Teploty, které nyní zažíváme, jsou vysoce nadprůměrné. Myslím si, že je to hraniční záležitost. Teploty stoupají. Objevují se až velmi nepříjemné extrémy okolo 40 stupňů Celsia, které byly ve Španělsku a Velké Británii. Jde to špatným směrem, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Španělsko i Německo bojuje kvůli vysokým teplotám s lesními požáry, severní Itálie rozváží příděly pitné vody. Je to už, řekněme, normální léto v Evropě?

Úplně normální to ještě není, protože to, co je normální a není normální, se počítá z dlouhodobých průměrů. Když to ovšem vztáhneme k nějakému z minulých průměrů, tak už je to vysoce nadprůměrné, na hranici nějaké extremality. Teploty, které nyní zažíváme, jsou vysoce nadprůměrné. Myslím si, že je to hraniční záležitost. Teploty stoupají. Objevují se až velmi nepříjemné extrémy okolo 40 stupňů Celsia, které byly ve Španělsku a Velké Británii. Jde to špatným směrem.

Dále čtěte

Nové číslo Týdeníku FORUM: Velké prezidentské téma šest měsíců před volbou

Nové číslo, které je ode dneška na stáncích, připomíná hned ve svém úvodu, že do prezidentské volby zbývá už jen…

Takže ty extrémně horké dny nejsou normální a není normální, aby v mírném pásu bylo přes 30 °C?

Jsou normální, když se vyskytnou jednotlivě a jednou za dlouhé období. Takhle extrémní vedra byly občas v období vrcholného středověku, ale vyskytovala se jednotlivě a vytvářela problémy v zemědělství, byla odpovědná za hladomory, když uschla úroda. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí poslední roky a že extrémů výrazně přibývá, tak z tohoto úhlu pohledu to není normální. Jednotlivý výskyt extrému akceptujeme jako normální, ale to, že se nám takových událostí nahromadilo hodně, je nenormální.

S vysokými teplotami souvisí také sucho. Jak velký problém to v České republice je?

To se velmi regionálně liší podle toho, kde pršelo, nebo kde bude pršet. Teď dostala vláhu jižní Morava, kde už na ni hodně dlouho čekali. Když se podíváme na mapy sucha, tak se území České republiky liší. V podstatě bez problémů jsou jen jižní a střední Čechy.

Můžeme počítat s tím, že se bude muset změnit například skladba plodin, které v Česku i v Evropě zemědělci pěstují, aby byly více odolné nedostatku vody a vyšším teplotám?

To je otázka na agronomy. Já jako klimatolog můžu podotknout, že zemědělství pod tímto tlakem určitě bude. Sucho dopadá především na zemědělství.

Jak bude vypadat klima v Evropě, řekněme, za 10 let, pokud se nic nezmění?

To se velmi těžko odhaduje. Tyto extrémy, které pozorujeme dnes, jsme čekali v období za 10 let až dále. Přišly dřív a máme je tady už teď. Dá se čekat, že tam bude nějaké zhoršení situace. Jak konkrétně to bude vypadat, bude záležet na opatřeních třeba v adaptační sféře, která budeme přijímat v dnešní době.

Je změna klimatu ještě vratná, nebo už jde o předem prohraný zápas?

Samozřejmě musíme vycházet z toho, že to nějakým způsobem vratná změna bude. Neseme zodpovědnost a jsme povinni se snažit naše nepříjemné dopady potlačovat. Otázka je, v jakém časovém měřítku může být změna vratná. Hypoteticky, kdyby se do několika let podařilo vyvinout technologii nukleární fúze, která by byla schopna poskytovat obrovské množství energie bez jakékoliv stopy na klimatu, tak by se dalo mluvit o nějakých geoinženýrských metodách, které by umožňovaly odčerpávat CO2 z atmosféry, případně i metan, a vracet klima do původního stavu tím, že bychom dosáhli negativních emisí CO2. To je ale odpověď, která je nyní ve hvězdách.

Takže čas na paniku ještě nenastal?

Panice bychom se měli vyhnout za každé situace. Situace je vážná, ještě ale není katastrofická. Situace je vážná a už se nedá odvracet zrak.

Změna klimatu se zdá být tématem hlavně pro mladší generace. Objevují se ale také lidé, kteří ji popírají. Jak bychom si měli s jejich hlasy počít? Pomohla by například lepší osvěta?

V této situaci je nejlepší osvěta to, co se okolo nás děje. Řekněme, že nejvíce agresivní klima-skeptické kruhy se dostávají do nějaké izolace a existují už v mnoha ohledech už dost zlovolně i ve spojení s jinými tématy, například teď to bude plynová krize. Musím říct, že vždy existují klima-skeptikové, kteří mají k tématu co říct a kteří přinášejí pro vědu důležité podněty. Byly to i takové argumenty, které pomohly k tomu, aby se dnešní generace klimatických modelů vyvinula tam, kde je. Pozitivně přispěli svojí kritikou. Potom tu máme až patologické kritiky, kde už je to jen na pousmání se.

Poslední dekáda byla nejteplejší v historii. Může být ta další od roku 2020 do 2029 ještě teplejší?

Samozřejmě, že taková možnost tady je, a je dokonce pravděpodobné, že to tak bude.

Co může lidstvo dělat, aby se průměrná teplota na planetě Zemi snížila? Například Evropská unie chce zakázat prodej aut se spalovacími motory po roce 2035. Jsou výfukové plyny největší problém?

Určitě ano. Bohužel v dnešní situaci čelíme tomu, že prudce roste spotřeba uhlí, což je to nejhorší, co může být. U uhlí se jednak zvýší těžba v Evropě a pro Evropu, ale obrovské objemy těžby narůstají i v zemích, jako je Čína, Indie a Indonésie. S tím je těžké cokoliv dělat.

Dále čtěte

Vlna veder ukazuje na klimatický chaos

Rozvrat klimatického systému planety Země podle všech příznaků započal. V Británii je počasí, které katastrofické scénáře vývoje klimatu očekávali v roce…

Musíme se soustředit hlavně na adaptaci a to, co z hlediska mitigace můžeme udělat, je, že budeme podporovat aplikovanou vědu v technologiích, které umožní přechod na zelenou energetiku, nebo na pokročilou nukleární energetiku. Tam patří například malé jaderné reaktory a doufejme, že čím dříve, tím lépe i nukleární fúze.

Zmínil bych ještě jednu zajímavou věc, která by neměla v prostředí České republiky zapadnout. Česká geologická služba udělala poměrně zajímavý počin. Zpracovala mapu teplot v pěti kilometrech pod zemským povrchem a nevychází to pro nás špatně. Na mnoha místech by se daly vytvořit geotermální vrty, které by dokázaly teplem zásobovat leckterá okresní i krajská města. Je třeba přemýšlet ze široka a prověřovat i tyto možnosti. V prostředí České republiky by to nebylo vůbec zanedbatelné.

Vy jste zmínil Indii a Čínu, musí se svět spojit k tomu, aby se s klimatickou krizí vypořádal?

Z hlediska znečišťování jsou nejdůležitější hráči právě Čína s Indií. Je důležité tyto země podnítit k tomu, aby se té problematice věnovaly a aby to začaly vnímat jako riziko a odpovědnost. Třeba Čína už to takovým způsobem vnímá. Má politiku na boj proti změně klimatu. Když ale dojde v podmínkách epidemie a doznívajících ekonomických problémů na lámání chleba, tak stále preferují zajištění životní úrovně.

V Indii je situace jiná. Téma tam ještě nerezonuje, ale i Indie je pod obrovským tlakem klimatické změny. Rekordní teploty v letošní předmonzunové sezoně jim poškodily sklizeň pšenice. Je to do značné míry o poznané nutnosti.

Pokud bychom v tento moment přestali vypouštět skleníkové plyny obecně, jak dlouho by trvalo, než z ovzduší zmizí?

Představíme-li si to tak, že by lidstvo emisně zmizelo, tak by se planeta stabilizovala na tomto stavu. Potom by trvalo staletí až tisíciletí, než by třeba světový oceán, protože to dělá především on,  byl schopný odbourat z atmosféry velkou část skleníkových plynů. V takové situaci by se ustanovila nová kvazi rovnováha, která by odpovídala současnému stavu, a ten by se pomalu dále ochlazoval. Velmi ale zobecňuji, protože odhlížím od jiných efektů, které mají vliv na klima jako kosmické počasí, sopečné exploze a tradiční přírodní vlivy.