Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Komunisté vyhlásili, že mají „vlastní představu, jak zajistit dlouhodobou stabilizaci důchodového systému“. Je to asi stejně významné jako somálský kosmický program. Protože ovšem komunisté nějakým způsobem odrážejí představy některých lidí, jak by se měl problém důchodů řešit, mrkněme se na to.
Jistá potíž je v tom, že komunistické návrhy začínají slovy „KSČM požaduje“. Jak se málo ví, žádáme o to, na co máme právo, prosíme o to, na co nemáme právo, ale chceme to. Přenesme se však přes tuto jazykovou jemnost a vezměme těch šest komunistických bodů postupně.
Komunisté žádají „udržení solidárního důchodového systému a váhy státního pilíře v něm, nikoli jeho redukci, další pilíře je třeba brát jako dodatkové a dobrovolné“.
Tím se tedy nemusíme zabývat, protože se jen říká, co být nemá.
Komunisté za druhé žádají „dlouhodobou finanční stabilizaci důchodového systému odvody z dobře placené práce, nově odvody za využití robotizace ve firmách či využitím části spotřebních daní“.
Tady stojí za úvahu ono „zdanění robotů“, o kterém nemluví jen komunisté. Robotizace některé lidi skutečně o práci připraví, a nemusí to být jen práce fyzická. Kam se pak lidé bez práce přesunou, je otázka. Zatím se s každou technologickou změnou nějaká práce našla. Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman ale předvídal, že se možná staneme svědky novinky. Zatímco dosud byli nezaměstnaní „rezervoárem“, z kterého se „vytahovaly“ pracovní síly, může vzniknout vrstva lidí, o které už nebude zájem nikdy. Ideální a zatím utopický stav by byl, kdyby roboti (roboty) dělali (dělaly) prakticky všechny lidské činnosti, přinejmenším ty, které slouží lidské obživě. A k tomu by ještě stroje měly ideálně zajistit servis sebe samotných. Tento stav je ale ještě daleko.
Úvahy na toto téma skutečně existují, jedna pochází třeba z USA. „Studie ekonomů z MIT (Massachusetts Institute of Technology) podrobně zkoumá existující důkazy a naznačuje, že optimální politika by v této situaci skutečně zahrnovala daň z robotů, ale pouze mírnou. Totéž platí pro daně ze zahraničního obchodu, které by rovněž snížily počet pracovních míst v USA, uvádí výzkum. ‚Naše zjištění naznačují, že daně buď na roboty, nebo na dovážené zboží by měly být poměrně malé,‘ říká Arnaud Costinot, ekonom z MIT a spoluautor publikovaného článku, který zjištění podrobně popisuje… Konkrétně studie zjistila, že daň z robotů by se měla pohybovat v rozmezí od jednoho procenta do 3,7 procenta jejich hodnoty, zatímco daně z obchodu by vzhledem k současným americkým daním z příjmu činily od 0,03 procenta do 0,11 procenta,’“ píše se na stránkách MIT.
Třetí, čtvrtý a pátý bod jsou opět jen požadavky.
KSČM požaduje: pravidelnou a dostatečnou valorizaci důchodů; zastavení prodlužování věku odchodu do starobního důchodu max. na 65 letech, zastropovat věkovou hranici pro odchod do důchodu u těžkých povolání; zavedení institutu tzv. minimálního důchodu nad úrovní životního minima (40 % průměrné hrubé mzdy) a dle toho zvýšení základního výměru důchodu.
To je hezké, ale problém není v tom, že by tato vláda (ostatně ani žádná jiná vláda) lidem nepřála brzký odchod do dobře zajištěného důchodu, ale jak na to v průběžném systému vzít peníze. Tolik robotů zas nemáme, abychom jim (tedy jejich majitelům) napařili daně, a kolik jich bude a jací, to si můžeme jen nezávazně představovat.
Takže zbývá ještě poslední bod: „Možnost, aby si ekonomicky aktivní potomek mohl dobrovolně určit, že dvě procenta z jeho odvodů na důchodové pojištění dostanou přímo jeho dva či jeden vychovatelé k navýšení svého starobního důchodu.“
To by se jistě dalo udělat, když už není mezigenerační solidarita taková, aby to děti pro rodiče dělaly samy bez podobných mechanismů. Nikde ovšem není řečeno, že to v nějaké dostatečné míře udělají a že by to stačilo. Politici nejsou a nemají být kazatelé, aby vyzývali k všeobjímající lásce a doufali, že to nějak dopadne. Mají něco udělat. Mohou ve výjimečných případech vyzvat k solidaritě, což krátkodobě má smysl a může to fungovat. Jinak mají spíš v popisu práce vytvořit systém, který „solidaritu“ technicky aspoň trochu zajistí, i když se lidem nebude moc chtít.
Komunisté se do značné míry opírají o elektorát tvořený staršími občany. Je to logické, každá strana si hledá lidi, jejichž zájmy bude reprezentovat. My, co nejsme komunisté, anonisté nebo okamurovci, můžeme konstatovat, že v této zemi nežijí pouze důchodci.
Průběžný důchodový systém znamená, že dnešní důchodci dostávají peníze z toho, co se vybere od mladších a pracujících. Až se do důchodu dostanou ti dnešní mladí, budou na ně zase platit ti budoucí mladí. Protože porodnost stagnuje, tak v roce 2070 tu může být o jeden a půl milionu lidí méně těch, co budou platit důchody zvyšujícímu se podílu populace v penzi. Budou na tom tedy hůře než předchozí generace. I kdyby teď ženy začaly rodit ze všech sil, což se nestane, stejně tady bude mezera jedné slabší generace.
Statistiku by vylepšilo, kdyby tady zůstali a zapojili se třeba uprchlíci z Ukrajiny, protože jsou to mladší lidé s dětmi. My ovšem nevíme, kolik jich tu zůstane, a navíc současné opoziční strany, především SPD, kolem imigrace předvádějí skutečný karneval hlouposti a sprostoty.
Ďábel může být v detailech, ale na představě dalšího „pilíře“ v systému důchodů, kde by si člověk odkládal peníze, které by byly skutečně jeho, přiměřené podle profesí daného prodloužení odchodu do důchodu, a a k tomu řízená imigrace, není nic špatného. Spíše jsou to jediné reálné možnosti, pokud neobjevíme nějaká ložiska velmi žádaných surovin, která by vedla k nečekanému zbohatnutí státu.
Jiné nápady, tedy v duchu KSČM „požadavky“, jsou pokusem o vynalezení perpetua mobile, stroje, který vydá více energie, než do něj bylo vloženo. To by snad soudruzi znalí vědeckého materialismu mohli pochopit.
