V politickém zápase bývá až na výjimky snazší uchýlit se k demagogii a jednoduchým, vyhraněným a vypjatým ideologickým výkladům než vykreslovat pravdivý a často velmi nejednoznačný obraz reality, který je většinou složitější a jasně vymezený nepřítel se v něm vyskytuje spíše výjimečně. Komunisté se tak v tomto smyslu i 30 let po listopadu 1989 uchylují k představě zlovolných a zlotřilých kapitalistů, kteří ve své snaze sedřít kůži z pracujících mají až destruktivní tendence.
Předsedkyně komunistů v Královéhradeckém kraji Věra Žižková ve svém článku v Haló novinách popsala nedávný ekonomický vývoj, kdy se po krizi v roce 2008 začalo ekonomikám opět dařit, výroba rostla, nedostávalo se pracovních sil a zaměstnanci toho počali využívat ve svůj prospěch a domáhat se vyšších mezd.
„Požadavky pracujících vždy značně nahánějí hrůzu kapitalistickým elitám. Ač média volala po krizi a neustále hovořila o tom, že již tento rok jistě nastane, ekonomická čísla hovořila jinak. Kapitalisté si rvali vlasy obavami, že se budou muset vzdát části svých zisků ve prospěch lidu. A ejhle, najednou tu byl ‚koronáč‘. Sláva, nyní je tu konečně krize,“ napsala Žižková.
Sugeruje tím, že ekonomická krize je něčím, co podnikatelé a akcionáři nejen radostně vítají a oslavují, protože jim to umožňuje snížit mzdy a navýšit zisky, ale dokonce že po krizi bytostně prahli a toužili už nějakou dobu. Proč by jim ale krize měla působit takové potěšení a jak komunisté přišli na to, že pro „kapitalisty“ znamená vyšší zisky?
Ekonomická krize není pro nikoho příjemná a je velkým rizikem i pro majitele firem, případně jejich akcionáře či vlastníky jiných aktiv. Představa, že se kapitalistické elity na krizi těšily a nemohly se jí dočkat, je hloupá a absurdní. Krize přece není doba, kdy rostou zisky, je to právě naopak.
Považovat ji za záminku, která umožňuje vlastníkům snižovat mzdy a navyšovat zisky, není ničím jiným než pouhou konspirací, která má za cíl obvinit ze všeho zla na světě zpropadené kapitalistické elity. Jistě, když už krize přijde, může být pro některé podniky a jejich vedení příležitostí, jak se zbavit odpovědnosti za dlouhodobé potíže a místo toho je svést na krizi, ale málokdy je krize něčím, co problémy vyřeší a vede k zisku, opak bývá pravdou.
Důchodový systém a sociální jistoty
Předsedkyně Královéhradeckého krajského výboru KSČM ve svém rozboru ekonomické situace pokračuje: „Média denními zprávami o úmrtích šířila mezi lidmi strach a paniku. Ihned se může hovořit o hospodářské krizi, jak to vše špatně dopadne, jaká hrůza to bude. A již slyšíme nové volání po reformě důchodového systému, po reformě zdravotnictví, tam ještě přežívá jakás takás forma solidarity a záruka aspoň nějakých sociálních jistot. V době krize je opět možné utahovat pracujícím šrouby, zbavovat je dalších a dalších práv, která si v krvavých bojích posledních staletí vydobyli.“
Předně o reformě důchodového systému se hovoří už dlouho a s aktuálně nastupující ekonomickou krizí to nemá mnoho společného. V první řadě je to otázka demografie a toho, jak se mění podíl lidí v penzi a občanů v produktivním věku.
Co se týče reformy zdravotnictví, těžko říct, co tím Žižková myslí. O žádné takové reformě se ve skutečnosti nemluví. Reforma důchodového systému by pak neměla být útokem na sociální jistoty, nýbrž naopak by měla přispět k tomu, aby se náš penzijní systém nezhroutil a současné sociální jistoty nebyly rozvráceny.
Ideologický kýč
Žižková se tváří, že sociální jistoty jsou systematicky demontovány a ocitají se pod permanentním útokem kapitalistů: „Evropské státy, ač jsou nyní kapitalistické, přece jen v důsledku 40 let existence socialistického bloku musely v období po druhé světové válce přistoupit na mnohá opatření ve prospěch pracujících lidí. Nyní je snaha všechny tyto výhody postupně demontovat. Začala s tím ve Velké Británii v sedmdesátých letech Margaret Thatcherová a nyní tato vlna postupuje dál celou Evropou,“ varuje funkcionářka KSČM.
Nedá se říct, že by se u nás v posledních letech něco takového dělo. Dokonce to ani v dohledné době nehrozí, protože celková atmosféra v České republice je poněkud odlišná. Současná vláda vymýšlí další výhody a opatření, kterými se snaží různé skupiny voličů získat na svou stranu, ať už to byla v minulosti sleva na jízdném pro důchodce a studenty, nebo nejnověji pětitisícový jednorázový příspěvek penzistům. Útok na sociální jistoty a jejich demontování dnes zkrátka není na stole.
Šéfka Královéhradeckého krajského výboru KSČM se ptá: „Musí většina lidí, jak se říká, padnout na hubu, aby si uvědomili, co se pro ně chystá, jak jsou postupně zbavováni svých práv a nároků ve znamení zisku a bohatství úzkého kruhu zbohatlíků?“
Nikdo na hubu padat nemusí, to jen někteří komunisté se pokoušejí oprášit svůj tradiční ideologický kýč, kterým zakrývají to, že svět a vše, co nás obklopuje, je nakonec mnohem zajímavější a barvitější, než tvrdí ideologie a ideologické přístupy, mezi které patří i ten komunistický.
