Komentátor Der Tagesspiegel píše o Babišovi a spol. A o těch, co chtějí změnu

Facebook

Andrej Babiš a sorryjako | FOTO: Facebook

Na stránkách Der Tagesspiegel píše komentátor Harald Schumann, že se na nás z Východu nemají dívat ze Západu jen jako na zaostalou postkomunistickou a zkorumpovanou část Evropy. Na Západě mají dost másla na hlavě s vlastními podivnými populisty a kryptofašisty a na Východě se už občané ozývají, že těch praktik mají dost. Je otázka, jestli to s tím naším vzedmutím k demokracii nevidí trochu moc optimisticky, ale lichotka potěší, když uvážíme, kam už to u nás došlo.

Schumann  svůj článek publikoval 14. srpna, takže nic nového podstatného se od té doby zatím nestalo. U nás především došlo k zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, ale na základní charakteristice naší oblasti to nic nemění.

Autor krátce rozebírá stav jednotlivých „problematických“ zemí: „V Maďarsku vládne autoritářský demagog, který podněcuje své voliče rasistickými hesly proti fiktivním uprchlíkům. Rumunsko má vládu, jejímž hlavním cílem je ochrana vlastních zkorumpovaných úředníků před trestem. Český premiér nasměroval nelegálně finanční prostředky EU do svých firem a stáhl se z kontroly svého podnikání. (Psáno před rozhodnutím státních zástupců, kteří zastavili trestní stíhání Andreje Babiše.)“

repro: Der Tagesspiegel.

„V Polsku jsou u moci nacionalisté, kteří nesnášejí nezávislé soudnictví a nerespektují ústavu. A mimo hranice EU vládnou kriminální oligarchové – na Ukrajině, v Moldávii, Srbsku a Černé Hoře. Nad tím vším stojí carské Rusko se stále stejným věčným prezidentem, kterému není žádný prostředek příliš špinavý, aby udržel sebe a svou kliku u moci.“

Autor uzavírá, že 30 let po osvobození ze sovětského područí to vypadá s demokracií a právním státem ve východní Evropě špatně. Autoritářští populisté a bezohlední obchodníci mají snadnou práci a západní svět soudí, že něco takového je v postkomunistické střední a východní Evropě běžné.

Tady to ale Schumann vidí jinak a myslí si, že to prostě není pravda. Takový názor podsouvá lidem v této části Evropy, že to tak chtějí, protože se nic jiného nenaučili: „To každopádně platí pro většinu – dosud – převažující část elit stran a podnikatelů blízkých státu.“

Miliony občanů ale žijí v jiném myšlenkovém rozpoložení a letos přišly zprávy, které jsou pro Evropu povzbuzující. „Začalo to v březnu na Slovensku, kde se loni po mafiánské vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka Slováci vzbouřili a zvolili do prezidentského úřadu aktivistku boje proti korupci Zuzanu Čaputovou. Ta se také otevřeně staví proti proti antiliberálním útokům Viktora Orbána v sousedním Maďarsku.“

Pak je tam o nás: „V červnu pak Češi ukázali, že nebudou trpět svého premiéra Andreje Babiše obviněného z nezákonného pobírání dotací. Nakonec za jeho odstoupení demonstrovalo v ulicích Prahy více než čtvrt milionu lidí. Měřeno z hlediska počtu obyvatel by to odpovídalo dvěma milionům demonstrantů v Německu. Babiš se ještě v létě ve své kanceláři udržel, ale aktivisté oznámili pokračování ve zkoušce sil na podzim.“

Harald Schumann ještě připomíná, že Rumuni „následovali český příklad“ a v počtu desetitisíců demonstrovali proti vládě prolezlé korupcí. Zmiňuje podobná hnutí mimo hranice Evropské unie, na Ukrajině, v Srbsku, a dokonce v Rusku.

Pak přichází ta optimistická pasáž, která je trochu diskutabilní. Ne, že by musela být nepravdivá (kéž by nebyla), ale že to tak jednoduché nebude.
Schumann píše: „To vše ukazuje, že v Evropě neexistuje kvazipřirozené rozdělení mezi autoritářským Východem a demokraticky založeným Západem. Posledně jmenovaný (Západ) je stejně tak zpochybněn vzestupem italského kryptofašisty Matteo Salviniho.“

„Samozřejmě není zcela jisté, že aktivisté od Moskvy do Tirany zvítězí. O to naléhavější je překonat arogantní neznalost mnoha Západoevropanů nad zápasem jejich východních sousedů o ekonomickou spoluúčast a demokracii. Ofenzivně a identicky by se měli připojit na stranu těch, kteří se staví proti zneužívání moci svými vladaři, aby si zajistili svá demokratická práva. Demokracie není stav, ale proces a musí se vždycky znovu vybojovat. To platí na Východě i na Západě.“

Jsme samozřejmě rádi, že nejsme všichni zaškatulkováni jako postkomunističtí truhlíci, kteří nevědí nic o demokracii a myslí jen na své korýtko a nechají se oblbnout každým demagogem. Jde jen o to, kolik takových lidí je. Když se budeme držet jenom Česka, je jasné, že čtvrt milionu lidí přítomných fyzicky na demonstraci zastupuje násobek občanů, kteří to vidí stejně. Během posledních let také vidíme, že téma Babiš už není záležitost jen několika lidí, kteří byli ještě před pěti lety pokládáni za kverulanty a panikáře. Je to téma rezonující celou společností a Babišovy otrávené a ustrašené grimasy ukazují, že snaha  ukázat jeho osobu a praktiky nebyla zbytečná.

Zatím to nestačilo, protože jeho voliči se zapouzdřili a uzavřeli v jakémsi obranném valu, kam už racionální argumenty neproniknou. Za pomocí najatých marketérů se Babišovi podařilo ustát i takové nehoráznosti, jako bylo podezřelé přesunutí syna na Ruskem okupovaný Krym v doprovodu bizarního strážce Protopopova. Stejně tak mnoha lidem nevadí, že si stačí dát vedle sebe Babišovy výpovědi během celé kauzy Čapí hnízdo, abychom viděli, že ten člověk říká pokaždé něco jiného a protiřečí si.

Na straně Babiše (stejně jako je tomu u jiných oligarchů u nás v dalších zemích) stojí ohromná ekonomická moc, díky které se jim povedlo nasáknout do státních struktur a ovlivnit veřejné mínění pomocí koupených médií. Je úplně jedno, že Babišovi momentálně formálně nepatří, když tam stále sedí jim dosazení lidé a dohlíží na ně jeho manželka. Existuje něco jako práh vnímatelnosti a ten se obtížně překračuje, když zbylá nezávislá média bojují s kolosy, které určují agendu a ovlivňují základní naladění společnosti.

Autorem kritizovaný Západ nás přece jen trochu drží nad vodou. Především pokud jde o evropské struktury, které Babiše vyšetřují a kladou mu otázky, které ho zjevně rozčilují. Kéž to tak zůstane. Můžeme doufat, že v tom bude bruselský aparát tradičně tvrdohlavý. Stejně tak standard jejich médií – včetně médií veřejné služby – jen úplně jinde a aspoň víme, jak by to mohlo vypadat.

Teď jde o to, aby se pocitové vzedmutí, které autor zmiňuje, změnilo v koncepci a a politickou akci. To za nás ale Západ neudělá.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner