Petr Kolář FOTO: Jindřich Nosek (NoJin) / Wikimedia Commons (Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
FOTO: Jindřich Nosek (NoJin) / Wikimedia Commons (Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)
Tálibán převzal kontrolu nad Afghánistánem téměř 20 let poté, co byl svržen vojáky pod vedením USA. Po stažení amerických vojsk nabral odvahu a nyní ovládá všechna klíčová města v zemi, včetně Kábulu. „Tálibán dnes není, co byl Tálibán dřív, má své struktury, má své diplomaty a svou administrativu, zahraniční zastoupení a snaží se působit jako nějaké politické hnutí,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24 český manažer a diplomat Petr Kolář, který jako velvyslanec působil ve Švédsku, Irsku, USA a Rusku.
Při pohledu na situaci v Afghánistánu je podle něj důvod k obavám. „Obávám se, že z Afghánistánu může být opět to, kvůli čemu jsme tam před dvaceti lety šli. Tedy základna militantního islamismu – ať už se jedná o Islámský stát nebo o al-Kájdu. Opět se tam mohou cvičit teroristé, kteří pak budou ohrožovat nás,“ dodává.
Proč podle vás došlo k tak rychlému nástupu Tálibánu do Afghánistánu? Co přesně se v této věci podcenilo, pokud něco?
Tálibán z Afghánistánu nikdy neodešel, vždycky tam byl a to, že nastupuje takto rychle, je dáno dvěma faktory: první je, že Západ vyklidil pole. Stáhli jsme vojáky a afghánská armáda proti Tálibánu nebyla zdaleka tak připravená, jak jsme si možná namlouvali. Druhá věc je, že afghánské obyvatelstvo především z řad Paštunů dlouhodobě Tálibán podporuje. Je to pro ně garance jistoty a pořádku, na které oni jsou většinově zvyklí. Takže i proto tam odpor nebyl prakticky žádný.
Mohla být afghánská vláda dopředu dohodnuta s Tálibánem na předání moci?
Ono to tak chvíli vypadalo, možná se k ní Tálibán částečně vrátí, nicméně ten způsob, jakým přebírali moc, jak se vyvíjela jejich ofenziva, tak to na dodržování politických dohod moc nevypadalo. Nicméně Tálibán dnes není to, co byl Tálibán dřív, má své struktury, své diplomaty a svou administrativu, má své zahraniční zastoupení a snaží se působit jako nějaké politické hnutí. Jsou to islamisté, na druhou stranu se snaží uklidňovat svět tím, že má dojít k jakémusi pokojnému předání moci, že ženy budou moci opouštět své domovy bez doprovodu mužů – vysílá jisté signály, že se nemusíme zase tak obávat. Já se obávám.
Je tu důvod k obavám?
Ano. Tálibán sám není úplně čistá struktura, je tam řada různých vlivů uvnitř a různých názorů. Není to nic jednotného, i když navenek to tak působí. Ta vnitřní diverzita je značná. Mám pocit, že oni teď potřebují „klid na práci“. Proto se snaží ukonejšit, ale přitom vlastně potřebují přes moc konsolidovat svoji pozici a pak se obávám, že z Afghánistánu může být opět to, kvůli čemu jsme tam před dvaceti lety šli. Tedy základna militantního islamismu – ať už se jedná o Islámský stát, nebo o al-Kájdu. Opět se tam mohou cvičit teroristé, kteří pak budou ohrožovat nás.
Co zde hrozí různým skupinám lidí – ženám, nepřátelům Tálibánu a běžnému životu v Afghánistánu?
Myslím si, že přijde postupná viditelná represe. Potlačování jistých svobod, které tam byly zavedeny. Pravděpodobně to nejdříve pocítí inteligence, ženy, do jisté míry i Afghánci obyčejní a už to nebude stát, který je v jakémsi protektorátu. Může být zavedena šaría, můžeme se dočkat toho, že to bude čistě klerikální stát, postavený na ideologii militantního islamismu, což je ten nejčernější scénář.
Jak na postup Tálibánu reaguje Rusko?
Rusko, pokud jsem si všiml, tak příliš nereaguje. Mnoho Rusů, ruských matek a vojáků má svoji zkušenost s Afghánistánem bolestnou a ne tak dávnou. Zdá se mi spíše, že vyčkávají, na rozdíl od Číny, která třeba už avizuje připravenost jednat s Tálibánem a jeho politickým vedením.
Jakou roli zde sehrává Čína, která s Tálibánem plánuje další schůzky a o aktuální situaci řekla, že „respektuje vůli a volbu afghánského lidu“? Co by se z této spolupráce mohlo vyklubat?
To bych taky rád věděl. Čínská aspirace ovlivňovat dění v regionu Xinjiang a ve střední Asii jako takové je už nějakou dobu viditelná. Není to nic, co by bylo překvapivé. Číňané budou hrát svoji politiku a budou připraveni spolupracovat s vládou, která je z jejich pohledu legitimní, neboť „vychází z vůle lidu“. Jsou připraveni pomoci při ekonomické konsolidaci, což tedy mimochodem Tálibán bude potřebovat velmi. Ta země je v rozkladu, navíc odchod západních jednotek a Západu jako takového zlepšení také nepřispěje. Navíc je tam extrémní sucho. Země bude potřebovat výraznou pomoc, a pokud ji Čína nabídne, tak si určitě řekne o uplatnění svého vlivu mnohem víc, než jsme dokázali my.
Může postup Tálibánu zhoršit bezpečnostní situaci v České republice, potažmo Evropě?
Jsme součástí Západu a součástí koalice, která v Afghánistánu působila, jakkoli byla primárně postavena na Američanech. Když se USA rozhodly odejít, tak my Evropané jsme byli hned v závěsu. Pro militantní islamisty jistě budeme nepřítelem, byli jsme ti, kteří zemi z jejich pohledu 20 let okupovali.
Jsme spojenci Ameriky. Jestli se to projeví v nějakém konkrétním nebezpečí – vyloučit se to nedá a já věřím, že od toho máme naše kvalitní služby, hlavně kontrarozvědku, ale i další rozvědné služby, které mohou ve spolupráci s hlavními spojenci tomuto přecházet.
Zaráží nebo překvapuje vás něco na celém konfliktu?
Jedna z věcí, která mě na celém afghánském dlouhodobém konfliktu vždycky překvapovala, je ta, že se tam vždycky dokážeme rozmístit vojensky, vyslat tam speciální jednotky, ale nedokážeme utnout zdroje financování, které Tálibánu přicházejí ze zahraničí a na kterých byla závislá i al-Káida.
Pokud bychom tento přísun peněz utnuli, tak by bez něj dokázali přežít a nedokázali by se vyzbrojovat. Možná bychom tam nemuseli utrácet tak hrozné prostředky za svoji přítomnost, která se nakonec ukazuje v zásadě neefektivní. Těch dvacet let jako by nebylo.
Jak čtete výroky Joea Bidena, který ještě na začátku července říkal, že vzestup radikálních islamistů v zemi je prakticky nemožný?
Pro Američany je těžké dlouhodobě zůstávat vojensky přítomen v nějakém zahraničním konfliktu. To už je vyzkoušeno historicky. Tady to trvalo dlouho a nebyl to Biden, který přišel s tím, že by se přítomnost vojenských jednotek v Afghánistánu měla omezovat. Byl to Obama, pokračoval v tom Trump a Biden vychází vstříc hlavně domácí poptávce.
Navíc když američtí daňoví poplatníci vidí, že to stejně celé financovala USA a evropští spojenci do toho neinvestovali tolik. Pokud se situace zhorší, tak Amerika opět bude muset reagovat na domácí poptávku. Ohrožení militantním islamismem se jí nevyhne. To čekání ale na ně bylo už moc dlouhé.
