Ruský diktátor Vladimir Putin jako Adolf Hitler 21. století. FOTO: Putinhyi / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Putinhyi / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Jestliže do kalendáře přibyl 21. srpen jako významný den, tak by podle komunisty Jana Klána „z logiky věci“ měl přibýt i 15. březen jako den nacistické okupace. Klidně. To ovšem neudělali ani soudruzi, když tu čtyřicet let vládli.
Jan Klán na iportal24.cz míní, že rozdíl mezi roky 1939 a 1968 je jen ten, že „okupace roku 1939 byla tragédií pro náš národ, kdy nám posléze pod tíhou nacistického Německa hrozilo vyhlazení, ale rok 1968 musíme vnímat jako rozdělení bipolárního světa na sféru vlivu USA a SSSR“.
Takže běžná komunistická okecávačka, která se používá i na omluvu nejhorších zločinů bývalého režimu z počátku 50. let, kdy dokonce i soudruzi věšeli jiné soudruhy. Doba to byla jistě napjatá, byla taková ovšem kvůli řádění Stalina a jeho maršálů, generálů a tajné policie.
Pak přichází další demagogie.
„Nyní se nacházíme v zajímavé situaci, kdy naše politická reprezentace upozaďuje události března 1939 (případně i mnichovskou dohodu) s odůvodněním, že se jedná o dávnou minulost, která už je hodně daleko, a pamětníků již moc nežije… Spíš mně ale přijde logičtější jiné vysvětlení tohoto posunu, a to, že se z Německa stal náš přítel, kdežto Rusko jakožto nástupnický stát Sovětského svazu je nepřítel. Což je navíc umocněno současným konfliktem na Ukrajině, byť nás v roce 1945 osvobozovali Ukrajinci i Rusové, rozumějme Sověti,“ vykládá komunista.
Ano, to je ten problém. Z Německa se stal přítel, nakolik státy mohou mít v obrazném smyslu přátele. Prostě jsou tu dobré vzájemné vztahy. Stejně jako máme dobré vztahy s Polskem i Rakouskem. Nečekáme vpád strašidelného „revanšismu“, boj o Těšínsko ani „restauraci“ Habsburků na trůn.
Rusko teď vede diktátor, na kterého byl vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem v Haagu. Za přepadení Ukrajiny nese vinu Putinův režim, stejně jako za válečné zločiny tam spáchané. My jsme byli obětí kremelského energetického vydírání, ruští tajní se motali kolem skladu ve Vrběticích, který vybuchl, a ruští agenti a kolaboranti se tady chovali a chovají jako doma. Někteří tu bydlištěm bohužel doma jsou.
V jedné věci se pan/soudruh Klán ovšem mýlí. Není pravda, že by se dnes nemluvilo o mnichovské dohodě z roku 1938 a následné okupaci na jaře roku 1939. Mluví se o ní velmi často, protože postoje „mnichovanů“ nápadně připomínají snahy dnešních údajných bojovníků za mír, kteří by chtěli Ukrajinu v její obraně podrazit. Tohle je pro nás ve skutečnosti momentálně významnější, protože podobnosti jsou nápadné.
Tady by mohli soudruzi provést takzvané slovo do vlastních řad, jak se tomu za jejich režimu říkalo. Kromě Jiřího Dolejše se nějak nedovedou vzchopit, aby moskevský režim důrazně odsoudili.
