Europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09) FOTO: Ondřej Kolář / se souhlasem
FOTO: Ondřej Kolář / se souhlasem
ROZHOVOR / „TOP 09 je ve stavu, kdy se potácí a neví, čím vlastně je,“ říká před sněmem strany europoslanec Ondřej Kolář. Podle něj nyní TOP 09 musí znovu najít a vybudovat vlastní identitu a autenticitu, o které přišla v koalici SPOLU. V rozhovoru pro deník FORUM 24 Kolář upozorňuje, že ve vedení by měly dostat prostor nové tváře se zápalem.
V jakém stavu je podle vás TOP 09 před sněmem?
Když mám být upřímný, myslím, že TOP 09 je teď ve stavu klinické smrti. Kvůli koalici SPOLU potlačila velkou část své identity. Strana podle mě vůbec nepochopila, že SPOLU mohlo být buď příležitostí, nebo pastí. A tu příležitost – prezentovat se jako rovnocenný partner ostatních dvou stran, jako nedílná součást vládní koalice – úplně nevyužila.
TOP 09 nedělala sebevědomou politiku, nepracovala na vlastní identitě a nepřicházela s autentickými tématy. A doplatila na to. Je ve stavu, kdy se potácí a neví, čím vlastně je – jestli konzervativní, nebo liberální stranou, kdo je jejím voličem a kdo ji má reprezentovat. Největší úkol, který teď před ní stojí, je znovu najít a vybudovat vlastní identitu a autenticitu, o které přišla.
Věříte, že se to po sněmu stane?
Byl bych moc rád. Jedna z věcí, které by si TOP 09 měla na sněmu uvědomit, je, že zůstávat dál ve SPOLU v tuto chvíli nedává smysl. To není projekt pro opozici. Nerozumím, proč strana pasivně čeká, jak se věci vyvinou. Chybí mi jakákoli aktivita – TOP 09 sedí v koutku a poslušně čeká, až jí ODS dovolí ze SPOLU odejít, jestli vůbec. A to jí strašně škodí.
Teď je navíc úplně jiná situace, než byla před dvěma lety, kdy byla topka nedílnou součástí SPOLU, součástí vládní koalice, byť ta její aktivita byla z mého pohledu spíš nijaká. Prostě tam byla do počtu. Teď je to jedna z opozičních stran, která musí být slyšet. A musí pochopit, že potřebuje vedení, které bude schopné, ochotné a bude mít chuť zvedat témata, která si určí jako svá, jako autentická. Nesmí se zase nechat manipulovat do role někoho, kdo jenom poslouchá, co mu ostatní dovolí. To pro mě není role opozice.
Všechny opoziční strany by teď měly pracovat na posílení svých potlačených identit, na znovubudování značek a na oslovení voličů. Potom třeba před dalšími sněmovními volbami mohou vytvořit novou volební koalici, nebo klidně vzkřísit SPOLU. To je jedno. Ale nepodaří se to bez silných samostatných stran.
Na předsedu strany kandiduje zatím jenom jeden člen, Matěj Ondřej Havel. Není špatně, že se o tu funkci neuchází víc kandidátů?
Na jednu stranu určitě ano. Na druhou stranu, když se podíváte, kdo o kandidatuře uvažoval, tak je ve finále dobře, že tam zbyl jenom on. Jiří Pospíšil by nepřinesl nic nového. Vždycky si v souvislosti s tím vzpomenu na slova Karla Schwarzenberga, který říkal, že je lepší hrůzný konec než hrůza bez konce. A ve chvíli, kdybychom si zvolili někoho, jako je Jiří Pospíšil, tak by to znamenalo právě tu hrůzu bez konce. Protože je to člověk, který vám otevřeně řekne, že mu stačí, když topka bude mít pět procent. Myslím, že kandidát na předsedu má mít ambici stranu posunout mnohem dál a výš.
Matěj Havel to chápe a nebojí se toho. Díky tomu má TOP 09 šanci odvrátit jak hrůzný konec, tak i tu hrůzu bez konce. Záleží ale i na tom, koho mu delegáti na sněmu zvolí do vedení. Jestli ho obklopí po sté recyklovanými tvářemi, které nikdo nezná a které za posledních šest let nedokázaly stranu nikam posunout. Kdybych se zeptal, kolik znáte místopředsedů TOP 09, tak si možná vzpomenete jenom na Matěje Havla nebo Martinu Ochodnickou. Ostatní nikdo nezná, a to je chyba. Předseda musí mít kolem sebe lidi, kteří to cítí stejně jako on.
Vy jste kandidaturu nezvažoval?
Ne, já ani nemůžu. Odstěhoval jsem se do Bruselu a tím jsem se sám diskvalifikoval z jakékoli stranické kandidatury. Aspoň to tak vnímám, protože když bydlím tisíc kilometrů daleko od České republiky, tak bych těžko mohl zodpovědně vykonávat nějakou stranickou funkci. Nebylo by to vůči topce fér. A za druhé o sobě vím, že na to nemám to správné střevo. Jsem mizerný stranický funkcionář. Takže to místo rád nechám někomu jinému.
Když se podíváte, kdo o kandidatuře uvažoval, tak je ve finále dobře, že tam zbyl jenom Matěj Ondřej Havel.
Ještě se vrátím k Matěji Ondřeji Havlovi. On nezískal jasnou podporu končící předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, podle které u něj ještě je prostor pro zlepšení v politickém citu. Vaši podporu tedy má? Splňoval by to, co jste zmiňoval, že strana potřebuje?
Ano, má mou podporu. S Matějem se znám čtyři roky, poznali jsme se v poslanecké sněmovně. Je to člověk hodnotově pevný a ukotvený. Jestli je zkušený, nebo nezkušený – žádný učený z nebe nespadl. Markéta Pekarová Adamová – a to není nic zlého vůči ní – také určitě měla spoustu nedostatků, když se stala předsedkyní. V té funkci dorostla. To je úplně normální.
Když mně bylo třicet, stal jsem se starostou jedné z největších pražských městských částí a upřímně jsem o tom tehdy věděl s prominutím kulový. Ale myslím, že za osm let, kdy jsem tu funkci zastával, jsem v ní celkem obstál.
Je vlastně škoda, že Markéta Pekarová Adamová nedala Matějovi coby místopředsedovi víc prostoru a nevedla ho, nezaučovala ho, nevychovala svého nástupce. To by rozhodně bylo vhodnější než teď bručet, že na předsedu kandiduje někdo, kdo to neumí. Ale to už je asi nějaká naše zvrácená tradice, že těm novým ti staří svůj um nepředávají.
Matěj stranu přebírá ve stavu zmaru a krize identity. Kdybych měl být zlý, přirovnal bych to k puberťákovi, který neví, jestli je kluk, nebo holka. On se ale odhodlal říct: „Jdu do toho, pokusím se to změnit.“ A strana by se mu měla odvděčit tím, že mu dá prostor a že mu zvolí tým lidí, kteří budou stejně zapálení, ne jen sedět a čekat, co udělá nebo pokazí.
Můžete být konkrétnější ohledně těch dalších míst ve vedení? Zatím to je tak, že Vlastimil Válek obhajuje funkci prvního místopředsedy, Jiří Pospíšil a Marek Ženíšek řekli, že zkusí kandidovat na místopředsedy. Vy byste tedy raději viděl úplně nová jména?
Topka musí pochopit ještě jednu věc – ve společnosti a v médiích se nese narativ, že je vyčpělá, nemá lidi, nemá témata, nemá nic. A ve chvíli, kdy si zvolí zrecyklované tváře, které za posledních šest let nebyly schopné zaujmout, tak tenhle narativ potvrdí. A to je špatně. Opravdu musejí ve velké míře dostat prostor lidé, kteří jsou neokoukaní. Ty talenty tu jsou, vidím je napříč všemi regiony. Máme třeba lidi, kteří kandidovali ve volbách, a o kousek jim utekl poslanecký mandát.
Neříkám, že bychom se úplně měli odstřihnout od zkušených politiků. Ale opakuji, že pro mě není východisko zvolit někoho jenom proto, že už tu funkci v minulosti několikrát zastával a že je zasloužilý funkcionář. To si teď nemůžeme dovolit. Potřebujeme takový rekonstrukční tým, když to tak řeknu. A na to, abyste mohla udělat něco tak zásadního, jako je rekonstrukce politické strany, její nakopnutí a vdechnutí nového života, potřebujete nové tváře se zápalem, které budou schopné naslouchat těm zkušenějším, starším.
Ale nevím, jestli vůbec máme ty starší a zkušenější, kteří jsou schopní doporučovat. Nechci být hnusný, nechci se vůči někomu vymezovat, ale když šest let nejste schopní v té funkci stranu kamkoli posunout, tak byste měli mít dostatek sebereflexe a říct si: „Aha, tak jsem to za posledních šest let nedokázal, tak to asi nedokážu ani příští dva roky.“ A zkusíte to přenechat někomu jinému.
