Ve světle současných událostí se zdá, že si komunisté, společně s Andrejem Babišem, udělali z opozice „dobrý den“. Přestože KSČM tvrdila, jak už nemá premiér a jeho kabinet jejich důvěru a vypověděla hnutí ANO spolupráci, ze zítřejšího hlasování zřejmě udělá frašku. Místo toho, aby komunističtí poslanci zvedli ruku pro nedůvěru vládě, totiž s největší pravděpodobností odejdou ze sálu. A Babiš se opět bude smát, jak ho nikdo a nikdy neodstraní.

Přestože se dá počítat s tím, že by současný premiér hlasování o nedůvěře ustál i tak, protože pokud by z něj nevyšel jako vítěz, podržel by ho prezident, bylo nutné, aby demokratická opozice jednala. Bohužel je v současné sněmovně v menšině a tentokrát by se musela spoléhat i na hlasy okamurovců a komunistů. Právě ti však nechávají své rozhodnutí na poslední chvíli.

Podle místopředsedy KSČM Stanislava Grospiče se může jejich stanovisko měnit ještě v průběhu čtvrteční schůze poslanecké sněmovny, kde by se mělo o (ne)důvěře vládě hlasovat. Přeloženo do srozumitelné řeči, kterou pochopí i ti politicky méně zdatní: „komunisté zase rozhodují o tom, jak se u nás bude vládnout“. Přesně takhle to bez příkras je, bylo a podle předvolebních průzkumů možná i bude.

Vzhledem k tomu, že jsme po revoluci udělali tu chybu, že nebyla komunistická strana postavena mimo zákon, umožnili jsme jí, aby se postupně probrala k životu. Když poté přišel do premiérské funkce jeden z jejích bývalých členů a udavač Státní bezpečnosti, nebylo s podivem, že se na „staré známé“ obrátil. Jakkoliv se totiž snažíme tvářit jako vyspělá demokratická společnost, část zdejších občanů stále s nostalgií hledí do dob, kdy podle nich bylo lépe.

Zatímco extrémní SPD by zřejmě veřejnost ve vládě neakceptovala, komunisté asi přišli mnohým jako neškodní. Vždyť to přeci není ta stará KSČ, jak často upozorňuje soudruh Vojtěch Filip, argumentují dnešní vyznavači rudých třešní. Přitom jim nepřijde divné, proč tedy zástupci nové partaje slaví svátky komunistické strany, která čtyřicet let perzekuovala a zabíjela československé občany.

Jsou stále stejní a vždycky takoví budou. Když teď mají silného spojence v Andreji Babišovi, jsou navíc drzí a roztahovační. Tímto svým neakceptovatelným chováním drží v šachu celou vládu, která se snaží najít nějaký „dáreček“, jejž by komunisté za zítřejší odchod ze sálu sněmovny dostali.

Tam jsme to dopracovali s tím, že jsme se doteď nedokázali se zástupci zločinného režimu vypořádat tak, jak by bylo záhodno. 32 let po revoluci poníženě doufáme, že se komunisté zachovají tak, jak deklarovali. Věříme lidem, kteří se doteď neomluvili za Miladu Horákovou a další stovky zabitých. Dokonce se najde kolem pěti procent lidí, kteří chtějí KSČM v parlamentu. Nezaspali jsme i ve výchově? Máme těm, kteří drží komunisty ve hře, poděkovat za to, v jakém stavu nám zanechali stát? Nebo jim máme poděkovat za to, že mladší generace obelhávají historkami o tom, že všechno bylo levnější a lidi se měli bezvadně?