Předseda Vojtěch Filip na sjezdu KSČM v Nymburce FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Letos v únoru uplynulo sto let od založení Komunistického svazu mládeže (KSM). Na stránkách Haló novin si toto výročí připomněli i někteří komunisté. Krásně se na tom ukázalo, proč má současná Komunistická strana Čech a Moravy takový problém přilákat nové mladé členy a snížit věkový průměr své členské základny, který je víc než 77 let. Stačí si představit, že by se někomu z mladší generace dostalo do rukou něco z toho, co členové komunistické strany o KSM píšou, a přečetl si to. Co by na to asi řekl?
Není těžké přijít na to, co je klíčem k přilákání mladých lidí do jakéhokoli spolku či organizace: Schopnost lákavě a poutavě vyprávět o její aktuální i minulé činnosti a umět ji představit tak, aby to mladé zaujalo a oslovilo. Komunisté takovou šanci dostali u příležitosti výročí 100 let od vzniku Komunistického svazu mládeže (KSM).
Co ale v této souvislosti předvedli, každého utvrdí v tom, že tahle strana patří do starého železa a její schopnost upoutat mladé se rovná nule. Stačí se začíst do toho, co někteří členové a představitelé KSČM při této příležitosti vyplodili. Přitažlivé pro mladé lidi je to asi stejně jako zatuchlé muzeum plné zašlých exponátů.
Někdejší předseda KSM v letech 2005–2010 Milan Krajča v Haló novinách píše: „Je to rovných sto let od založení Komunistického svazu mládeže (KSM) v únoru 1921. Tato událost, která se stala mezníkem v dějinách našeho pokrokového mládežnického hnutí, byla jedním z logických vyústění rozkolu v dělnickém hnutí, ke kterému došlo mezinárodně na základě zrady II. internacionály při vzniku I. světové války, brutální zkušenosti z frontových jatek i bídou v zázemí a především díky úspěchům Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, jasně ukazující cestu vpřed,“ zdůrazňuje Krajča, který působí ve strukturách pražské KSČM a za komunistickou stranu již v mnohých volbách kandidoval.
Méně chytlavé a atraktivní čtení o komunistické mládeži si lze představit jen stěží. Není těžké odhadnout kolik lidí kolem dvaceti let by se při čtení Krajčova článku dostalo za tyhle dvě věty. Drtivá většina, a to i těch otevřeně naladěných ideálům sociální spravedlnosti a kriticky smýšlejících o dnešní společnosti, by odpadla během jejich čtení s jasnou představou, že komunismus, komunistická strana a Komunistický svaz mládeže je dávná historie, která nemá s dneškem už nic společného.
Předvoj a Leninský svaz mladých
Pokud by byl přeci jen někdo z nich tolik zvídavý, že by u Krajčova textu ještě vydržel, další čtení by ho odrovnalo už spolehlivě. Třeba tahle část následující později: „Na zápasy prvorepublikového KSM a hrdinství tehdejších mladých komunistů oprávněně navazovaly organizace pokrokové mládeže, které u nás v jednotlivých obdobích pozvedly prapor boje mladé generace za lepší svět. Také Svaz mladých, Národní hnutí pracující mládeže, Komunistický svaz mladé generace, Předvoj, Svaz české mládeže, Československý svaz mládeže, Leninský svaz mladých či Socialistický svaz mládeže tak tvoří nedílně historii československého a českého pokrokového mládežnického hnutí.“
Na druhou stranu si můžeme oddechnout, že schopnost vykreslit komunistickou mládež má tuhle tragickou úroveň, která každého spolehlivě odradí. Nakonec i v textu Milana Krajča najdeme konkrétní důvody, proč můžeme být rádi, že jsou komunisté a spolu s nimi i Komunistický svaz mládeže pro mladší generace tak nezajímaví a neatraktivní.
Dokonce můžeme říct, že kdyby to bylo jinak, mohli by být dost nebezpeční. Ostatně jak píše Milan Krajča: „KSM byl významnou silou v boji proti členství ČR v Severoatlantickém paktu, jako jeden z mála z principiálních pozic vystupoval proti členství naší země v Evropské unii a s plným nasazením bojoval proti imperialistickým válkám a agresím a účasti ČR na nich.“
Pokud dnes můžeme být za něco rádi, tak za to, že jsme členy Evropské unie. Kdyby tomu bylo jinak, s velkou pravděpodobností by v České republice byla demokracie a právní stát ještě v daleko horším stavu, než je tomu v současnosti. Nyní přeci jen existuje i další páka na české politiky, aby dodržovali alespoň některá zásadní pravidla, například ta o střetu zájmů, a to je především přístup k evropským dotacím. Kdyby to nebylo, chovali by se někteří z nich ještě výrazně hůře.
Revoluční perspektiva
Tohle si naštěstí uvědomují i mnozí mladí lidé, a proto by je nikdy ani nenapadlo o vystoupení z Evropské unie usilovat. A ze stejného důvodu nejsou také vůbec zvědaví na organizace či partaje, které si s něčím takovým buď přímo a explicitně jako Komunistický svaz mládeže, nebo více skrytě a nepřiznaně jako Komunistická strana Čech a Moravy pohrávají.
Komunistům to ale zcela uniká, jak se můžeme přesvědčit i z textu, který ke zmíněnému výročí napsal také do Haló novin 1. místopředseda komunistické strany Petr Šimůnek. Ten v něm rovněž dokládá, že stejně jako Krajča vůbec netuší, jak mladé lidi oslovit.
Komunistický funkcionář píše: „Komunistický svaz mládeže je součástí i mezinárodních pokrokových organizací, jako je Mezinárodní svaz demokratické mládeže. Jsem rád, že v této složité politické situaci má naše země svou komunistickou mládež. Přeji jí mnoho úspěchů a šťastných dnů, protože to, co dělají, je dobré pro nás všechny. Jsem hrdý na to, že jsem byl zakládajícím členem KSM v roce 1989 a měl jsem tu čest do roku 1991 být předsedou Ústřední rady KSM. Tak, děvčata a kluci z KSM, přeji vám do té druhé stovky let hodně úspěchů a elánu.“
Je vidět, že Komunistický svaz mládeže a KSČM jsou stále velmi úzce propojení, ačkoliv KSM už není oficiální mládežnickou organizací komunistické strany. To jsou Mladí komunisté KSČM, respektive Komise mládeže ÚV KSČM v čele s velmi aktivní, výraznou a stejně tak ambiciózní Petrou Prokšanovou. Ovšem všichni mají společné to, že jim oslovování mladých lidí moc nejde.
Milan Krajča sice tvrdí, že „získání mladé generace pro revoluční perspektivu socialismu a komunismu“ je jedním z klíčových úkolů dneška, komunisté v něm však katastrofálně selhávají, čemuž se i vzhledem k výše uvedenému nelze vůbec divit. Smutní z toho být ale nemusíme, spíše naopak.
