Předseda KSČM Vojtěch Filip a předseda ČSSD Jan Hamáček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Spolu s tím, jak se blíží volby do poslanecké sněmovny příští rok na podzim, skončilo na domácí politické scéně období relativního klidu a stability a hned na několika různých frontách začal zuřit místy nelítostný a místy dost rozpačitý předvolební boj. K životu se probudili i sociální demokraté a komunisté a co jim síly stačí (v případě ČSSD jich mnoho není), se snaží dokázat, že nejsou pouhé loutky Andreje Babiše a že v některých věcech premiérovi zkrátka neustoupí, případně z toho vyvodí patřičné důsledky. A výsledek?
Při pohledu na preference sociální demokracie a komunistické strany není překvapivé, že obě partaje usoudily, že mají poslední šanci odhodlat se k nějaké větší a výraznější akci, která by jim mohla přinést několik procentních bodů potřebných k tomu, aby po nadcházejících sněmovních volbách znovu zasedly v dolní komoře parlamentu. U obou uskupení se to zatím projevuje trochu jinak.
Předseda sociální demokracie Jan Hamáček tak v neděli v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že ČSSD zůstane ve vládě po dobu nouzového stavu a poté se poradí, co dál, protože pokládat vládu v současné době považuje za nezodpovědné. Doposud přitom možnost odchodu z vládní koalice nepřipouštěl. Nyní nejenom přítomnost sociálních demokratů v kabinetu Andreje Babiše ohraničil nouzovým stavem s tím, že zbytek se teprve uvidí, ale navíc hovořil o tom, že je legitimní diskuze o předčasných volbách.
Otázka je, co se tak zásadního změní, až nouzový stav skončí. Vážnost situace s jeho koncem jen tak nepomine – naopak na Českou republiku se budou valit další a další potíže a výzvy spojené s očkováním proti koronaviru a ekonomické problémy a důsledky současných vládních opatření, a těžko říct, proč by pokládání vlády teď mělo být méně zodpovědné než po ukončení nouzového stavu.
Pokusné balónky
Zároveň vicepremiér Hamáček už v pondělí k případnému odchodu ČSSD z vlády uvedl, že každá strana promýšlí svou politiku, je to její interní proces a až bude mít co sdělit, sociální demokracie to udělá. Šéf sociálních demokratů a jeho strana jsou tak zřejmě ve fázi chřestění zbraněmi a dělání jakéhosi „ty, ty, ty“ a vyhrožování, ale ještě stále si netroufají vyrazit do přímého útoku a vyhlásit Babišovi otevřenou válku.
Asi si tím pořád nejsou zcela jistí, a tak zatím jen vysílají pokusné balónky a říkají – počkejte na konec nouzového stavu, to vám to možná spočítáme, což je samozřejmě legrační a dokládá to jen to, že sociální demokracie je tak slabá a bezzubá, že ani pořádně vyhrožovat neumí. A tak i výše popsané dělá napůl, a když už to vypadá, že má k něčemu nakročeno, raději to zase zčásti vezme zpátky.
Roznětkou ke změně postoje sociální demokracie, nebo spíše alespoň k určitému posunu směrem k ní, je spor o daňový balíček. Vypadá to, že právě on se nakonec stal jakousi nanicovatou záminkou pro to, začít operovat s aspoň teoretickým a maximálně hypotetickým odchodem z Babišovy vlády a dokonce i předčasnými volbami. Jan Hamáček se ohání tím, že tentokrát se ČSSD nepodařilo zabránit pravicovým experimentům, ke kterým má hnutí ANO čas od času tendenci, což je vážný signál, ovšem stále ještě nevíme – čeho přesně.
U komunistů jde pro změnu o jejich postoj ke státnímu rozpočtu. Výkonný výbor KSČM k němu minulý týden vydal toto stanovisko: „V případě, že nedojde ke snížení kapitoly Ministerstva obrany České republiky o 10 mld. Kč, doporučuje VV ÚV KSČM Poslaneckému klubu KSČM nepodpořit návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2021. A to s vědomím, že může nastat stav rozpočtového provizoria a každé ministerstvo a státní úřad bude moci čerpat maximálně 1/12 svého rozpočtu roku 2020 do doby, než bude schválen nový rozpočet. KSČM se snažila najít s vládou kompromisní řešení: využití 10 mld. Kč v jiných oblastech, například vytvářením záchranných sborů, oprav nezbytné techniky, pomoc při boji s covidem-19.“
Komunistická strana se s tím nemaže. Vytvářet nátlak na premiéra Babiše jí jde mnohem lépe než sociálním demokratům, kteří nejprve sami sebe vyděsí svou odvahou a pak dlouze analyzují, jestli to náhodou nepřehnali. V každém případě komunisté předvádějí jen hrátky a předvolební šarády. Pokud z toho někdo vyvozuje nějakou hodnotovou, levicovou pozici KSČM, je na omylu.
Levicové hodnoty a pacifismus
Jde především o kalkul a těžko si myslet, že se komunistická partaj najednou probrala, osvítil ji Duch svatý a její představitelé si řekli, že budou za každou cenu bojovat proti militarismu a zbrojnímu průmyslu a svým požadavkem na snížení výdajů ministerstva obrany o 10 miliard korun potvrdí svůj tradiční – a vůbec ne důsledný – pacifismus.
Pokud by jim na levicových hodnotách a ideích záleželo, mohli už dávno dát najevo, že nechtějí mít nic společného s politickým hnutím miliardáře Babiše, a přestat ho držet u moci. A to samé platí pro sociální demokracii. Kdyby to bylo jinak, mohla už v ten moment, kdy Andrej Babiš začal prosazovat zrušení superhrubé mzdy a 15-procentní daň, říct, že v takovém případě z vlády odejde. Premiér o tom začal mluvit již na začátku srpna, takže Hamáčkova ČSSD měla dost času kabinet opustit ještě před vyhlášením nouzového stavu, kdyby to myslela vážně.
Sledujeme tak předvolební divadlo, které má alespoň zčásti překrýt to, jak si sociálně-demokratická partaj a komunistická strana počínaly několik posledních let, kdy držely u vlády hnutí ANO a jeho předsedu. Těch pár měsíců před volbami už na tom nic nezmění a je jedno, k čemu všemu se nakonec odhodlají.
I když teď KSČM dělá ramena a sociální demokracie alespoň malá ramínka a tváří se, že jsou otázky, u kterých se Babišovým hnutím nenechají převálcovat, nebo to aspoň nenechají bez následků, stejně je velká pravděpodobnost, že kdyby náhodou po příštích volbách nevypadly z dolní komory, znovu by s Babišem pokračovaly v nějaké podobné konstelaci, jaká existuje dnes, pokud by měly takovou možnost.
Protože „být u toho“ je pro ně zkrátka víc než pacifismus či odpor proti snižování daní. Vždycky se sice mohou vymlouvat na to, že to nedělají kvůli funkcím či vlivu, nýbrž právě kvůli svým hodnotám, ideím a programu. Jejich voliči jim to ale už nevěří, o čemž už nějakou dobu vypovídají průzkumy veřejného mínění a koneckonců i výsledky posledních senátních a krajských voleb.
