovost, vede ke strašlivým koncům. Viděli jsme to v průběhu ekonomické a finanční krize po roce 2008, která se přelila do dluhové krize. Problémy, které v eurozóně vyhřezly, byly i z důvodu, že jižní státy měly stejné úrokové sazby jako šetřící země severní části eurozóny. Umožnilo to obrovský morální hazard, obrovské zadlužování jihu eurozóny a dodnes za to členské státy Evropské unie platí.
Důležitým tématem před letošními říjnovými volbami je také penzijní reforma, jak chcete zvýšit udržitelnost důchodového systému?
Těch cest není tolik. Každý, kdo bude s penzijním systémem chtít něco dělat, má několik možností. Buď bude relativní výše důchodů v průběhu času klesat, protože bude menší objem peněz na přerozdělování, což si asi nikdo moc nepřeje. Případně poroste věk odchodu do důchodu, což prodlouží udržitelnost důchodového systému, ale samo o sobě to nestačí. Můžete také zavést nové daně a z nich nerovnováhu penzijního systému financovat, což bych si nepřál vůbec. Nebo budete motivovat lidi, aby se na seniorský věk připravili v ekonomicky aktivní části svého života a méně spoléhali na státní pilíř. Ten by byl jen jedním ze zdrojů toho, co by člověka v seniorském věku živilo.
Příliš jiných možností tam není. A je jenom neodvaha stávajících politiků si to přiznat. Česká republika má problém v tom, že až 95 procent důchodů jde ze státního systému. To je jedno z největších čísel v mezinárodním srovnání. V jiných zemích si lidé přes nejrůznější spoření, investice atd. z mnohem větší části financují svůj důchod ze soukromých zdrojů.
Vaše cesta je jaká? Když se škrtnou daně, zbývá zvyšovat věk odchodu do důchodu a motivovat lidi, aby si spořili sami.
Převrátil bych to pořadí. Klíčová je motivace spořit, investovat a připravovat se tak v průběhu ekonomického života na penzi. Věk odchodu do důchodu se bude muset zvyšovat, ale musí to být samozřejmě v rozumné míře. Souhlasím s tím, že musí být bráno v úvahu, jestli člověk pracoval ve fyzicky náročné profesi. Kromě toho je však třeba i zatraktivnit zkrácené úvazky pro seniory, aby si přivydělávali po opuštění standardního zaměstnání. To je určitě cesta, jak je motivovat, aby zůstali na trhu práce co nejdéle.
Zatraktivnění české burzy
V programu koalice SPOLU je, že by měl být zaručený minimální důchod. V jaké výši? Je realistické to, co navrhovala paní ministryně Maláčová 10 tisíc korun?
Dnes jsou nejnižší důchody na úrovni 7400 korun, což bere asi 100 tisíc našich spoluobčanů. To, uznejme, jsou nízké důchody. Veďme debatu o tom, jak by minimální důchod měl vypadat. Bezesporu by situaci nízkopříjmových řešil. Na částce minimálního důchodu se musíme dohodnout, což považuji za správné, a musí to být širší konsensus, než když byla například přijata Nečasova reforma, která pak byla zrušena. Že to musí být v intervalu 7400 až těch 10 000 korun, je zcela jasné.
Ve svém programu také zmiňujete zavedení dlouhodobého účtu investic. O co jde?
To souvisí s penzijní reformou. Dnes je penzijní připojištění poměrně regulovanou záležitostí a penzijní společnosti nemohou jít do příliš rizikových investic. To je na jednu stranu dobré, že se s penězi střadatelů příliš neriskuje, ale ti pak zároveň za to bezpečí získávají poměrně nízký úrok. Zatímco takto konzervativní investování je třeba pochopitelné a správné pro lidi, kteří se blíží důchodovému věku, lidé, kteří jsou na startu své pracovní kariéry, si přece jenom mohou dovolit rizikovější investice, které jim ale přinesou vyšší výnos. To je zase může motivovat k tomu, aby si na důchod šetřili více.
Ohledně důchodové reformy musí platit základní pravidlo. Stávajících seniorů se jakákoli změna nemůže a nesmí dotknout, stejně jako lidí, kteří jsou těsně před důchodem. Systémovější změny se musí dotýkat lidí, kteří jsou na začátku pracovní kariéry, aby se na podmínky dokázali připravit a přizpůsobit se jim.
Slibujete rovněž zmodernizovat českou burzu, co si pod tím představit? Co vám dnes vadí na tom, jak funguje?
Na české burze nám nevadí vůbec nic, naopak, možná vhodnější slovo by bylo zatraktivnit českou burzu. Myslíme si, že existuje větší potenciál české burzy, než kolik titulů se na ní dnes obchoduje. Česká burza může být i pro mladší generaci jedna z cest, jak se připravit na penzi. Díky tomu, že tam fungují kótované firmy, které musí zveřejňovat jisté ekonomické údaje a jsou tak více transparentní, přeci jen to je ještě v delším horizontu bezpečná forma investice. Česká burza potřebuje, aby se tu obchodovalo více titulů. Když politici jezdí lákat zahraniční investory, aby investovali v České republice, mohou na stejné cestě lákat firmy, aby si všímaly i české burzy.
Kapitálový trh v České republice určitě nikdy nebude tak silný a nebude hrát takovou roli jako ve Spojených státech, kde to je poměrně častá forma, jak firmy získávají cizí zdroje. Na druhé straně, proč ho nevyužívat zvláště ve chvíli, kdy víme, že evropské bankovní domy nejsou zdravé a v průběhu nějakého oddlužení není jisté, do jaké míry budou schopny plnit svoji roli dominantního poskytovatele úvěrů pro firmy. Je to tedy určité rozšíření alternativy dluhového financování pro firemní soukromý sektor a vždycky je dobře mít více možností než jenom jednu. Nevidíme důvod, proč by česká burza nemohla růst.
Velký rozhovor s Janem Skopečkem přineseme v příštím čísle Revue FORUM. Předplatit si jej můžete ZDE.
