Ukrajinská armáda FOTO: ČTK/AP/Efrem Lukatsky
FOTO: ČTK/AP/Efrem Lukatsky
Ruské noviny Komsomolská pravda, které vždy odrážejí názory vedení Ruska, podávají zajímavou charakteristiku ukrajinské armády a přiznávají jí nečekanou bojeschopnost a vytrvalost. „Je těžké si to představit, ale Kyjev dokázal slepit dohromady kombinaci nejsilnějšího ruského vojáka na světě, fanatického fašistického důstojníka, to vše pod vnější kontrolou amerických generálů s teroristickou taktikou,“ vysvětluje autor článku.
Sergej Markov v Komsomolské pravdě dne 11. května konstatuje, že se ukázalo, že „ukrajinská armáda je mnohem silnější, než se při pohledu z Ruska předpokládalo, a mnohem silnější, než ji viděli západní analytici“. Na rozdíl od roku 2014, kdy 87 procent ukrajinské armády umístěné na Krymu přeběhlo k Rusku a zbývajících 13 procent v podstatě zaujalo neutrální postoj, tak v roce 2022 ani jedna jednotka ukrajinské armády nepřeběhla k Rusku a ani jedna jednotka neodmítla bojovat. Navíc ukrajinské ozbrojené síly bojují urputně a donutily Rusy zásadně změnit vojenskou strategii.
Markov podává své vysvětlení, v čem síla ukrajinské armády spočívá: „Ukrajinská armáda je úžasnou a velmi silnou kombinací ruského vojáka, fašistického důstojníka a amerického generála, v mnoha ohledech je to skutečně armáda 21. století, a to v mnohem větší míře než většina ostatních armád na světě. Řadoví vojáci jsou Rusové, jazykem ukrajinské armády je ruština. Ruský voják byl po staletí považován za jednoho z nejsilnějších na světě. Je to voják, který je připraven riskovat život, aby splnil rozkaz velitele a přísahu.“
Z ideového hlediska se autorovi nelíbí důstojnický sbor a generálové, protože je považuje za jakési cizí těleso. Opakuje tvrzení o nacismu a americkém vlivu: „Páteří armády je však především důstojnický sbor; za osm let se vnějšímu řídicímu centru podařilo provést hlubokou nacionalizaci důstojnického sboru. A tak byli mladí kluci z neonacistických organizací odvedeni, prohnáni vojenskými školami, posláni do armády a byla jim dána kariérní cesta. Důstojnický sbor ukrajinské armády je tedy velmi ideologizovaný, motivovaný, připravený umírat a zabíjet druhé. Tuto kombinaci ruského vojáka a fašistického důstojníka úspěšně zvládají američtí generálové. A nejde jen o poradce z Pentagonu, ale také o ukrajinské generály, které Američané léta cvičili. Jsou loajální vůči USA a Británii a většina z nich má jak americký, tak britský pas, stejně jako oddělené platy, které tam pobírají.“
Dále Sergej Markov shrnuje, že ukrajinská armáda má osm let bojových zkušeností a je silně podporována radioelektronickou rozvědkou nejsilnějších vojenských mocností, tedy USA a Velké Británie. Ukrajina podle Markova používá taktiku využívání civilistů jako lidských štítů, zatímco Rusové prý kvůli tomu nemohou použít masivní bombardování a raketové údery. (Všechny informace z Ukrajiny toto tvrzení vyvracejí, pozn. red.)
Nakonec uzavírá: „Ukrajinská armáda má však dvě slabiny. První je, že to není armáda ukrajinského lidu, ale ve skutečnosti okupační armáda vnějšího řídicího centra, která využívá civilisty jako rukojmí. Tato vada však nyní nefunguje, protože lidé na Ukrajině nejsou schopni vyjádřit svou politickou vůli, protože jsou pod tlakem teroru a propagandy. Druhou nevýhodou je, že ukrajinská armáda je ve vojenské a technické oblasti výrazně horší než ruská.“
V zásadě tedy článek projevuje uznání ukrajinské armádě, pokud jde o její bojové schopnosti, ale pokouší se motivace bojovníků odůvodnit ideologicky a snaží se vzbudit dojem, že ukrajinská armáda vlastně není ukrajinská.
